10. 4. 2025

Pašijový cyklus ve Svatováclavské kapli je klenot středověkého umění

„Hospodine, Ty vládneš nade vším. Tvá je, Hospodine, velikost a moc, nádhera, lesk i vznešenost, neboť Tobě patří všechno na nebi i na zemi.“

Žalm, který zpíváme o slavnosti našeho svatého knížete a mučedníka Václava, oslavuje Hospodina jako nejvyššího vládce a krále, který je svrchovaně povýšený nade vším a od kterého pochází všechno bohatství a velebnost. Zdá se, jako by snad mohl být inspirací pro Petra Parléře, který nad hrobem našeho svatého knížete v pražské katedrále ke cti a slávě Boží vystavěl kapli natolik nádhernou a vznešenou, až poutníky zrak přechází.

Centrální část výjevu nad oltářem

K její výzdobě použil ty nejušlechtilejší kameny, pro které velmi pravděpodobně nalezl inspiraci v Písmu svatém, a to ve Zjevení Janově, kde svatý Jan popisuje vidění nebeského Jeruzaléma:

„Ve vytržení ducha mě vyvedl na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha, zářící Boží slávou; jeho jas jako nejdražší drahokam a jako průzračný křišťál. Město mělo mohutné a vysoké hradby, dvanáct bran střežených dvanácti anděly a na branách napsaná jména dvanácti pokolení synů Izraele. Tři brány byly na východ, tři brány na sever, tři brány na jih a tři brány na západ. A hradby města byly postaveny na dvanácti základních kamenech a na nich bylo dvanáct jmen dvanácti apoštolů Beránkových… Hradby jsou postaveny z jaspisu a město je z ryzího zlata, zářícího jako křišťál. Základy hradeb toho města jsou samý drahokam: první základní kámen je jaspis, druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd, pátý sardonyx, šestý karneol, sedmý chrysolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chrysopras, jedenáctý hyacint a dvanáctý ametyst. A dvanáct bran je z dvanácti perel, každá z jediné perly. A náměstí toho města je z ryzího zlata jako z průzračného křišťálu. Avšak chrám jsem v něm nespatřil: Jeho chrámem je Pán Bůh všemohoucí a Beránek. To město nepotřebuje ani slunce ani měsíc, aby mělo světlo: září nad ním sláva Boží a jeho světlem je Beránek.“

Bičování Krista

Po obvodu kaple svatého Václava v její dolní části totiž nalezneme mnoho odkazů právě na výše uvedený úryvek ze Zjevení Janova. Výzdoba této části kaple má svůj původ už ve 14. století. Všechny čtyři obvodové stěny kaple jsou rozděleny na tři díly, jsou orientované na každou světovou stranu jako brány nebeského Jeruzaléma a na těchto branách jsou namalovány postavy andělů. Stěny jsou dále vyzdobeny leštěnými drahými kameny vsazenými do pozlacené malty a jedná se o tytéž kameny, které jsou uvedeny ve Zjevení Janově: červené kameny jsou jaspisy, fialové ametysty a nejvzácnější zelené jsou chrysoprasy. Jedná se o odrůdy křemene a chalcedonu.

Kristova smrt na kříži

Mezi výzdobou stěn ze zlata a drahých kamenů je pak ve formě nástěnných maleb zobrazen i sám Boží Beránek, náš Pán Ježíš Kristus, který je chrámem a světlem svatého města, jak ho popisuje uvedený úryvek z Písma svatého. Nástěnné malby přinášejí celý pašijový cyklus, který začíná na severní stěně. Zatčení Krista v Getsemanské zahradě, Kristus před Pontiem Pilátem, Kristus přivázaný ke kůlu a bičován, ukřižování Krista, Kristus uložen do hrobu a oplakávaný Pannou Marií, Marií Magdalenou a Marií Kleofášovou. Následuje Kristovo vzkříšení a nanebevstoupení. Poslední malba na západní stěně v sousedství dveří do korunní komory zobrazuje seslání Ducha svatého.

Ukládání Krista do hrobu

Malby mají sice středověký původ, ale na rozdíl od inkrustací z drahých kamenů se nedochovaly ve své původní podobě a byly později opravovány, doplňovány a přemalovávány, nejvíce pak na začátku 17. století, kdy celou kapli opravoval pražský malíř Daniel Alexius z Květné. Velmi působivé jsou však průniky nástěnných maleb a kamenných inkrustací. Například nad scénou Pilátova soudu, která je provedena v olejových barvách, je z jaspisů a chrysoprasů vyhotoven baldachýn nad Kristem i nad Pilátem a sám Poncius Pilát, namalovaný olejovými barvami, sedí na trůnu vyhotoveném z inkrustovaných jaspisů a ametystů. Podobnou kombinaci uměleckých technologií nalezneme na scéně bičování Krista. Kůl, ke kterému je Pán Ježíš přivázán, je vyhotoven opět ve formě inkrustovaných ametystů a jaspisů, postava Ježíše je pak namalovaná olejovými barvami na zlaceném pozadí.

Zmrtvýchvstání Páně

Scéna ukřižování Pána Ježíše Krista se na východní stěně kaple nachází dvakrát. Za hrobem svatého Václava samostatně a nad oltářem pak jako součást kalvárie, kde pod křížem stojí Panna Maria a svatý Jan. Za nimi pak klečí císař a král Karel IV. a jedna z jeho manželek; některé prameny hovoří o Blance z Valois a jiné o Elišce Pomořanské.

Nanebevstoupení Páně

Pašijový cyklus ve Svatováclavské kapli je nejucelenějším a umělecky nejcennějším souborem uměleckých děl v katedrále, který zobrazuje události Svatého týdne a následně Velikonoční doby.

Text i foto: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Svátek svatého evangelisty Lukáše v pražské katedrále

12. 10. 2025

Poté, co jsme v naší katedrále oslavili nádhernou slavnost našeho hlavního zemského patrona, svatého knížete a věčného panovníka Václava, byla jeho relikvie uložena zpět do klenotnice a české korunovační klenoty jsou již opět uzamčeny sedmi zámky v korunní komoře. Katedrála se však připravuje hned na další velký svátek významného světce, který je v ní od dob císaře a krále Karla IV. zvláštním způsobem uctíván. Dalo by se říci, že právě pražská katedrála je od 14. století jedním z nejvýznamnějších center jeho kultu na světě. Tentokrát se však nejedná o světce původem českého a uctívaného především Čechy, ale přímo o jednu z klíčových postav Nového zákona, jejíž význam je mimořádný v celém křesťanském světě. Tím světcem je totiž evangelista.
O slavnosti svatého Václava zazní v katedrále starobylý chorál

23. 9. 2025

Ačkoliv je náš svatý kníže Václav uváděn jako druhý patron pražské katedrály v pořadí, má mezi jejími světci mimořádné postavení. Přestože je na prvním místě uváděn svatý Vít, na svatého Václava pamatujeme jako na našeho otce zakladatele, který získal ostatky římského mučedníka Víta od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a kostel zasvěcený svatému Vítu na Pražském hradě založil. Právě díky významu našeho svatého knížete, který v tehdejší románské rotundě našel tři roky po své mučednické smrti místo posledního odpočinku, byla tato rotunda vybrána jako sídelní kostel pražského biskupa a stala se tak první pražskou katedrálou, ačkoliv sousední bazilika svatého Jiří byla starší a mnohem větší. O kult svatého Václava se posléze velmi zasloužil náš císař a král Karel IV., který mu zasvětil korunu českých králů, uchovávanou poblíž hrobu v naší katedrále a náš svatý kníže je po celá staletí považován za věčného panovníka české země. Jeho slavnost slavená ve výroční den jeho mučednické smrti je tak pro pražskou katedrálu mimořádně důležitá a svatého knížete Václava v ní tradičně oslavíme hned při několika bohoslužbách. Při té večerní přivítáme zpět světcovu relikvii, která se vrátí z národní pouti ve Staré Boleslavi, kam je tradičně převážena k uctění poutníky.
Rok mučednické smrti svatého Václava

23. 9. 2025

V naší katedrále každoročně slavíme hned dvě události spojené s osobou svatého Václava. První z nich připadá na 4. březen, kdy si připomínáme výročí přenesení světcových ostatků ze Staré Boleslavi do Prahy. Podle jednoho z historických pramenů, tzv. Kristiánovy legendy, se tak stalo tři roky po jeho smrti. Hlavní slavností je pak výročí jeho mučednické smrti, které připadá na 28. září a dnes je slaveno také jako státní svátek České republiky.
Výročí 900 let od úmrtí kronikáře Kosmy

23. 9. 2025

Každý rok si naše katedrála a její kapitula připomenou několik významných kulatých výročí. S ohledem na bohaté tisícileté dějiny tohoto chrámu a velké množství významných historických osobností z řad jeho kanovníků je přirozené, že téměř každý měsíc vzpomínáme hned na několik kněží, biskupů, stavitelů nebo významných historických událostí spojených s naší katedrálou. V nadcházejících týdnech však budeme pamatovat na zvláště významného kanovníka a děkana naší kapituly, který se zapsal do dějin českých zemí tučným písmem a všichni ho známe již z prvních let naší školní docházky. Dne 21. října uplyne 900 let od úmrtí kanovníka Kosmy, který se na začátku 12. století stal prvním známým kapitulním děkanem. Do dějin vstoupil zejména jako autor Kroniky české. Právě v ní se dočítáme mimo jiné o bájném Přemyslu Oráčovi, kněžně Libuši a dalších českých knížatech, která vládla v našich zemích před nástupem knížete Bořivoje a svaté Ludmily, našich prvních historicky doložených panovníků.
Korunovační klenoty a jejich uložení v pražské katedrále

18. 9. 2025

Od roku 2024 zavedl prezident České republiky Petr Pavel na Pražském hradě novou tradici. Korunovační klenoty, uchovávané dle tradice v korunní komoře nad Zlatou branou naší katedrály, jsou z jeho rozhodnutí nově k vidění každoročně při příležitosti slavnosti svatého Václava, věčného panovníka české země, kterému je česká královská koruna přímo zasvěcena. V letošním roce tak můžeme navštívit jejich výstavu od 18. do 29. září. Poté se koruna, jablko a žezlo vrátí na své přísně střežené místo v naší katedrále, které je přístupné pouze z prostoru, ve kterém je náš svatý kníže již bezmála 1100 let pochován.
Katedrála jako evropské centrum vzdělanosti

8. 7. 2025

Péče o chudé a nemocné a vzdělávání a výchova studentů jsou dvě základní poslání, které se Kristova církev od samotného svého počátku snaží všemi silami naplňovat, aby sama žila tím, co hlásá v radostné zvěsti evangelia a následovala v plnosti našeho Pána Ježíše Krista. Kristovo působení na zemi je spojeno právě s uzdravováním nemocných, utěšováním chudých a zarmoucených, prokazováním milosrdenství a lásky a také s kázáním a vyučováním jeho učedníků, než za nás podal svoji vykupitelskou oběť na kříži, kterou nás vykoupil z hříchu pro život věčný. Mnoho církevních řádů a kongregací se proto soustředí na péči o nemocné a umírající a provozuje nemocnice a jiná zdravotnická zařízení, řada dalších pak provozuje církevní školy různých stupňů. Naše katedrála a její kapitula patřily a patří k té druhé skupině, a to dokonce mimořádně významným způsobem.