Měla být svatovítská katedrála barokní perlou Hradčan? Giovanni Domenico Orsi a jeho dílo

Měla být svatovítská katedrála barokní perlou Hradčan? Giovanni Domenico Orsi a jeho dílo

V letošním roce uplyne 390 let od narození významného italského architekta a stavitele, který se zajímavým způsobem zapsal do stavebních dějin naší katedrály. 

Giovanni Domenico Orsi (*1634 Vídeň, +1679 Praha) vyprojektoval dostavbu pražské katedrály ve zcela jiném stylu, než ji známe dnes a chybělo velmi málo, aby zásadním způsobem změnil hlavní dominantu panoramatu města Prahy. Na místě novogotického trojlodí se dvěma charakteristickými štíhlými věžemi a rozetovým oknem v západním průčelí tak měla stát mohutná barokní stavba s velkou kopulí a západním průčelím bez věží ve stylu podobném staroměstskému kostelu sv. Šimona a Judy. Pražská katedrála tak mohla být dostavěna podobným způsobem jako dóm v bavorském Pasově, který byl po velkém požáru v roce 1662 přestavěn v barokním slohu a dochoval se pouze pozdně gotický barokně upravený chór.

Pozoruhodná na tomto projektu dostavby je zejména skutečnost, že se mu podařilo opustit rýsovací prkna a barokní dostavba pražské katedrály byla v roce 1673 skutečně zahájena! Slavnosti položení základního kamene dostavby v září toho roku se zúčastnil sám císař a král Leopold I. a pražský arcibiskup Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka, který byl spolu s kanovníkem Tomášem Pešinou z Čechorodu hlavním hybatelem celého projektu. Smrtí arcibiskupa o dva roky později také celý tento projekt končí, práce byly nejprve přerušeny a poté pro nedostatek financí zcela zastaveny. Od té doby rozestavěné barokní trojlodí chátralo až do poloviny 19. století, kdy byly hotové pilíře strženy, aby uvolnily místo novogotické dostavbě chrámu.

Šipkou vyznačená rozestavěná barokní část.

 

Můžeme je však vidět ještě na slavném Langweilově modelu v Muzeu hlavního města Prahy nebo na dobových obrazech, nejlépe patrně na obrazu korunovace císaře Leopolda II. českým králem. Dva jižní pilíře při velké jižní věži katedrály byly postaveny až do výšky zamýšlené boční lodi, na severní straně byly postaveny pilíře do výšky asi 2,5 metru a rozestavěna byla i severní obvodová stěna. V roce 1842 pak byly všechny tyto pozůstatky pokusu o barokní dostavbu zbořeny. Podobu plánované barokní dostavby jsme schopni částečně rekonstruovat na základě dobové ikonografie. Existuje poměrně podrobná dobová rytina, podobu interiéru i exteriéru se pokusil zakreslit i náš současník, architekt Michael Brix, jehož kresby jsou v úvodu tohoto článku.

Na začátku 19. století zpracoval velmi kvalitní olejovou malbu hypotetické podoby interiéru barokně dostavěné katedrály malíř Ludvík Kohl. Jelikož Orsi navazoval ve své práci na italskou architekturu i na realizace monumentálních katedrál v Salzburgu nebo Pasově, lze předpokládat, že i dostavba pražské katedrály měla být vskutku velkolepá. Orsiho práci si můžeme dnes v Praze prohlédnout na jiných místech. Za pozornost stojí zejména znamenitým způsobem vyzdobený teologický sál Strahovské knihovny či Kolowratský palác na Ovocném trhu. Patrně nejvýraznější Orsiho stavbou na panoramatu Prahy je tzv. Profesní dům uprostřed Malostranského náměstí v Praze, spojený s kostelem sv. Mikuláše, postavený pro jezuitský řád.

Autor: Ing. Ondřej Stříteský,  Kresba: Michael Brix

Aktuality & články

  • Zvláštní cesta deskového relikviáře z Trevíru až do Prahy. Trevírský plenář a jeho osudy

    Zvláštní cesta deskového relikviáře z Trevíru až do Prahy. Trevírský plenář a jeho osudy

    V seriálu článků o katedrále a pražském pobytu panovníků ve výslužbě jsme vzpomenuli na několik osobností královské krve, které přišly o trůn prožily na Pražském hradě závěr svého života. Zatímco našeho císaře a krále Ferdinanda V. Dobrotivého sesadil z trůnu revoluční rok 1848, parmská vévodkyně Marie Amálie Habsbursko-Lotrinská a francouzský král Karel X. Bourbonský přišli na Pražský hrad v důsledku revolučních událostí ve Francii. Velká francouzská revoluce a následné tažení Napoleona Bonaparte do Itálie vyhnaly z Parmy naši královskou princeznu Marii Amálii, pozdější Červencová revoluce v roce 1830 pak sesadila z francouzského trůnu Karla X., švagra její popravené sestry, francouzské královny Marie Antoinetty. Oba prožili na Pražském hradě několik let a na oba nám zůstaly v naší katedrále památky. Velká francouzská revoluce, která devastovala sakrální památky ve Francii i na územích okupovaných francouzskou republikánskou armádou, však do naší katedrály poslala ještě jeden zajímavý artefakt, jehož cesta do Prahy je dodnes zahalená tajemstvím a jako zázrakem unikl zkáze. Jedná se o nádherný relikviář, který je součástí Svatovítského pokladu a jeho kopii můžeme vidět na retáblu oltáře v kapli svaté Anny. Podle místa jeho původu ho nazýváme Trevírským plenářem.

  • Ve čtvrtek uplynulo 140 let od úmrtí Bedřicha kardinála Schwarzenberga

    Ve čtvrtek uplynulo 140 let od úmrtí Bedřicha kardinála Schwarzenberga

    Včera, tedy ve stejný den, kdy si připomínáme kulaté výročí narození kanovníka Jan Rudolfa hraběte Šporka, vzpomínáme pro změnu také kulaté výročí úmrtí další výrazné osobnosti spojené s naší katedrálou, 27. pražského arcibiskupa Bedřicha Jana Josefa Celestyna kardinála knížete ze Schwarzenbergu, jednoho z hlavních hybatelů dostavby naší katedrály ve II. polovině 19. století. Toho náš Pán povolal z tohoto světa přesně před 140 lety, dne 27. března 1885.

  • Vyjádření Metropolitní kapituly u sv. Víta k šířeným pomluvám a nepravdám týkajícím se obsazení pozice varhaníka v Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha

    Vyjádření Metropolitní kapituly u sv. Víta k šířeným pomluvám a nepravdám týkajícím se obsazení pozice varhaníka v Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha

    Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze se rozhodla v roce 2023 vytvořit nové pracovní místo Zástupce ředitele kůru a varhaník, které do té doby v katedrále neexistovalo, a posílit tak personálně provoz katedrály v oblasti hudby. Kapitula má zájem rozvíjet hudbu během liturgie, ale také významně rozvinout mezinárodní varhanní festival v katedrále. Další hudební a kulturní život pak bude probíhat vedle katedrály, kde v současnosti Metropolitní kapitula připravuje víceúčelový sál.

  • Mecenáš, kreslíř a kanovník Metropolitní kapituly Jan Rudolf hrabě Špork

    Mecenáš, kreslíř a kanovník Metropolitní kapituly Jan Rudolf hrabě Špork

    Zajímavé kulaté výročí si připomínáme dne 27. března. Uplyne 330 let od narození další výrazné osobnosti mezi kanovníky Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze, J. Ex. Jana Rudolfa hraběte Šporka, který byl zároveň pomocným pražským biskupem. Jednalo se o velmi činorodého a schopného duchovního proslulého svojí dobročinností. Do dějin vstoupil především jako kněz, který se významným způsobem zasloužil o kanonizaci svatého Jana Nepomuckého, jednoho z hlavních patronů české země, jehož kult se posléze rozšířil do celého světa. V souvislosti s kanonizací svatého Jana pak byl v naší katedrále postaven jeho stříbrný náhrobek podle návrhu J. Emanuela Fischera z Erlachu a sochy svatého Jana Nepomuckého dnes nalezneme prakticky po celém světě, jedna z nich dokonce střeží slavný Milvijský most v Římě, kterému jsme se věnovali v jednom z předchozích článků.

  • Mezi kanovníky Metropolitní kapituly byli i dodnes známí kronikáři

    Mezi kanovníky Metropolitní kapituly byli i dodnes známí kronikáři

    Dne 18. března jsme vzpomínali na pražského arcibiskupa Miloslava kardinála Vlka, kterého v ten den náš Pán povolal z tohoto světa. Většina z nás na něj ještě velmi dobře pamatuje, vzpomněli jsme na něj proto i při ranní i večerní mši svaté v naší katedrále. Ve stejný den však odešel k Pánu také jeden z významných kanovníků naší kapituly, kronikář a spisovatel Václav Hájek z Libočan, od roku 1544 také probošt kolegiátní kapituly sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi. Rok jeho narození není přesně známý, ale víme o něm, že zemřel 18. března 1553 v Praze. I jemu věnujeme v těchto dnech naši vzpomínku a přinášíme několik zajímavostí o jeho životě a působení nejen v naší metropolitní kapitule.

  • Kapli svatého Kříže zdobí pozdně renesanční Milánský kříž

    Kapli svatého Kříže zdobí pozdně renesanční Milánský kříž

    Další zajímavou ukázku sochařského a pasířského zpracování Kristova utrpení Vám přinášíme z kaple, která je svatému Kříži přímo zasvěcena. Tuto kapli nalezneme v chórovém ochozu v těsném sousedství tzv. královské oratoře, které jsme se již věnovali v samostatném článku v loňském roce. Kaple samotná je unikátní svým nepravidelným půdorysem a oknem umístěným mimo její osu. Tato nepravidelnost má však logickou stavebně-historickou příčinu. Matyáš z Arrasu, první stavitel katedrály, zakládal boční kaple na půdorysu části pravidelného osmiúhelníku a jeho kaple tak uzavírá pět stěn. Kaple svatého Kříže však byla postavena v těsném sousedství tehdy ještě stojící románské baziliky s kapitulním domem a zde mistr Matyáš své dílo skončil. Teprve jeho nástupce Petr Parléř se pustil do postupné demolice románského areálu a navázal stavbou dalších kaplí a vysokého chóru. Parléř však kaple zakládal na obdélníkovém nebo čtvercovém půdorysu a právě tato změna vyvolala nutný geometrický zlom, který se projevil právě v kapli svatého Kříže. Nepravidelnou spáru mezi dílem Matyáše z Arrasu a Petra Parléře můžeme vidět vedle okna této kaple, na protější straně chóru katedrály ji nalezneme na stěně Staré sakristie hned vedle pilíře sousední kaple sv. Anny.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení