Seriál k výročí položení základního kamene – část 3. – bazilika svatého Víta, Václava, Vojtěcha a panny Marie

Seriál k výročí položení základního kamene – část 3. – bazilika svatého Víta, Václava, Vojtěcha a panny Marie

V souvislosti s kulatým výročím 680 let od položení základního kamene naší katedrály přinášíme další článek o stavebním vývoji románských staveb, které současný gotický chrám postupně nahradil. Zatímco pramenů k poznání rotundy založené svatým Václavem nemáme k dispozici příliš mnoho, ze svatovítské baziliky založená knížetem Spytihněvem se dochovalo stavebních prvků a konstrukcí mnohem více. Stavba bazilika měla být dle kronikáře a kapitulního děkana Kosmy zahájena na svátek sv. Václava v roce 1060. Postupně zde vznikl poměrně rozsáhlý a členitý komplex staveb, který vedle trojlodní baziliky se dvěma chóry a transeptem zahrnoval také kapitulní dům s klášterní dispozicí na její severní straně, který zasahoval až do současné Vikářské ulice. 

Pražskému biskupovi pak sloužil již dříve založený palác situovaný na západní straně baziliky, který se dochoval po řadě pozdějších přístaveb, renesančních a barokních úprav dodnes a stalo se z něj dnešní Staré proboštství, sídlo pražské metropolitní kapituly. Biskup přesídlil nejprve do biskupského dvora, vybudovaného u dnešní Malostranské mostecké věže Karlova mostu. Teprve od 16. století sídlí v dnešním Arcibiskupském paláci na Hradčanském náměstí. Nová bazilika pak byla propojena krytými chodbami se sousedním kostelem sv. Bartoloměje na jihu a bazilikou sv. Jiří na východě. Fragmenty zdiva těchto spojovacích chodeb se také dochovaly až dodnes v prostorách pod dlažbou III. nádvoří a nám. U sv. Jiří.

 

Tučný půdorys baziliky překreslený přes šedý půdorys původní rotundy a tenký obrys dnešní katedrály

 

K záměru nahrazení rotundy podstatně větší a reprezentativnější bazilikou přispěly zejména rostoucí nároky na pražskou katedrálu. Ke sv. Vítu a Václavu přibyl hrob třetího světce a mučedníka, druhého pražského biskupa sv. Vojtěcha. Jeho ctitel a první císař Svaté říše římské Otto I. Veliký měl sice záměr nechat sv. Vojtěcha pohřbít v kostele na Tiberském ostrově v Římě v kostele, který je dnes zasvěcený sv. Bartoloměji. Dějinné okolnosti to však v plném rozsahu nedovolily a ostatky sv. Vojtěcha byly uloženy v samostatné kapli postavené před západním vstupem do svatovítské rotundy. Podle Kosmovy kroniky pak rotunda sv. Víta již nezvládala velký nával poutníků, což přimělo knížete Spytihněva k založení baziliky. Rozrůstala se však také pražská kapitula a česká knížata již patrně pomýšlela na zisk královské koruny. Podobně jako později při stavbě pražské katedrály však byla bazilika nejspíše stavěna nejprve vedle existující rotundy, k odstranění rotundy pak došlo v době, kdy byla rozestavěná bazilika schopna plnit základní liturgické účely. Výstavba však byla komplikovaná a novostavba v roce 1091 dokonce vyhořela. Přesto již o tři roky později byl dokončen a posvěcen její hlavní oltář a 14. dubna 1096 byla dokončená bazilika vysvěcena.     

Hlavním stavebním kamenem pak byla opuka, světlý jemnozrnný sediment těžený v blízkosti Prahy, řada prvků a zejména pilířů však byla zhotovena z pískovce. Oproti současné gotické katedrále byla bazilika výrazně menší, nacházela se v severní části současného půdorysu a byla oproti němu viditelně vyosená, jihozápadní část baziliky se nacházela již zcela mimo obvod dnešní katedrály a její pozůstatky jsou dodnes viditelné ze III. nádvoří Pražského hradu pod vyvýšenou plošinou východně od budovy Starého proboštství.

Za pozornost také stojí samotný kapitulní dům, často nazývaný jako „klášter kostela pražského.“ Působila v něm totiž mimo jiné pražská katedrální škola. Studium zde dosáhlo časem takové úrovně, že mohlo plynule přejít ve studium univerzitní. Někdy je tato škola také považována již za jeden ze zárodků později založené Univerzity Karlovy. Působili na ní vyučující i studenti také ze zahraničí, již cca 30 let po vzniku pražské kapituly a biskupství zde působil např. mistr Hubald z Lutychu. Na škole vyučovali i samotní kanovníci naší kapituly a z jejich řad také pocházel samotný správce školy s titulem scholasticus. Tento titul se dodnes v kapitule dochoval a jeho nositelem je její čtvrtý prelát po proboštovi, děkanovi a arcijáhnovi. Zbytky kapitulního domu jsou již hůře přístupné, nicméně v královské hrobce můžeme vidět např. poměrně velkou část zdiva jeho ambitu a na základech jeho východní obvodové stěny byl postaven středový pilíř dnešní Staré sakristie naší katedrály.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Pražský hrad archeologický

Aktuality & články

  • Výročí úmrtí Karla kardinála Kašpara, našeho kanovníka a knížete-arcibiskupa

    Výročí úmrtí Karla kardinála Kašpara, našeho kanovníka a knížete-arcibiskupa

    V krušných letech okupace českých zemí nacistickou Německou říší a v průběhu II. světové války odchází k Pánu velká osobnost naší církve, první československý kardinál, poslední kníže-arcibiskup pražský a někdejší kanovník naší metropolitní kapituly ThDr. JUDr. Karel Kašpar. Výročí jeho smrti si připomínáme dne 21. dubna, zemřel v roce 1941. O měsíc později, o slavnosti svatého Jana Nepomuckého dne 16. května, budeme slavit 155. výročí jeho narození.

  • O filii et filiae, Rex caelestis, Rex gloriae, morte surrexit hódie, Alleluia!

    O filii et filiae, Rex caelestis, Rex gloriae, morte surrexit hódie, Alleluia!

    Každou neděli v 17 hodin se kanovníci naší metropolitní kapituly scházejí v chóru katedrály ke společné modlitbě v podobě slavnostních zpívaných nešpor. Jedním z jejich úkolů je totiž modlit se společně modlitby z liturgie hodin. Tuto takzvanou denní modlitbu církve se podle kanonického práva závazně modlí všichni duchovní, tedy biskupové, kněží a jáhni. Modlí se ji povinně většinou také mniši a mnozí řeholníci. Laici se ji mohou modlit dobrovolně. Některá společenství duchovních však jsou navíc vázána takzvanou chórovou povinností, kdy se modlí liturgii hodin společně v chóru svého kostela. Platí to zejména pro mnichy a mnišky církevních řádů a řeholníky a řeholnice některých kongregací a stejně tak pro kanovníky katedrálních i kolegiátních kapitul, kteří se za tím účelem scházejí ve své katedrále nebo kolegiátním chrámu. Kapituly kanovníků totiž byly svým založením klášterním společenstvím původně dost podobné, teprve postupem času se přetvořily v kolegia biskupů a kněží odlišného charakteru. Společná chórová modlitba jim však zůstala a v katedrálách a kolegiátních chrámech jsou v presbytáři umístěny chórové lavice, ve kterých kanovníci při společné modlitbě zasedají stejně jako mniši v klášterních chrámech.

  • Beránek ovce vykoupil, když muka kříže podstoupil, alleluja!

    Beránek ovce vykoupil, když muka kříže podstoupil, alleluja!

    Slavnostní Zmrtvýchvstání Páně vstupujeme do dalšího a zároveň nejslavnostnějšího období celého liturgického roku vůbec. Kristus, který svou obětí na kříži přemohl pekelné mocnosti a zazářil jako světlo, které rozehnalo temnoty, vstává třetího dne z hrobu. Setkává se s Marií Magdalenou, s apoštoly a svými učedníky. „Nolli me tangere“ – „Nedotýkej se mě, ještě jsem se nevrátil k svému Otci. Běž a pověz bratřím, že odcházím k svému i vašemu Bohu a Otci.“ To byla Jeho první slova k Marii Magdaleně, když ho spatřila po Jeho slavném vzkříšení a poznala v něm našeho Pána. Ještě několikrát se svým učedníkům zjevil, než po čtyřiceti dnech slavně vstoupil na nebesa. Oslavený vzkříšený Kristus je zobrazován jako vítězný král v rudém plášti s ranami na rukou, nohou a v boku, s rozjasněnou tváří a s praporem v ruce.

  • Slavné Kristovo vzkříšení oslaví starobylý chvalozpěv

    Slavné Kristovo vzkříšení oslaví starobylý chvalozpěv

    „Ať slavné Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění!“

    Tímto zvoláním k zapálené a požehnané velikonoční svíci u velikonočního ohně, která symbolizuje vzkříšeného Krista, zahájí kněz po setmění procesí k oltáři. Tam budou slaveny obřady z vigilie veliké noci, kdy Kristus rozlomil pouta smrti, vstal z mrtvých, aby se následně ukázal svým učedníkům a po čtyřiceti dnech vstoupil na nebesa jako Král slávy. Veliké a nádherné tajemství této noci, tajemství naší spásy a vykoupení z otroctví hříchu je oslavováno jako světlo, které přináší Kristus a rozhání jím pekelné temnoty, Kristus sám je označován jako to světlo. Takto ho oslavuje i známá velikonoční píseň, zpívaná v českých zemích: „Aleluja! Vstal z mrtvých Kristus oslavený,  tma pekel před ním utíká! Z ran, jež jsou divem zaceleny, vítězná záře proniká!“

  • 15. výročí úmrtí kanovníka a faráře Mons. Miroslava Vágnera

    15. výročí úmrtí kanovníka a faráře Mons. Miroslava Vágnera

    Zelený čtvrtek je zároveň velkou slavností kněží. Ten den totiž náš Pán Ježíš Kristus ustanovil svátost kněžství, když při večeři se svými učedníky pozdvihl chléb a kalich s vínem a řekl: „Toto je moje tělo“ a „Toto je moje krev,“ „Toto je smlouva nová a věčná, to konejte na mou památku!“ Proto se v dopoledních hodinách tradičně setkávají kněží z celé diecéze se svým biskupem v katedrálách, obnovují svůj slib poslušnosti a při slavné mši svaté, které je nazývána Missa chrismatis, jsou posvěceny oleje, užívané při udělování svátostí. I v naší katedrále je pravidelně takováto mše svatá slavena. Letos budeme na Zelený čtvrtek vzpomínat také na jednoho věrného a laskavého Kristova kněze, kanovníka naší pražské metropolitní kapituly a v letech 2001 – 2008 faráře naší katedrály Mons. Miroslava Vágnera. Uplyne totiž přesně 15 let od chvíle, kdy ho náš Pán povolal z tohoto světa. I on se pravidelně účastnil této slavné mše svaté s ostatními kněžími pražské arcidiecéze v naší katedrále a pevně věříme, že pro svou věrnou dlouholetou službu Kristu a Jeho církvi dnes slaví ve společenství Jeho svatých.

  • Velký pátek – hle, jak umírá Spravedlivý!

    Velký pátek – hle, jak umírá Spravedlivý!

    V postní době jsme zvláště intenzivně obraceli naše srdce k našemu Pánu, který se čtyřicet dní postil na poušti a který rozepjal ruce a dal se přibít na kříž, aby svou smrtí naši smrt přemohl a vykoupil nás pro život věčný. Rozjímali jsme o Kristově smrti při pobožnostech křížové cesty a v našem postním seriálu jsme se seznámili s obrazy Kristova utrpení v naší katedrále. 

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení