Drahokamy a historie korunovačních klenotů

Drahokamy a historie korunovačních klenotů

Není to jen Svatováclavská koruna s čepičkou, ale celý soubor klenotů, které dnes katedrála chrání. Právě tak, jak tomu mělo být dle původního pokynu Karla IV. Přesto, že klenoty bylo nutné v dobách válek často ukrývat mimo Pražský hrad, soubor koruny s poduškou, královského jablka a královského žezla, jejich pouzder a královského roucha je dnes opět umístěn v Korunní komoře Svatovítského chrámu.

Korunovační klenoty dal Svatovítské kapitule k opatrování už Karel IV. Najít je můžeme v Korunní komoře, jejíž dveře jsou pobity šikmým mřížovím z pozlacených železných pásů a zabezpečeny sedmi zámky. Klíč drží sedm nejvyšších představitelů českého státu, města Prahy a církve – prezident republiky, předseda vlády, arcibiskup, předseda senátu, předseda poslanecké sněmovny, probošt Metropolitní kapituly u Sv. Víta v Praze a primátor hlavního města Prahy.

Komora je umístěna za mozaikou Posledního soudu a je podepřena gotickými sloupy a oblouky Zlaté brány. Osvětlují ji dvě gotická okénka zavzatá do mozaiky; třetí, prostřední, okénko bylo zazděno a překryto mozaikou při její instalaci v r. 1371 a čtvrté, severní, směřuje do vnitra transeptu. Komora je zaklenuta křížovou klenbou ve třech polích. Střechu komory tvoří terasa s kamenným zábradlím, nad nímž ční Velké okno transeptu, jihovýchodní pilíř Velké věže a Trubačské schodiště.

Svatováclavská koruna

Svatováclavská koruna je nejstarším klenotem v korunovačním souboru. Je zhotovena ze zlata vysoké čistoty (21 – 22 karátů) a zdobena drahokamy a perlami. Váží téměř dva a půl kilogramu a dosahuje výšky 19 cm. Diadém byl vytvořen pro korunovaci Karla IV. v roce 1347 a věnován prvnímu patronu země, sv. Václavovi. Stal se tak korunou státní a sloužil ke korunovaci českých králů.

Koruna má podobu čelenky tvořené čtyřmi díly, přičemž každý z nich vrcholí velkou lilií. Obzvláště vzácný je srdčitý spinel zdobící jednu z nich. Císař Karel IV. korunu nechával až do konce svého života upravovat a zdobit, proto na ní dnes najdete celkem 19 safírů, 44 spinelů, 1 rubín, 30 smaragdů a 20 perel.

Královské žezlo

Královské žezlo vytvořil roku 1533 augsburský zlatník Hans Haller. Vyrobené ze zlata stejné čistoty jako zlaté jablko, dosahuje délky 67 centimetrů a váží 1013 gramů. Toto žezlo bylo začleněno do souboru Českých korunovačních klenotů jako náhrada za původní žezlo z doby Karla IV. Jeho zdobení zahrnuje čtyři safíry, pět spinelů a šedesát dva perel.

Rukojeť je pokryta emailovými lístky, květy a větévkami a je po obou stranách zakončena věnečkem perel. Dřík žezla je zdoben rovněž rostlinným dekorem. Hlavice žezla je stylizována do tvaru květu mezi spirálkami a je osazena perlami, vrtanými safíry a rubíny na trnech.

Královské jablko

Hospodine, z tvé moci raduje se král a z pomoci tvé jásá – DOMINE IN VIRTUTE TUA LETABITUR REX ET SUPER SALUTARE TUAM EXULTABIT. Právě tento nápis tkví na kruhu pod křížem královského jablka.

Jablko tradičně symbolizuje svět zobrazený glóbem, nad nímž vládne Kristus, symbolizovaný křížem. V českém pojetí je lehce zploštělé a sestává se ze dvou polokoulí spojených prstencem. V bohaté ornamentální výzdobě jablka dominují drahé kameny a perly, půvabným detailem jsou drobné postavičky šesti sfing, které tvoří podnož kříže. Na horní polokouli jsou vyobrazeny scény z historie Davidovy – Pomazání Davida na krále a Zápas Davida s Goliášem. Na dolní polokouli nalezneme výjevy z Geneze, znázorňující Adama klečícího před Stvořitelem, Uvedení Adama do ráje a Stvořitele varujícího Adama a Evu před stromem poznání.

Korunovační plášť

Korunovační plášť je vůbec nejmladší součástí českých královských klenotů. Byl zhotoven v roce 1617 pro korunovaci Ferdinanda II. z luxusní látky zvané zlatohlav.

Plášť je po celém svém obvodu lemován hermelínem – vzácnou bílou kožešinou hranostaje. Uniknout by vaší pozornosti neměl ani květinový vzor, tvořený hedvábnou nití obtočenou plochým zlatým drátkem.

Ačkoliv dle Karla IV. neměly klenoty nikdy opustit Prahu, ne vždy tomu tak bylo a nutno podotknout, že ne vždy byly korunovační klenoty na Pražském hradě v bezpečí. Například už Karlův syn Václav IV. nechal klenoty na začátku 15. století převézt na hrad Karlštejn. Po prohrané bitvě na Bílé Hoře zanechal prchající Fridrich Falcký české korunovační klenoty na Staroměstské radnici a posléze byly převezeny do Vídně, odkud byly vždy přiváženy do Prahy ke korunovacím. Až v roce 1791 byly klenoty Leopoldem II. Habsburským navráceny do Prahy a od té doby jsou opět uloženy v chrámu sv. Víta.

Dnes je místo uložení klenotů, tedy Korunní komora nad svatováclavskou kaplí, v podstatě nepřístupným prostorem, chráněným dveřmi se sedmi zámky. České korunovační klenoty dnes představují nejcennější poklad na našem území a jsou vystavovány pouze při výjimečných příležitostech. To proto, že se jedná o sice starobylý, avšak dodnes velmi silný symbol suverenity českého státu a jeho pevného místa v evropských dějinách.

Aktuality & články

  • Výročí úmrtí Karla kardinála Kašpara, našeho kanovníka a knížete-arcibiskupa

    Výročí úmrtí Karla kardinála Kašpara, našeho kanovníka a knížete-arcibiskupa

    V krušných letech okupace českých zemí nacistickou Německou říší a v průběhu II. světové války odchází k Pánu velká osobnost naší církve, první československý kardinál, poslední kníže-arcibiskup pražský a někdejší kanovník naší metropolitní kapituly ThDr. JUDr. Karel Kašpar. Výročí jeho smrti si připomínáme dne 21. dubna, zemřel v roce 1941. O měsíc později, o slavnosti svatého Jana Nepomuckého dne 16. května, budeme slavit 155. výročí jeho narození.

  • O filii et filiae, Rex caelestis, Rex gloriae, morte surrexit hódie, Alleluia!

    O filii et filiae, Rex caelestis, Rex gloriae, morte surrexit hódie, Alleluia!

    Každou neděli v 17 hodin se kanovníci naší metropolitní kapituly scházejí v chóru katedrály ke společné modlitbě v podobě slavnostních zpívaných nešpor. Jedním z jejich úkolů je totiž modlit se společně modlitby z liturgie hodin. Tuto takzvanou denní modlitbu církve se podle kanonického práva závazně modlí všichni duchovní, tedy biskupové, kněží a jáhni. Modlí se ji povinně většinou také mniši a mnozí řeholníci. Laici se ji mohou modlit dobrovolně. Některá společenství duchovních však jsou navíc vázána takzvanou chórovou povinností, kdy se modlí liturgii hodin společně v chóru svého kostela. Platí to zejména pro mnichy a mnišky církevních řádů a řeholníky a řeholnice některých kongregací a stejně tak pro kanovníky katedrálních i kolegiátních kapitul, kteří se za tím účelem scházejí ve své katedrále nebo kolegiátním chrámu. Kapituly kanovníků totiž byly svým založením klášterním společenstvím původně dost podobné, teprve postupem času se přetvořily v kolegia biskupů a kněží odlišného charakteru. Společná chórová modlitba jim však zůstala a v katedrálách a kolegiátních chrámech jsou v presbytáři umístěny chórové lavice, ve kterých kanovníci při společné modlitbě zasedají stejně jako mniši v klášterních chrámech.

  • Beránek ovce vykoupil, když muka kříže podstoupil, alleluja!

    Beránek ovce vykoupil, když muka kříže podstoupil, alleluja!

    Slavnostní Zmrtvýchvstání Páně vstupujeme do dalšího a zároveň nejslavnostnějšího období celého liturgického roku vůbec. Kristus, který svou obětí na kříži přemohl pekelné mocnosti a zazářil jako světlo, které rozehnalo temnoty, vstává třetího dne z hrobu. Setkává se s Marií Magdalenou, s apoštoly a svými učedníky. „Nolli me tangere“ – „Nedotýkej se mě, ještě jsem se nevrátil k svému Otci. Běž a pověz bratřím, že odcházím k svému i vašemu Bohu a Otci.“ To byla Jeho první slova k Marii Magdaleně, když ho spatřila po Jeho slavném vzkříšení a poznala v něm našeho Pána. Ještě několikrát se svým učedníkům zjevil, než po čtyřiceti dnech slavně vstoupil na nebesa. Oslavený vzkříšený Kristus je zobrazován jako vítězný král v rudém plášti s ranami na rukou, nohou a v boku, s rozjasněnou tváří a s praporem v ruce.

  • Slavné Kristovo vzkříšení oslaví starobylý chvalozpěv

    Slavné Kristovo vzkříšení oslaví starobylý chvalozpěv

    „Ať slavné Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění!“

    Tímto zvoláním k zapálené a požehnané velikonoční svíci u velikonočního ohně, která symbolizuje vzkříšeného Krista, zahájí kněz po setmění procesí k oltáři. Tam budou slaveny obřady z vigilie veliké noci, kdy Kristus rozlomil pouta smrti, vstal z mrtvých, aby se následně ukázal svým učedníkům a po čtyřiceti dnech vstoupil na nebesa jako Král slávy. Veliké a nádherné tajemství této noci, tajemství naší spásy a vykoupení z otroctví hříchu je oslavováno jako světlo, které přináší Kristus a rozhání jím pekelné temnoty, Kristus sám je označován jako to světlo. Takto ho oslavuje i známá velikonoční píseň, zpívaná v českých zemích: „Aleluja! Vstal z mrtvých Kristus oslavený,  tma pekel před ním utíká! Z ran, jež jsou divem zaceleny, vítězná záře proniká!“

  • 15. výročí úmrtí kanovníka a faráře Mons. Miroslava Vágnera

    15. výročí úmrtí kanovníka a faráře Mons. Miroslava Vágnera

    Zelený čtvrtek je zároveň velkou slavností kněží. Ten den totiž náš Pán Ježíš Kristus ustanovil svátost kněžství, když při večeři se svými učedníky pozdvihl chléb a kalich s vínem a řekl: „Toto je moje tělo“ a „Toto je moje krev,“ „Toto je smlouva nová a věčná, to konejte na mou památku!“ Proto se v dopoledních hodinách tradičně setkávají kněží z celé diecéze se svým biskupem v katedrálách, obnovují svůj slib poslušnosti a při slavné mši svaté, které je nazývána Missa chrismatis, jsou posvěceny oleje, užívané při udělování svátostí. I v naší katedrále je pravidelně takováto mše svatá slavena. Letos budeme na Zelený čtvrtek vzpomínat také na jednoho věrného a laskavého Kristova kněze, kanovníka naší pražské metropolitní kapituly a v letech 2001 – 2008 faráře naší katedrály Mons. Miroslava Vágnera. Uplyne totiž přesně 15 let od chvíle, kdy ho náš Pán povolal z tohoto světa. I on se pravidelně účastnil této slavné mše svaté s ostatními kněžími pražské arcidiecéze v naší katedrále a pevně věříme, že pro svou věrnou dlouholetou službu Kristu a Jeho církvi dnes slaví ve společenství Jeho svatých.

  • Velký pátek – hle, jak umírá Spravedlivý!

    Velký pátek – hle, jak umírá Spravedlivý!

    V postní době jsme zvláště intenzivně obraceli naše srdce k našemu Pánu, který se čtyřicet dní postil na poušti a který rozepjal ruce a dal se přibít na kříž, aby svou smrtí naši smrt přemohl a vykoupil nás pro život věčný. Rozjímali jsme o Kristově smrti při pobožnostech křížové cesty a v našem postním seriálu jsme se seznámili s obrazy Kristova utrpení v naší katedrále. 

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení