31. 3. 2025

100 let archeologického výzkumu na Pražském hradě

V letošním roce se setkává Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze s Archeologickým ústavem Akademie věd České republiky při několika mimořádných příležitostech. Obě instituce jsou zvláštním způsobem spřízněné. Zatímco naše metropolitní kapitula jakožto nejstarší nepřetržitě existující instituce na českém území již déle než 1000 let spoluvytváří slavnou historii českých zemí a Pražského hradu, Archeologický ústav AVČR pak prostřednictvím svého pracoviště na Pražském hradě již celé jedno století významným způsobem přispívá k jejímu poznání a studiu. A nejen to. Při větších stavebních projektech kapituly na Pražském hradě a na Hradčanském náměstí spolu obě instituce aktivně spolupracují při provádění archeologických výzkumů a ošetřování němých svědků historie, skrytých lidským očím pod úrovní terénu. Velmi intenzivní byla tato spolupráce při úspěšné rekonstrukci objektu Nového proboštství v letech 2020 – 2023, kdy díky péči kapituly a intenzivní účasti kvalifikovaných odborníků z Archeologického ústavu AVČR a Odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky bylo prostudováno, zdokumentováno a zakonzervováno velké množství dosud skrytých historických konstrukcí a pozůstatků renesančních i gotických budov, které byly objeveny při šetrné rekonstrukci nádvoří a suterénních prostor této unikátní novogotické památky.

Portrét Msgre. ThDr. Antonína Podlahy

Shodou okolností jsou obě instituce v roce 2025 spojeny několika kulatými výročími. Kromě 100 let archeologického výzkumu na Pražském hradě si totiž právě v letošním roce připomínáme 160 let od narození našeho kapitulního děkana a světícího biskupa pražského Msgre. ThDr. Antonína Podlahy. Tento náš kanovník se zapsal tučným písmem také do dějin české archeologie a památkové péče. Jeho intenzivní a plodná činnost v těchto i v dalších oborech ho v roce 1903 přivedla až do České akademie věd a umění, v roce 1906 se stal mimořádným členem Královské české společnosti nauk a v roce 1904 získal vyznamenání Pro Ecclesia et Pontifice. Místo svého posledního odpočinku pak nalezl v samotné nové arcibiskupské hrobce v severní boční lodi naší katedrály, přestože pražským arcibiskupem nebyl. Za necelý rok, v březnu 2026, pak uplyne pro změnu 50 let od úmrtí jedné ze zakladatelských osobností české archeologie a vedoucího pracoviště Archeologického ústavu na Pražském hradě, PhDr. Ivana Borkovského, DrSc. Byl to právě on, kdo objevil zbytky nejstaršího kostela na Pražském hradě, který byl zasvěcen Panně Marii a nacházel se mezi II. a IV. nádvořím, kde tyto nálezy můžeme v průchodu obdivovat dodnes.

Fotografie PhDr. Ivana Borkovského, DrSc.

Společná oslava těchto výročí proběhne dne 7. května v katedrále večerním bohoslužebným programem, který připravujeme ve spolupráci s Orchestrem BERG. V 19:00 bude současný děkan Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze ICLic. Mgr. Ondřej Pávek sloužit mši svatou obětovanou za děkana Antonína Podlahu, při které vzpomeneme také na pana Dr. Borkovského a všechny zemřelé pracovníky Archeologického ústavu Akademie věd České republiky. Na mši svatou navážou hudební nešpory, provedené Orchestrem BERG pod vedením Petera Vrábela.

Při hudebních nešporách bude provedena celovečerní prostorová kompozice, Nešpory, unikátní dílo vynikajícího českého skladatele Matouše Hejla (*1989), které bylo vytvořeno speciálně pro naši katedrálu právě u příležitosti 100. výročí působení Archeologického ústavu AVČR na Pražském hradě.

Pro naši katedrálu dříve pravidelně vznikala hudba. Z iniciativy paní Dr. Jany Maříkové-Kubkové z Archeologického ústavu AVČR na Pražském hradě navazujeme právě na tuto starodávnou tradici. Kompozice Matouše Hejla využívá specifických akustických vlastností chrámu. Zpěváci a hudebníci se budou pohybovat celým jeho prostorem, který se rozezní jako hudební nástroj, zvuk posluchače doslova obejme. Při Nešporách uslyšíme zpěv Barbory Kabátkové, Pavly Radostové, Daniely Čermákové, Lucie Karafiátové, Vojtěcha Semeráda, Ondřeje Benka a Jiřího Miroslava Procházky. Za varhany usedne dómský varhaník Ondřej Valenta, režijní spolupráce se ujme Miřenka Čechová. Za objednávku tohoto unikátního díla a organizaci děkujeme Orchestru BERG, jehož hudebníci se pod vedením svého šéfdirigenta Petera Vrábela ujmou instrumentálních partů Nešpor.

Vzpomínáme s vděčností na našeho děkana Antonína Podlahu, na pana Dr. Ivana Borkovského i na všechny ostatní odborníky, díky jejichž nasazení, obětavosti a pečlivé a profesionální práci můžeme dodnes čerpat poznání našich vlastních dějin. Vyprošujeme jim spásu duše, Boží milosrdenství a dar života věčného.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Působivý mramorový oltář stojí skrytý v boční kapli svatého Ondřeje

31. 3. 2025

Zvláště krásné a mimořádně umělecky zdařilé dílo zobrazující utrpení našeho Pána Ježíše Krista se nachází v kapli svatého Ondřeje v chórovém ochozu katedrály. Podobně jako v chórové kapli zde nalezneme na jednom oltářním retáblu celý cyklus ukřižování, uložení do hrobu a zmrtvýchvstání našeho Pána Ježíše Krista. Veliký a nádherně zpracovaný oltář s antependiem a retáblem z bílého mramoru zhotovil německý sochař Wilhelm Theodor Achtermann, velmi zbožný umělec, který své dílo považoval za „modlitbu, bohoslužbu a povolání od Boha.“ Ne náhodou se proto dostal až do Říma, kde se připojil ke skupině malířů zvaných Nazaréni. Reliéfy na tomto oltáři zhotovil z Carrarského mramoru. Jedná se o jeden z nejznámějších mramorů na světě, těžený poblíž města Carrara v Toskánsku. Tento mramor se používal již od konce římské republiky a zvláště ho proslavil italský sochař Michelangelo Buonarroti. Ze stejného mramoru je vyhotovena například slavná Michelangelova pieta v bazilice svatého Petra v Římě nebo socha Davida ve Florencii. Použit byl i na stavbu Trajanova sloupu v Římě.
Zvláštní cesta deskového relikviáře z Trevíru až do Prahy. Trevírský plenář a jeho osudy

27. 3. 2025

V seriálu článků o katedrále a pražském pobytu panovníků ve výslužbě jsme vzpomenuli na několik osobností královské krve, které přišly o trůn prožily na Pražském hradě závěr svého života. Zatímco našeho císaře a krále Ferdinanda V. Dobrotivého sesadil z trůnu revoluční rok 1848, parmská vévodkyně Marie Amálie Habsbursko-Lotrinská a francouzský král Karel X. Bourbonský přišli na Pražský hrad v důsledku revolučních událostí ve Francii. Velká francouzská revoluce a následné tažení Napoleona Bonaparte do Itálie vyhnaly z Parmy naši královskou princeznu Marii Amálii, pozdější Červencová revoluce v roce 1830 pak sesadila z francouzského trůnu Karla X., švagra její popravené sestry, francouzské královny Marie Antoinetty. Oba prožili na Pražském hradě několik let a na oba nám zůstaly v naší katedrále památky. Velká francouzská revoluce, která devastovala sakrální památky ve Francii i na územích okupovaných francouzskou republikánskou armádou, však do naší katedrály poslala ještě jeden zajímavý artefakt, jehož cesta do Prahy je dodnes zahalená tajemstvím a jako zázrakem unikl zkáze. Jedná se o nádherný relikviář, který je součástí Svatovítského pokladu a jeho kopii můžeme vidět na retáblu oltáře v kapli svaté Anny. Podle místa jeho původu ho nazýváme Trevírským plenářem.
Ve čtvrtek uplynulo 140 let od úmrtí Bedřicha kardinála Schwarzenberga

27. 3. 2025

Včera, tedy ve stejný den, kdy si připomínáme kulaté výročí narození kanovníka Jan Rudolfa hraběte Šporka, vzpomínáme pro změnu také kulaté výročí úmrtí další výrazné osobnosti spojené s naší katedrálou, 27. pražského arcibiskupa Bedřicha Jana Josefa Celestyna kardinála knížete ze Schwarzenbergu, jednoho z hlavních hybatelů dostavby naší katedrály ve II. polovině 19. století. Toho náš Pán povolal z tohoto světa přesně před 140 lety, dne 27. března 1885.
Vyjádření Metropolitní kapituly u sv. Víta k šířeným pomluvám a nepravdám týkajícím se obsazení pozice varhaníka v Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha

27. 3. 2025

Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze se rozhodla v roce 2023 vytvořit nové pracovní místo Zástupce ředitele kůru a varhaník, které do té doby v katedrále neexistovalo, a posílit tak personálně provoz katedrály v oblasti hudby. Kapitula má zájem rozvíjet hudbu během liturgie, ale také významně rozvinout mezinárodní varhanní festival v katedrále. Další hudební a kulturní život pak bude probíhat vedle katedrály, kde v současnosti Metropolitní kapitula připravuje víceúčelový sál.
Mecenáš, kreslíř a kanovník Metropolitní kapituly Jan Rudolf hrabě Špork

21. 3. 2025

Zajímavé kulaté výročí si připomínáme dne 27. března. Uplyne 330 let od narození další výrazné osobnosti mezi kanovníky Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze, J. Ex. Jana Rudolfa hraběte Šporka, který byl zároveň pomocným pražským biskupem. Jednalo se o velmi činorodého a schopného duchovního proslulého svojí dobročinností. Do dějin vstoupil především jako kněz, který se významným způsobem zasloužil o kanonizaci svatého Jana Nepomuckého, jednoho z hlavních patronů české země, jehož kult se posléze rozšířil do celého světa. V souvislosti s kanonizací svatého Jana pak byl v naší katedrále postaven jeho stříbrný náhrobek podle návrhu J. Emanuela Fischera z Erlachu a sochy svatého Jana Nepomuckého dnes nalezneme prakticky po celém světě, jedna z nich dokonce střeží slavný Milvijský most v Římě, kterému jsme se věnovali v jednom z předchozích článků.
Mezi kanovníky Metropolitní kapituly byli i dodnes známí kronikáři

21. 3. 2025

Dne 18. března jsme vzpomínali na pražského arcibiskupa Miloslava kardinála Vlka, kterého v ten den náš Pán povolal z tohoto světa. Většina z nás na něj ještě velmi dobře pamatuje, vzpomněli jsme na něj proto i při ranní i večerní mši svaté v naší katedrále. Ve stejný den však odešel k Pánu také jeden z významných kanovníků naší kapituly, kronikář a spisovatel Václav Hájek z Libočan, od roku 1544 také probošt kolegiátní kapituly sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi. Rok jeho narození není přesně známý, ale víme o něm, že zemřel 18. března 1553 v Praze. I jemu věnujeme v těchto dnech naši vzpomínku a přinášíme několik zajímavostí o jeho životě a působení nejen v naší metropolitní kapitule.