20. 3. 2025

Zvěstování Páně oslavíme v katedrále v úterý 25. března

V průběhu liturgického roku opakovaně prožíváme a oslavujeme nejvýznamnější události v dějinách spásy. Od očekávání příchodu Krista na svět přes jeho narození, klanění Tří Králů a křest, veřejné působení, slavný vjezd do Jeruzaléma, Poslední večeři, odsouzení, ukřižování, a smrt až po jeho zmrtvýchvstání, nanebevstoupení a seslání Ducha Svatého. Události, které se odehrály dle tradice v rozmezí 33 let a ve skutečnosti možná ještě o něco více, neboť Kristus byl dle některých pramenů ukřižován až ve svých 40 letech, si připomeneme vždy během cyklu, který trvá pouhý jeden rok.

Zvláště významné události pak liturgický rok chce připomenout autenticky v reálném čase. Prožíváme tak čtyřicetidenní období od slavnosti Narození Páně po svátek Uvedení Páně do chrámu, čtyřicet dní postní doby odpovídající čtyřicetidennímu půstu Pána Ježíše na poušti, tři dny od Jeho smrti na kříži do slavného vzkříšení a dalších čtyřicet dní, kdy se Kristus zjevoval svým učedníkům, než vstoupil do nebe. Stejně tak událost, kdy archanděl Gabriel navštívil Pannu Marii a oznámil jí, že počne z Ducha Svatého, je v dějinách spásy natolik významná, že ji liturgický rok opět zařazuje do reálného času přesně 9 měsíců před slavnost Narození Páně, tedy na 25. března. Ačkoliv adventní doba trvá čtyři neděle, tato první předzvěst nadcházejících Vánoc tak případně ještě hluboko do předcházejícího církevního roku, obvykle ještě do průběhu postní doby. Postní doba, spojená s přípravou na velikonoční události, je tak náhle přerušena touto v zásadě adventní slavností týkající se již dalšího roku, při které obvykle v našich chrámech skutečně zpíváme adventní písně a stejně jako při Narození Páně poklekáme při vyznání víry, když říkáme „skrze Ducha Svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem.“ Během liturgického roku však máme takových svátků s časovou vazbou na příští Vánoce více. Dne 31. května slavíme Navštívení Panny Marie, která se setkává s příbuznou Alžbětou, matkou Jana Křtitele. Narození Jana Křtitele pak slavíme 24. června, šest měsíců před slavností Narození Páně, neboť Jan Křtitel byl o šest měsíců starší.

Slavnost Zvěstování Páně je také svým obsahem vánoční slavnosti Narození Páně dost podobná. Připomíná skutečnost, že Bůh se stal člověkem, sestoupil mezi nás hříšníky, aby na sebe vzal naše hříchy, obětoval sám sebe a svou smrtí na kříži a slavným vzkříšením nás vykoupil pro život věčný.

Zobrazení události, kdy archanděl Gabriel navštívil Pannu Marii, bychom našli v katedrále více. Patrně nejznámější je na našem největším zvonu Zikmund, který byl odlit Tomášem Jarošem v roce 1548 po velkém požáru Prahy, kterému padly za oběť i všechny naše původní zvony. Velká plastika zhotovená podle obrazu Albrechta Dürera je umístěna na jižní straně zvonu. Pod ní je pak umístěna tabulka označující zhotovitele zvonu: THOMAS JAROS BRVUNENSIS AVXILIO DIVINO ME FVDIT“ (=“Tomáš Jaroš z Brna s pomocí Boží mě zhotovil.“). O zvonu Zikmund jsme vám již přinesli samostatný článek.

Další plastiku zobrazující událost Zvěstování Páně můžeme vidět v kapli Navštívení Panny Marie zvané také Císařská kaple za hlavním oltářem. Oltář v této kapli pochází až z roku 1903, oltářní retábl byl vyhotoven řezbářem Václavem Mrázem z lipového dřeva, sochy a reliéfy pak vyhotovil Jan Kastner a polychromoval je známý český malíř Jakub Schikaneder.

Mši svatou o slavnosti Zvěstování Páně oslavíme v katedrále v 7:00 v Chórové kapli a následně v 18:00 u hlavního oltáře.

Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Zvláštní cesta deskového relikviáře z Trevíru až do Prahy. Trevírský plenář a jeho osudy

27. 3. 2025

V seriálu článků o katedrále a pražském pobytu panovníků ve výslužbě jsme vzpomenuli na několik osobností královské krve, které přišly o trůn prožily na Pražském hradě závěr svého života. Zatímco našeho císaře a krále Ferdinanda V. Dobrotivého sesadil z trůnu revoluční rok 1848, parmská vévodkyně Marie Amálie Habsbursko-Lotrinská a francouzský král Karel X. Bourbonský přišli na Pražský hrad v důsledku revolučních událostí ve Francii. Velká francouzská revoluce a následné tažení Napoleona Bonaparte do Itálie vyhnaly z Parmy naši královskou princeznu Marii Amálii, pozdější Červencová revoluce v roce 1830 pak sesadila z francouzského trůnu Karla X., švagra její popravené sestry, francouzské královny Marie Antoinetty. Oba prožili na Pražském hradě několik let a na oba nám zůstaly v naší katedrále památky. Velká francouzská revoluce, která devastovala sakrální památky ve Francii i na územích okupovaných francouzskou republikánskou armádou, však do naší katedrály poslala ještě jeden zajímavý artefakt, jehož cesta do Prahy je dodnes zahalená tajemstvím a jako zázrakem unikl zkáze. Jedná se o nádherný relikviář, který je součástí Svatovítského pokladu a jeho kopii můžeme vidět na retáblu oltáře v kapli svaté Anny. Podle místa jeho původu ho nazýváme Trevírským plenářem.
Ve čtvrtek uplynulo 140 let od úmrtí Bedřicha kardinála Schwarzenberga

27. 3. 2025

Včera, tedy ve stejný den, kdy si připomínáme kulaté výročí narození kanovníka Jan Rudolfa hraběte Šporka, vzpomínáme pro změnu také kulaté výročí úmrtí další výrazné osobnosti spojené s naší katedrálou, 27. pražského arcibiskupa Bedřicha Jana Josefa Celestyna kardinála knížete ze Schwarzenbergu, jednoho z hlavních hybatelů dostavby naší katedrály ve II. polovině 19. století. Toho náš Pán povolal z tohoto světa přesně před 140 lety, dne 27. března 1885.
Vyjádření Metropolitní kapituly u sv. Víta k šířeným pomluvám a nepravdám týkajícím se obsazení pozice varhaníka v Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha

27. 3. 2025

Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze se rozhodla v roce 2023 vytvořit nové pracovní místo Zástupce ředitele kůru a varhaník, které do té doby v katedrále neexistovalo, a posílit tak personálně provoz katedrály v oblasti hudby. Kapitula má zájem rozvíjet hudbu během liturgie, ale také významně rozvinout mezinárodní varhanní festival v katedrále. Další hudební a kulturní život pak bude probíhat vedle katedrály, kde v současnosti Metropolitní kapitula připravuje víceúčelový sál.
Mecenáš, kreslíř a kanovník Metropolitní kapituly Jan Rudolf hrabě Špork

21. 3. 2025

Zajímavé kulaté výročí si připomínáme dne 27. března. Uplyne 330 let od narození další výrazné osobnosti mezi kanovníky Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze, J. Ex. Jana Rudolfa hraběte Šporka, který byl zároveň pomocným pražským biskupem. Jednalo se o velmi činorodého a schopného duchovního proslulého svojí dobročinností. Do dějin vstoupil především jako kněz, který se významným způsobem zasloužil o kanonizaci svatého Jana Nepomuckého, jednoho z hlavních patronů české země, jehož kult se posléze rozšířil do celého světa. V souvislosti s kanonizací svatého Jana pak byl v naší katedrále postaven jeho stříbrný náhrobek podle návrhu J. Emanuela Fischera z Erlachu a sochy svatého Jana Nepomuckého dnes nalezneme prakticky po celém světě, jedna z nich dokonce střeží slavný Milvijský most v Římě, kterému jsme se věnovali v jednom z předchozích článků.
Mezi kanovníky Metropolitní kapituly byli i dodnes známí kronikáři

21. 3. 2025

Dne 18. března jsme vzpomínali na pražského arcibiskupa Miloslava kardinála Vlka, kterého v ten den náš Pán povolal z tohoto světa. Většina z nás na něj ještě velmi dobře pamatuje, vzpomněli jsme na něj proto i při ranní i večerní mši svaté v naší katedrále. Ve stejný den však odešel k Pánu také jeden z významných kanovníků naší kapituly, kronikář a spisovatel Václav Hájek z Libočan, od roku 1544 také probošt kolegiátní kapituly sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi. Rok jeho narození není přesně známý, ale víme o něm, že zemřel 18. března 1553 v Praze. I jemu věnujeme v těchto dnech naši vzpomínku a přinášíme několik zajímavostí o jeho životě a působení nejen v naší metropolitní kapitule.
Kapli svatého Kříže zdobí pozdně renesanční Milánský kříž

21. 3. 2025

Další zajímavou ukázku sochařského a pasířského zpracování Kristova utrpení Vám přinášíme z kaple, která je svatému Kříži přímo zasvěcena. Tuto kapli nalezneme v chórovém ochozu v těsném sousedství tzv. královské oratoře, které jsme se již věnovali v samostatném článku v loňském roce. Kaple samotná je unikátní svým nepravidelným půdorysem a oknem umístěným mimo její osu. Tato nepravidelnost má však logickou stavebně-historickou příčinu. Matyáš z Arrasu, první stavitel katedrály, zakládal boční kaple na půdorysu části pravidelného osmiúhelníku a jeho kaple tak uzavírá pět stěn. Kaple svatého Kříže však byla postavena v těsném sousedství tehdy ještě stojící románské baziliky s kapitulním domem a zde mistr Matyáš své dílo skončil. Teprve jeho nástupce Petr Parléř se pustil do postupné demolice románského areálu a navázal stavbou dalších kaplí a vysokého chóru. Parléř však kaple zakládal na obdélníkovém nebo čtvercovém půdorysu a právě tato změna vyvolala nutný geometrický zlom, který se projevil právě v kapli svatého Kříže. Nepravidelnou spáru mezi dílem Matyáše z Arrasu a Petra Parléře můžeme vidět vedle okna této kaple, na protější straně chóru katedrály ji nalezneme na stěně Staré sakristie hned vedle pilíře sousední kaple sv. Anny.