První Putování po katedrále roku zavítá do Nové arcibiskupské kaple

První Putování po katedrále roku zavítá do Nové arcibiskupské kaple

I v letošním roce pokračujeme v našem cyklu Putování po katedrále, kdy sloužíme ranní mše svaté v těch kaplích naší katedrály, jejichž zasvěcení, historie či účel souvisí s aktuálním svátkem nebo výročím. Cyklus je součástí Jubilejního roku 2025. První dvě zastavení v roce nás zavedou do Nové arcibiskupské kaple v severní boční lodi katedrály. V pátek dne 14. února zde vzpomeneme na našeho kapitulního děkana a světícího biskupa pražského Antonína Podlahu, dne 18. března zde budeme slavit mši svatou ve výroční den úmrtí 35. arcibiskupa pražského Miloslava kardinála Vlka. Oba jmenovaní nalezli místo svého posledního odpočinku v prostorné hrobce umístěné přímo pod touto kaplí a na západní stěně kaple pak můžeme vidět jejich pamětní desky.  

Jak už název kaple napovídá, jedná se o druhou arcibiskupskou kapli v katedrále. Ta první, nazývaná Stará arcibiskupská kaple, je situována v chórovém ochozu, byla vystavěna již prvním dómským stavitelem Matyášem z Arrasu a sloužila k pohřbívání pražských arcibiskupů až do konce 19. století. Nalezneme v ní krásný novogotický oltář se sochami sv. Vojtěcha a sv. Cyrila a Metoděje, velký sarkofág z červeného mramoru, ve kterém je pochován český kancléř Vratislav z Pernštejna a přímo naproti je postavena velká bronzová socha Bedřicha Celestyna kardinála knížete ze Schwarzenbergu, mistrovské dílo Josefa Václava Myslbeka.

 

Interiér Nové arcibiskupské kaple

 

Nová arcibiskupská kaple v dostavěné části katedrály je o poznání skromnější. Přesto zde však nalezneme mimořádně krásné dílo významného českého mistra. Jedná se o okenní vitráž vyrobenou podle návrhu malíře Alfonse Muchy a nese jeho typický rukopis. Jejím ústředním motivem je náš svatý kníže Václav, vyobrazený jako malý chlapec ve společnosti své babičky svaté Ludmily. Okolo nich jsou dále vyobrazeny výjevy ze života svatých Cyrila a Metoděje. Vitráž byla vyrobena na zakázku Vzájemné pojišťovací banky Slavie a osazena byla v roce 1931 sklenářem Janem Veselým. Svůj původní návrh řešení vitráže však musel Mucha upravit, protože vzbudil mnoho pobouření jako příliš pohanský a plný folklorního dekoru. Odsoudil ho i Max Švabinský, který Muchův první návrh přirovnal k malbám na skle na schodištích secesních činžáků. V katedrále Mucha nebyl úplně vítaným umělcem už z toho důvodu, že se netajil svojí příslušností k zednářské lóži.

 

Muchova vitráž

 

Muchova vitráž však zaujme i velmi odlišným ztvárněním od vitráží Karla Svolinského, Františka Kysely nebo Maxe Švabinského v sousedních kaplích. Zatímco ostatní umělci v koncipovali vitráže v dostavěné části katedrály jako detailně propracované skleněné mozaiky, Mucha ji vytvořil jako secesní malbu na skle. Ovšem i zcela odlišné pojetí vitráže bylo předmětem kritiky komise, která Muchův návrh posuzovala. Přes obtíže provázející její vznik je dnes jedním z nejobdivovanějších oken v katedrále zejména ze strany zahraničních návštěvníků.

Jednokomorová arcibiskupská hrobka zabírá skoro celý prostor pod kaplí a úroveň její podlahy se nachází v hloubce přibližně 4 metry. Hrobka není přístupná a otevírá se pouze v případě ukládání ostatků zemřelého arcibiskupa. Přesto je její vnitřní prostor ztvárněn velmi důstojně a ve vysoké architektonické kvalitě. Hrobka je zaklenuta klenbou vyzděnou z režných cihel opřených do pískovcových žeber, která vybíhají z kamenosochařsky opracovaných konzol. Místo posledního odpočinku v ní dosud nalezlo pět osob: kapitulní děkan Antonín Podlaha, arcibiskupové František Kordač, Karel kardinál Kašpar, František kardinál Tomášek a Miloslav kardinál Vlk. V této řadě arcibiskupů chybí Josef kardinál Beran, který byl po svém návratu do Prahy uložen do kamenného sarkofágu v nedaleké kapli svaté Anežky.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • Nový seriál. Králové ve výslužbě na Pražském hradě i v katedrále

    Nový seriál. Králové ve výslužbě na Pražském hradě i v katedrále

    Význam pražské katedrály rostl společně s postavením Českého knížectví a později království v Evropě. Již samotné založení románské rotundy svatého Víta na Pražském hradě naším svatým knížetem Václavem mělo svůj původ v mezinárodních vztazích a zahraniční politice našeho knížete. Relikvii římského světce z počátku 4. století, svatého Víta, získal náš kníže od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka. V následujících staletích se český stát etabloval jako součást středověké Svaté říše římské a jeho význam nadále rostl. V roce 1212 získává český kníže Přemysl Otakar I. od císaře Friedricha II. dědičný královský titul a český král se v průběhu 13. století stal jedním ze sedmi říšský kurfiřtů, nejmocnějších knížat v říši s právem volit jejího panovníka. Tím byl římský král, který směl být po splnění několika podmínek korunován v Římě císařem.  

  • Výročí 65 let úmrtí kanovníka Josefa Čiháka

    Výročí 65 let úmrtí kanovníka Josefa Čiháka

    Dne 18. února uplyne 65 let od úmrtí našeho kanovníka Josefa Čiháka, věrného Kristova kněze a mučedníka komunistického režimu. Přestože se dožil věku 80 let, posledních 10 let svého života prožil v těžkém utrpení jako vězeň. V důsledku věznění prodělal řadu těžkých onemocnění. Přes opakované žádosti lékařů již do konce života nebyl z vězení propuštěn. V naší kapitule se stal nástupcem Antonína Podlahy v roli kapitulního archiváře a knihovníka. Proslul rovněž dlouhým a činorodým působením nejen v metropolitní kapitule, ale i ve farnostech, na gymnáziích a na teologické fakultě Univerzity Karlovy.

  • Pořad bohoslužeb o svátcích, památkách a výročích konaných v bočních kaplích katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze

    Pořad bohoslužeb o svátcích, památkách a výročích konaných v bočních kaplích katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze

    Římskokatolická farnost u svatého Víta, Václava a Vojtěcha ve spolupráci s Metropolitní kapitulou u svatého Víta v Praze zahájila na jaře roku 2024 cyklus mší svatých nazvaný „Putování po katedrále“. Tento cyklus má za cíl obnovit duchovní život v bočních kaplích katedrály. 

  • Kanovník Metropolitní kapituly Tomáš Roule slaví kulaté výročí

    Kanovník Metropolitní kapituly Tomáš Roule slaví kulaté výročí

    Své životní jubileum slaví tuto neděli kanovník naší metropolitní kapituly ThLic. Mgr. Tomáš Roule, současný spirituál Papežské koleje Nepomucenum v Římě, kde doprovází naše bohoslovce na jejich cestě ke kněžství. Přejeme mu hojnost Božích milostí a požehnání, stálou ochranu jeho svatých patronů, pevné zdraví, radostnou mysl a mnoho sil do jeho další služby pro Kristovu církev!

  • Vzpomínáme na výročí úmrtí Mons. Podlahy. Biskupa, děkana, archeologa, historika, knihovníka

    Vzpomínáme na výročí úmrtí Mons. Podlahy. Biskupa, děkana, archeologa, historika, knihovníka

    V lednu a únoru vzpomínáme zvláště na našeho děkana Antonína Podlahu, jednoho z nejvýraznějších pražských kanovníků a nesmírně činorodého kněze a později biskupa ve 20. století. Dne 22. ledna uplynulo 160 let od jeho narození a 14. února uplyne 93 let od jeho smrti. Tento náš kanovník se zapsal tučným písmem také do dějin české archeologie a památkové péče. Jeho intenzivní a plodná činnost v těchto i dalších oborech ho v roce 1903 přivedla až do České akademie věd a umění, v roce 1906 se stal mimořádným členem Královské české společnosti nauk a v roce 1904 získal vyznamenání Pro Ecclesia et Pontifice. Místo svého posledního odpočinku pak nalezl v samotné nové arcibiskupské hrobce v severní boční lodi naší katedrály, přestože pražským arcibiskupem nebyl. Slavné vzkříšení tak očekává po boku arcibiskupů Františka Kordače, Karla Kardinála Kašpara, Františka kardinála Tomáška a Miloslava kardinála Vlka.  

  • Na naše zesnulé kanovníky vzpomínáme i v lednu a únoru nového roku

    Na naše zesnulé kanovníky vzpomínáme i v lednu a únoru nového roku

    Křesťané na celém světě vzpomínají v modlitbě na své zemřelé předky, vyprošují jim odpuštění hříchů a spásu jejich duše a připomínají si jejich životní příběhy. V rodinách pamatujeme zvláště na naše rodiče, prarodiče a další příbuzné, kteří nás předešli na věčnost. Nejinak je tomu v pražské metropolitní kapitule, jejíž kanovníci tvoří duchovní rodinu spolubratří biskupů a kněží, kteří po staletí pečují o naši katedrálu a její život. Kanovníci konají v naší katedrále slavnostní bohoslužby, scházejí se ke společné modlitbě v chóru a pomáhají arcibiskupovi při správě jeho diecéze. Děje se tak bez přerušení již déle než 1050 let. Za tu dobu naší kapitulou prošlo velké množství biskupů i kněží a mezi nimi mnoho významných osobností českých dějin. Výročí jejich narození a úmrtí bychom si tak mohli připomínat skoro každý den v roce. Modlíme se pravidelně za všechny a v tomto článku bychom rádi připomněli alespoň ty, kteří se významnějším způsobem zapsali do dějin české země i naší místní církve a v úvodu letošního roku si připomínáme jejich výročí.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení