Katedrála slaví 680 let od položení základního kamene

Katedrála slaví 680 let od položení základního kamene

Při slavnostní mši svaté ve středu 20. listopadu v 18 hodin si připomeneme kulaté výročí 680 let od položení základního kamene naší katedrály. Jedná se o jeden z významných milníků v jejích dějinách, paradoxně však nikoliv o její počátek. V tento den byl totiž položen základní kámen až ke stavbě současného gotického dómu, který postupně nahradil starší biskupský kostel – románskou baziliku, zasvěcenou rovněž svatému Vítu. Úplně první pražskou katedrálou však byla již románská rotunda, vystavěná v místě západní části dnešního chóru a příčné lodi již knížetem Václavem v I. polovině 10. století. Ten v rotundě uložil ostatek jejího hlavního patrona svatého Víta, který mu daroval saský vévoda a východofranský král Jindřich Ptáčník. Nejpozději od roku 971 pak při kostele sv. Víta působí kolegium kněží, ze kterého posléze vznikla naše kapitula a v roce 973 se rotunda stala sídelním kostelem pražského biskupa, tedy katedrálou. V době položení základního kamene třetí a současné budovy, které si připomeneme, tak Praha již bezmála 400 let katedrálu svatého Víta měla. 

Výstavba nového gotického chrámu úzce souvisela s povýšením pražského biskupství na arcibiskusptví. V den položení základního kamene zároveň přebírá první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic insignii svého nového úřadu, tzv. pallium. Jedná se o pruh látky vkládaný arcibiskupům na ramena, který je utkaný z vlny získané z beránků chovaných v cisterciáckém klášteře Tre fontane jižně od Říma. Tam byl podle tradice popraven svatý apoštol Pavel.

Vznik pražského arcibiskupství byl opravdu významným milníkem v dějinách Českého království, které se tak vyvázalo ze závislosti na arcibiskupství v Mohuči. Na pražského arcibiskupa přešlo právo korunovat české krále a nároky na pražskou katedrálu jakožto metropolitní chrám významně vzrostly. Přesto se však uvažovalo o stavbě nového reprezentativního kostela již dříve. Dochovala se například listina krále Jana Lucemburského již z 23. října 1341, dle které král daroval katedrální kapitule výnosy ze všech stříbrných dolů v Čechách za účelem výstavby nového kostela a zřízení a výzdobu náhrobků sv. Víta a sv. Vojtěcha.

Základní kámen byl položen ještě za života Jana Lucemburského, slavnosti se ale účastnil i jeho syn a následník Karel, který je se založením a výstavbou současné gotické katedrály nejvíce spojován, a to plným právem. O výstavbu a výzdobu nového kostela se velmi zajímal, významným způsobem ji podporoval a v době jeho vlády se podařilo vystavět věnec kaplí, chórový ochoz, opěrný systém a podstatnou část chóru. V tomto úsilí však pochopitelně nebyl sám.

Stavebníkem kostela byla po celou dobu metropolitní kapitula, jejíž kanovníci stavbu řídili. Prvním ředitelem stavby se stal Bušek Linhartův, po něm následoval Mikuláš Holubec a od roku 1355 pak patrně nejvýznamnější z nich, Beneš Krabice z Weitmile. Po něm stavbu řídil kanovník Ondřej Kotlík a nakonec Václav z Radče. Pak již stavbu na delší čas přerušila husitská revoluce. Opukové busty těchto kanovníků nalezneme na vnitřním triforiu v chóru katedrály.

Prvním stavitelem katedrály se stal mistr Matyáš z Arrasu, v té době již starší a zkušený architekt, který do Prahy přišel z Avignonu. Jeho prvními úkoly bylo vypracovat plány pro první část stavby, založit a vybavit stavební huť a zajistit pracovní síly. Stavba se patrně naplno rozeběhla až v roce 1345. Matyáš z Arrasu vedl stavbu až do své smrti v roce 1352. Do té doby se mu podařilo vybudovat věnec kaplí a chórový ochoz s arkádami ve východní části chóru. Stěny kaplí se staly základem vnějšího opěrného systému, který začal budovat společně s vysokým chórem až jeho nástupce Petr Parléř.

 

První fáze výstavby katedrály

 

V první fázi výstavby vyrůstala nová gotická katedrála vedle románské baziliky, která zůstávala dlouhou dobu nedotčena. Také liturgický provoz se pravděpodobně do nové stavby přesunoval ze staré baziliky pozvolna. Kanovník Beneš Krabice z Weitmile nechal do nového kostela přemístit ostatky pražských biskupů, v kaplích nové katedrály byly vybudovány také náhrobky přemyslovských knížat a králů a postupně uložena jejich těla. S postupující výstavbou pak Petr Parléř započal s demolicí románské baziliky a kapitulního domu při její severní stěně, ze kterých se dodnes dochovala řada fragmentů. Nad hrobem svatého Václava pak Parléř vystavěl Svatováclavskou kapli, aniž by původní světcův hrob přemístil. Zakladatel pražské katedrály svatý Václav tak již bezmála 1100 let odpočívá na stále stejném místě. Stavba středověké části dómu skončila právě v úrovni západních stěn kaplí sv. Václava a sv. Zikmunda a rozestavěna byla Velká jižní věž.

 

Druhá fáze výstavby katedrály

 

Výstavbu následně zkomplikovaly a posléze zastavily husitské války. Díky mnoha dalším neštěstím a dějinným okolnostem se chrám definitivně podařilo dostavět a vysvětit až v roce 1929, 1000 let po smrti jeho zakladatele sv. Václava. O dalších etapách výstavby pražské katedrály se dočtete v následujících článcích, které pro Vás připravujeme.

 

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • Výročí úmrtí Karla kardinála Kašpara, našeho kanovníka a knížete-arcibiskupa

    Výročí úmrtí Karla kardinála Kašpara, našeho kanovníka a knížete-arcibiskupa

    V krušných letech okupace českých zemí nacistickou Německou říší a v průběhu II. světové války odchází k Pánu velká osobnost naší církve, první československý kardinál, poslední kníže-arcibiskup pražský a někdejší kanovník naší metropolitní kapituly ThDr. JUDr. Karel Kašpar. Výročí jeho smrti si připomínáme dne 21. dubna, zemřel v roce 1941. O měsíc později, o slavnosti svatého Jana Nepomuckého dne 16. května, budeme slavit 155. výročí jeho narození.

  • O filii et filiae, Rex caelestis, Rex gloriae, morte surrexit hódie, Alleluia!

    O filii et filiae, Rex caelestis, Rex gloriae, morte surrexit hódie, Alleluia!

    Každou neděli v 17 hodin se kanovníci naší metropolitní kapituly scházejí v chóru katedrály ke společné modlitbě v podobě slavnostních zpívaných nešpor. Jedním z jejich úkolů je totiž modlit se společně modlitby z liturgie hodin. Tuto takzvanou denní modlitbu církve se podle kanonického práva závazně modlí všichni duchovní, tedy biskupové, kněží a jáhni. Modlí se ji povinně většinou také mniši a mnozí řeholníci. Laici se ji mohou modlit dobrovolně. Některá společenství duchovních však jsou navíc vázána takzvanou chórovou povinností, kdy se modlí liturgii hodin společně v chóru svého kostela. Platí to zejména pro mnichy a mnišky církevních řádů a řeholníky a řeholnice některých kongregací a stejně tak pro kanovníky katedrálních i kolegiátních kapitul, kteří se za tím účelem scházejí ve své katedrále nebo kolegiátním chrámu. Kapituly kanovníků totiž byly svým založením klášterním společenstvím původně dost podobné, teprve postupem času se přetvořily v kolegia biskupů a kněží odlišného charakteru. Společná chórová modlitba jim však zůstala a v katedrálách a kolegiátních chrámech jsou v presbytáři umístěny chórové lavice, ve kterých kanovníci při společné modlitbě zasedají stejně jako mniši v klášterních chrámech.

  • Beránek ovce vykoupil, když muka kříže podstoupil, alleluja!

    Beránek ovce vykoupil, když muka kříže podstoupil, alleluja!

    Slavnostní Zmrtvýchvstání Páně vstupujeme do dalšího a zároveň nejslavnostnějšího období celého liturgického roku vůbec. Kristus, který svou obětí na kříži přemohl pekelné mocnosti a zazářil jako světlo, které rozehnalo temnoty, vstává třetího dne z hrobu. Setkává se s Marií Magdalenou, s apoštoly a svými učedníky. „Nolli me tangere“ – „Nedotýkej se mě, ještě jsem se nevrátil k svému Otci. Běž a pověz bratřím, že odcházím k svému i vašemu Bohu a Otci.“ To byla Jeho první slova k Marii Magdaleně, když ho spatřila po Jeho slavném vzkříšení a poznala v něm našeho Pána. Ještě několikrát se svým učedníkům zjevil, než po čtyřiceti dnech slavně vstoupil na nebesa. Oslavený vzkříšený Kristus je zobrazován jako vítězný král v rudém plášti s ranami na rukou, nohou a v boku, s rozjasněnou tváří a s praporem v ruce.

  • Slavné Kristovo vzkříšení oslaví starobylý chvalozpěv

    Slavné Kristovo vzkříšení oslaví starobylý chvalozpěv

    „Ať slavné Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění!“

    Tímto zvoláním k zapálené a požehnané velikonoční svíci u velikonočního ohně, která symbolizuje vzkříšeného Krista, zahájí kněz po setmění procesí k oltáři. Tam budou slaveny obřady z vigilie veliké noci, kdy Kristus rozlomil pouta smrti, vstal z mrtvých, aby se následně ukázal svým učedníkům a po čtyřiceti dnech vstoupil na nebesa jako Král slávy. Veliké a nádherné tajemství této noci, tajemství naší spásy a vykoupení z otroctví hříchu je oslavováno jako světlo, které přináší Kristus a rozhání jím pekelné temnoty, Kristus sám je označován jako to světlo. Takto ho oslavuje i známá velikonoční píseň, zpívaná v českých zemích: „Aleluja! Vstal z mrtvých Kristus oslavený,  tma pekel před ním utíká! Z ran, jež jsou divem zaceleny, vítězná záře proniká!“

  • 15. výročí úmrtí kanovníka a faráře Mons. Miroslava Vágnera

    15. výročí úmrtí kanovníka a faráře Mons. Miroslava Vágnera

    Zelený čtvrtek je zároveň velkou slavností kněží. Ten den totiž náš Pán Ježíš Kristus ustanovil svátost kněžství, když při večeři se svými učedníky pozdvihl chléb a kalich s vínem a řekl: „Toto je moje tělo“ a „Toto je moje krev,“ „Toto je smlouva nová a věčná, to konejte na mou památku!“ Proto se v dopoledních hodinách tradičně setkávají kněží z celé diecéze se svým biskupem v katedrálách, obnovují svůj slib poslušnosti a při slavné mši svaté, které je nazývána Missa chrismatis, jsou posvěceny oleje, užívané při udělování svátostí. I v naší katedrále je pravidelně takováto mše svatá slavena. Letos budeme na Zelený čtvrtek vzpomínat také na jednoho věrného a laskavého Kristova kněze, kanovníka naší pražské metropolitní kapituly a v letech 2001 – 2008 faráře naší katedrály Mons. Miroslava Vágnera. Uplyne totiž přesně 15 let od chvíle, kdy ho náš Pán povolal z tohoto světa. I on se pravidelně účastnil této slavné mše svaté s ostatními kněžími pražské arcidiecéze v naší katedrále a pevně věříme, že pro svou věrnou dlouholetou službu Kristu a Jeho církvi dnes slaví ve společenství Jeho svatých.

  • Velký pátek – hle, jak umírá Spravedlivý!

    Velký pátek – hle, jak umírá Spravedlivý!

    V postní době jsme zvláště intenzivně obraceli naše srdce k našemu Pánu, který se čtyřicet dní postil na poušti a který rozepjal ruce a dal se přibít na kříž, aby svou smrtí naši smrt přemohl a vykoupil nás pro život věčný. Rozjímali jsme o Kristově smrti při pobožnostech křížové cesty a v našem postním seriálu jsme se seznámili s obrazy Kristova utrpení v naší katedrále. 

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení