Výročí 450 let od vyplenění katedrály kalvinisty – I. díl

Výročí 450 let od vyplenění katedrály kalvinisty – I. díl

Pražská katedrála zažívala v průběhu svých tisíciletých dějin období rozkvětu i pádů, budování i opakovaného barbarského ničení. Není proto divu, že ji ještě počátkem 60. let 19. století před zahájhením dostavby německý archeolog Franz Johann Joseph Bock nazval „impozantní zříceninou uprostřed hlavního města Čech.“ Dnes již můžeme obdivovat jen velmi málo z jejího původního gotického vybavení a uměleckých děl ryze středověkého původu. Významný díl viny nese obrazoborecké pustošení interiéru kalvinisty za vlády tzv. zimního krále Friedricha Falckého, od kterého v nadcházejících dnech uplyne přesně 405 let. O této nešťastné události, která znamenala zánik mnoha cenných uměleckých děl a zároveň podnítila pozdější barokní obnovu interiéru a pořízení nového mobiliáře, Vám přinášíme dvoudílný seriál článků.   

Událost z roku 1619 připomíná rozsáhlá dřevořezba zhotovená truhlářem a řezbářem Kašparem Bechtelerem v I. polovině 17. století, kterou si můžete prohlédnout v chórovém ochozu katedrály v těsném sousedství stříbrného náhrobku sv. Jana Nepomuckého. Vedle požáru v roce 1541 a pozdějšího bombardování během pruského obléhání Prahy v roce 1757 se jednalo o událost s jedněmi z nejničivějších následků, která kdy pražskou katedrálu postihla a jejíž následky můžeme vnímat ještě dnes. Nelze se divit, že tento čin velmi negativně ovlivnil reputaci tehdejšího českého královského páru, který o provedení tohoto pustošení rozhodl, jakkoliv bylo toto rozhodnutí ovlivněno i částí nekatolického obyvatelstva a šlechty.  

 

Detail dřevořezby Kašpara Bechtelera

 

Podnět k vyplenění chrámu a jeho úpravám v kalvínském duchu dal dvorní kazatel krále Friedricha Falckého a královny Alžběty Abraham Scultetus, který přišel do Čech právě s novým králem a kterému vadily zejména relikvie, sochy a obrazy svatých a Panny Marie v českých chrámech, neboť jejich kult kalvínské vyznání neuznávalo. Scultetus opakovaně vyzýval krále k přestavbě interiéru kostela v kalvínském duchu, tj. odstranění všech katolických uměleckých děl a vybavení chrámu souvisejících s úctou k Panně Marii a svatým. Ke kalvínské „očistě“ chrámu se postupně schylovalo již od října roku 1619. Již tehdy vycítili kanovníci metropolitní kapituly blížící se nebezpečí a prozíravě odvezli chrámový poklad do kláštera svatého Emmerama v bavorském Regensburgu. Když byli kapitulní probošt Šimon Brosius z Horštejna a děkan Kašpar Arsenius z Radbuzy vyzváni tehdejšími direktory k vydání inventáře, mj. stříbrných relikviářových bust, chrámový poklad byl již v bezpečí a kapitula byla za trest donucena opustit Pražský hrad, odkud odchází 18. října 1619. Kapitulní vesnice byly zastaveny nebo rozprodány a kapitula byla zbavena všech existenčních prostředků. Katedrála byla královskými komisaři uzamčena a zapečetěna a zůstala uzavřena až do Friedrichovy korunovace dne 4. listopadu. Od té doby se v ní konaly třikrát týdně kalvinistická kázání, kterým předcházelo trojí zvonění zvonem Zikmund. Kanovníkům byl zakázán vstup do chrámu, kapitulní domy byly obsazeny kalvinistickými kazateli a jinými lidmi. 

Další události pak znamenaly zánik velkého množství uměleckých děl nedozírné umělecké hodnoty. Masivní plenění inventáře chrámu začalo 21. prosince. Ničeny a spalovány byly vzácné sochy, oltáře, obrazy a liturgické nádoby, hroby světců a českých národních patronů byly zneuctěny. Hroby světců byly rabovány, kosti z nich vyhazovány, liturgické náčiní rozbíjeno, sochy Panny Marie a sv. Jana ze sousoší kalvárie nad chórem shozeny, bylo na ně pliváno, kopáno do nich a dalšími způsoby byly hanobeny. Kapitula však ani v době vyhnanství nezůstala nečinná a usilovala – nikoliv zcela neúspěšně – o navrácení a záchranu alespoň části cenného mobiliáře. Během doby, kdy byla nucena opustit Pražský hrad a působila v kostele sv. Benedikta na Hradčanském náměstí, žádala opakovaně a uctivě krále o vydání antifonářů, graduálů, psalterií, kalichů, ornátů a dalších liturgických knih a předmětů, naléhavě prosila za zachování cenných uměleckých děl, relikviářů s ostatky svatých, oltářů, soch a obrazů. Za tím účelem napsali kanovníci královským úředníkům mnoho dopisů, které se nám dodnes dochovaly a ze kterých je patrné, jak těžce pustošení chrámu kapitula nesla. V některých požadavcích kapitule vyhověno bylo a díky tomuto úsilí se přece jen alespoň část cenného inventáře podařilo zachránit. Pozoruhodná je uctivost, s jakou byly tyto dopisy v dané situaci psány. O záchranu inventáře však vedle kapituly usilovaly další osoby mj. z řad české šlechty, kterým se podařilo část cenného vybavení převzít, uschovat a zamezit jeho zničení. Zejména na sochařských dílech v katedrále jsou však následky tohoto pustošení patrné dodnes.  

Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský 

Aktuality & články

  • Zvláštní cesta deskového relikviáře z Trevíru až do Prahy. Trevírský plenář a jeho osudy

    Zvláštní cesta deskového relikviáře z Trevíru až do Prahy. Trevírský plenář a jeho osudy

    V seriálu článků o katedrále a pražském pobytu panovníků ve výslužbě jsme vzpomenuli na několik osobností královské krve, které přišly o trůn prožily na Pražském hradě závěr svého života. Zatímco našeho císaře a krále Ferdinanda V. Dobrotivého sesadil z trůnu revoluční rok 1848, parmská vévodkyně Marie Amálie Habsbursko-Lotrinská a francouzský král Karel X. Bourbonský přišli na Pražský hrad v důsledku revolučních událostí ve Francii. Velká francouzská revoluce a následné tažení Napoleona Bonaparte do Itálie vyhnaly z Parmy naši královskou princeznu Marii Amálii, pozdější Červencová revoluce v roce 1830 pak sesadila z francouzského trůnu Karla X., švagra její popravené sestry, francouzské královny Marie Antoinetty. Oba prožili na Pražském hradě několik let a na oba nám zůstaly v naší katedrále památky. Velká francouzská revoluce, která devastovala sakrální památky ve Francii i na územích okupovaných francouzskou republikánskou armádou, však do naší katedrály poslala ještě jeden zajímavý artefakt, jehož cesta do Prahy je dodnes zahalená tajemstvím a jako zázrakem unikl zkáze. Jedná se o nádherný relikviář, který je součástí Svatovítského pokladu a jeho kopii můžeme vidět na retáblu oltáře v kapli svaté Anny. Podle místa jeho původu ho nazýváme Trevírským plenářem.

  • Ve čtvrtek uplynulo 140 let od úmrtí Bedřicha kardinála Schwarzenberga

    Ve čtvrtek uplynulo 140 let od úmrtí Bedřicha kardinála Schwarzenberga

    Včera, tedy ve stejný den, kdy si připomínáme kulaté výročí narození kanovníka Jan Rudolfa hraběte Šporka, vzpomínáme pro změnu také kulaté výročí úmrtí další výrazné osobnosti spojené s naší katedrálou, 27. pražského arcibiskupa Bedřicha Jana Josefa Celestyna kardinála knížete ze Schwarzenbergu, jednoho z hlavních hybatelů dostavby naší katedrály ve II. polovině 19. století. Toho náš Pán povolal z tohoto světa přesně před 140 lety, dne 27. března 1885.

  • Vyjádření Metropolitní kapituly u sv. Víta k šířeným pomluvám a nepravdám týkajícím se obsazení pozice varhaníka v Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha

    Vyjádření Metropolitní kapituly u sv. Víta k šířeným pomluvám a nepravdám týkajícím se obsazení pozice varhaníka v Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha

    Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze se rozhodla v roce 2023 vytvořit nové pracovní místo Zástupce ředitele kůru a varhaník, které do té doby v katedrále neexistovalo, a posílit tak personálně provoz katedrály v oblasti hudby. Kapitula má zájem rozvíjet hudbu během liturgie, ale také významně rozvinout mezinárodní varhanní festival v katedrále. Další hudební a kulturní život pak bude probíhat vedle katedrály, kde v současnosti Metropolitní kapitula připravuje víceúčelový sál.

  • Mecenáš, kreslíř a kanovník Metropolitní kapituly Jan Rudolf hrabě Špork

    Mecenáš, kreslíř a kanovník Metropolitní kapituly Jan Rudolf hrabě Špork

    Zajímavé kulaté výročí si připomínáme dne 27. března. Uplyne 330 let od narození další výrazné osobnosti mezi kanovníky Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze, J. Ex. Jana Rudolfa hraběte Šporka, který byl zároveň pomocným pražským biskupem. Jednalo se o velmi činorodého a schopného duchovního proslulého svojí dobročinností. Do dějin vstoupil především jako kněz, který se významným způsobem zasloužil o kanonizaci svatého Jana Nepomuckého, jednoho z hlavních patronů české země, jehož kult se posléze rozšířil do celého světa. V souvislosti s kanonizací svatého Jana pak byl v naší katedrále postaven jeho stříbrný náhrobek podle návrhu J. Emanuela Fischera z Erlachu a sochy svatého Jana Nepomuckého dnes nalezneme prakticky po celém světě, jedna z nich dokonce střeží slavný Milvijský most v Římě, kterému jsme se věnovali v jednom z předchozích článků.

  • Mezi kanovníky Metropolitní kapituly byli i dodnes známí kronikáři

    Mezi kanovníky Metropolitní kapituly byli i dodnes známí kronikáři

    Dne 18. března jsme vzpomínali na pražského arcibiskupa Miloslava kardinála Vlka, kterého v ten den náš Pán povolal z tohoto světa. Většina z nás na něj ještě velmi dobře pamatuje, vzpomněli jsme na něj proto i při ranní i večerní mši svaté v naší katedrále. Ve stejný den však odešel k Pánu také jeden z významných kanovníků naší kapituly, kronikář a spisovatel Václav Hájek z Libočan, od roku 1544 také probošt kolegiátní kapituly sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi. Rok jeho narození není přesně známý, ale víme o něm, že zemřel 18. března 1553 v Praze. I jemu věnujeme v těchto dnech naši vzpomínku a přinášíme několik zajímavostí o jeho životě a působení nejen v naší metropolitní kapitule.

  • Kapli svatého Kříže zdobí pozdně renesanční Milánský kříž

    Kapli svatého Kříže zdobí pozdně renesanční Milánský kříž

    Další zajímavou ukázku sochařského a pasířského zpracování Kristova utrpení Vám přinášíme z kaple, která je svatému Kříži přímo zasvěcena. Tuto kapli nalezneme v chórovém ochozu v těsném sousedství tzv. královské oratoře, které jsme se již věnovali v samostatném článku v loňském roce. Kaple samotná je unikátní svým nepravidelným půdorysem a oknem umístěným mimo její osu. Tato nepravidelnost má však logickou stavebně-historickou příčinu. Matyáš z Arrasu, první stavitel katedrály, zakládal boční kaple na půdorysu části pravidelného osmiúhelníku a jeho kaple tak uzavírá pět stěn. Kaple svatého Kříže však byla postavena v těsném sousedství tehdy ještě stojící románské baziliky s kapitulním domem a zde mistr Matyáš své dílo skončil. Teprve jeho nástupce Petr Parléř se pustil do postupné demolice románského areálu a navázal stavbou dalších kaplí a vysokého chóru. Parléř však kaple zakládal na obdélníkovém nebo čtvercovém půdorysu a právě tato změna vyvolala nutný geometrický zlom, který se projevil právě v kapli svatého Kříže. Nepravidelnou spáru mezi dílem Matyáše z Arrasu a Petra Parléře můžeme vidět vedle okna této kaple, na protější straně chóru katedrály ji nalezneme na stěně Staré sakristie hned vedle pilíře sousední kaple sv. Anny.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení