V kapli sv. Jana Křtitele oslavíme svátek Stětí sv. Jana Křtitele

V kapli sv. Jana Křtitele oslavíme svátek Stětí sv. Jana Křtitele

Ve čtvrtek 29. srpna oslavíme svátek Stětí sv. Jana Křtitele. Naše putování katedrálou nás tak zavede opět do jedné z kaplí v chórovém ochozu naší katedrály, kde oslavíme ranní mši svatou v 7:00.

Ačkoliv se tato polygonální kaple nachází v nejstarší části katedrály, postavené jejím prvním stavitelem Matyášem z Arrasu a je založena na typickém Arrasově půdorysu, pozornému návštěvníku neunikne struktura jejího zdiva, kde velké, světlé a pravidelně řezané pískovcové bloky odpovídají nové části katedrály dostavěné v 19. a 20. století. Skutečně se jedná v tomto případě o jednu z nejmladších částí chrámu. Před zahájením dostavby katedrály bylo torzo její původní gotické části v natolik špatném stavu, že musela být nejprve zahájena jeho oprava, kterou vedl stavitel Josef Ondřej Kranner. Zděné konstrukce kaple sv. Jana Křtitele vykazovaly masivní statické poruchy a mohutné trhliny, pravděpodobně v důsledku jejich příliš mělkého založení. Původní středověká kaple tak musela být v letech 1863 – 1864 zbořena a vystavěna znovu. Vnitřní stěny přiléhající k sousedním kaplím byly pro změnu natolik poškozeny požárem z roku 1541, že po provedení oprav opět ztratily svoji původní podobu. Přesto však v kapli nalezneme řadu velmi vzácných a starobylých sochařských děl a dalších artefaktů, které sem byly zpět umístěny.

 

Hlavní oltář v kapli

 

Za pozornost stojí samotný hlavní oltář, jehož podobu navrhl ještě Josef Kranner, realizaci díla však vedl již jeho nástupce Josef Mocker, který Krannerův návrh mírně pozměnil. Velmi neobvyklé je materiálové řešení tohoto novogotického oltáře. Není totiž zhotoven z tradičních českých materiálů jako je pískovec nebo opuka, ale z vápence. V oltářním retáblu se nachází v jeho prostředním výklenku socha sv. Jana Křtitele, po jeho boku pak nalevo socha sv. Cyrila a napravo sv. Metoděje. Zatímco socha sv. Jana a sv. Cyrila pochází z pozůstalosti Václava Levého, sochu sv. Metoděje vytvořil ve svých dvaceti letech jeho začínající žák Josef Václav Myslbek, později jeden z nejvýznamnějších českých sochařů, jehož další již vrcholné dílo, bronzová socha Bedřicha Celestina kardinála Schwarzenberga se nachází hned naproti kapli v chórovém ochozu.

 

Opukový náhrobek Bořivoje II.

 

Kromě knížat Břetislava I. a Bořivoje II., jejichž opukové náhrobky můžeme vidět u obou bočních stěn kaple, zde nalezli místo posledního odpočinku dva pražští arcibiskupové a velmistři rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou, kteří se ujali úřadu po skončení 140 let trvajícího uprázdnění svatovojtěšského stolce v roce 1561. Prvním z nich byl Antonín Brus z Mohelnice, kterého po jeho smrti vystřídal jeho krajan Martin Medek z Mohelnice. Jejich náhrobní desky, zhotovené z červenohnědého sliveneckého mramoru, byly vyzdviženy ze země a postaveny při stěnách kaple po bocích oltáře. Na tyto dva zde pohřbené arcibiskupy upomínají také dva znaky křižovnického řádu na zlacené kované mříži.  

 

Arcibiskupský náhrobek

 

Okenní vitráže v kapli jsou společným dílem několika umělců. Jejich námět vytvořil Karel Vladislav Zapa, umělecký návrh figurálních kompozic Josef Matyáš Trenkwald a Antonín Lhota. Malbu pak provedl Johann Zacharias Quast. Za zmínku ještě stojí, že architektonickou kresbu a ornamentální vzory navrhl sám dómský stavitel Josef Ondřej Kranner.

Relikviář blahoslaveného Karla I.

 

Od 2. neděle velikonoční roku 2022 je na hlavním oltáři také umístěn relikviář s ostatkem bl. Karla I., posledního rakouského císaře a českého a uherského krále. Naše poslední královská dynastie je s touto kaplí spjata rovněž osobou krále Ferdinanda V., který po abdikaci v roce 1848 žil na Pražském hradě a mj. na výzdobu oltáře této kaple přispěl.  

 

Bronzová noha tzv. Jeruzalémského svícnu

 

Samostatnou kapitolou je tzv. Milánský neboli Jeruzalémský svícen, umístěný vlevo vedle oltáře. Ukořistilo ho české vojsko krále Vladislava II. v roce 1158 po dobytí Milána. Z původního svícnu se však dochovala pouze jeho bronzová bohatě zdobená románská noha. O svícnu však přineseme více informací v samostatném článku.

Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • Mučednictví za víru je v katedrále přítomno nejen o Červené středě

    Mučednictví za víru je v katedrále přítomno nejen o Červené středě

    Poslední středu v liturgickém roce pamatujeme na naše spolubratry pronásledované pro víru. Jedná se o poměrně nový mezinárodní památný den, který je nazýván Červená středa a nejen kostely bývají osvětleny červenou barvou, připomínající krev mučedníků. V minulých ročnících byla v tento den červenou barvou osvětlena například i Petřínská rozhledna. V katedrále si tento památný den připomeneme při ranní mši svaté v 7:00 v Thunovské kapli v rámci našeho cyklu Putování po katedrále.

  • Svatovítské varhanní večery před půlrokem zaplnily svatovítskou katedrálu

    Svatovítské varhanní večery před půlrokem zaplnily svatovítskou katedrálu

    V červenci letošního roku proběhl třináctý ročník festivalu Svatovítské varhanní večery, který pořádá Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze ve spolupráci se Správou Pražského hradu. Letošní ročník byl velmi úspěšný z hlediska počtu posluchačů, jejich nadšených reakcí i ohlasů odborného tisku. Na pěti koncertech se představili s pestrými programy umělci čeští, ale své umění předvedli i hudebníci ze Slovenska a Francie.

  • V katedrální kapli svatého Ondřeje se potkává středověk a moderna

    V katedrální kapli svatého Ondřeje se potkává středověk a moderna

    Poslední listopadový den, na který letos zároveň připadá konec liturgického roku, slavíme svátek svatého apoštola Ondřeje, bratra svatého Petra a jednoho z prvních Kristových učedníků, který také zemřel mučednickou smrtí na kříži. V naší katedrále je mu zasvěcena jedna z Parléřových kaplí, která přímo sousedí s kaplí svatého Václava. V ní také oslavíme ranní mši svatou v rámci našeho cyklu Putování po katedrále. Jedná se sice o kapli původně středověkou, její původní výzdoba se ale nedochovala a většina uměleckých děl v této kapli pochází až z 19. století.

  • Metropolitní kapitula zvolila proboštem opět Mons. Václava Malého

    Metropolitní kapitula zvolila proboštem opět Mons. Václava Malého

    V úterý 12. listopadu byl na podzimním zasedání Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze zvolen do funkce probošta kapituly opět Mons. Václav Malý. Ten je kanovníkem kapituly od roku 1996 a jejím proboštem od roku 2002. Volbu probošta potvrdil v úterý 19. listopadu i pražský arcibiskup Jan Graubner. Přejeme hojnost Božího požehnání, sil a zdraví do díla! 

  • Seriál k výročí položení základního kamene – část 2. – rotunda svatého Víta

    Seriál k výročí položení základního kamene – část 2. – rotunda svatého Víta

    Při příležitosti oslav 680. výročí položení základního kamene současné gotické katedrály jsme připomněli existenci dvou předchozích románských kostelů zasvěcených sv. Vítu, které v areálu Pražského hradu plnily již od desátého století rovněž funkci kostela biskupského, tj. katedrálního. Zatímco románská rotunda sv. Víta zanikla již v jedenáctém století, kdy ustoupila stavbě baziliky založené knížetem Spytihněvem, bazilika sloužila další tři století. Chór nové gotické katedrály vyrůstal nejprve vedle ní, než Petr Parléř započal s její postupnou demolicí. 

  • Katedrála slaví 680 let od položení základního kamene

    Katedrála slaví 680 let od položení základního kamene

    Při slavnostní mši svaté ve středu 20. listopadu v 18 hodin si připomeneme kulaté výročí 680 let od položení základního kamene naší katedrály. Jedná se o jeden z významných milníků v jejích dějinách, paradoxně však nikoliv o její počátek. V tento den byl totiž položen základní kámen až ke stavbě současného gotického dómu, který postupně nahradil starší biskupský kostel – románskou baziliku, zasvěcenou rovněž svatému Vítu. Úplně první pražskou katedrálou však byla již románská rotunda, vystavěná v místě západní části dnešního chóru a příčné lodi již knížetem Václavem v I. polovině 10. století. Ten v rotundě uložil ostatek jejího hlavního patrona svatého Víta, který mu daroval saský vévoda a východofranský král Jindřich Ptáčník. Nejpozději od roku 971 pak při kostele sv. Víta působí kolegium kněží, ze kterého posléze vznikla naše kapitula a v roce 973 se rotunda stala sídelním kostelem pražského biskupa, tedy katedrálou. V době položení základního kamene třetí a současné budovy, které si připomeneme, tak Praha již bezmála 400 let katedrálu svatého Víta měla. 

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení