13. 2. 2025

Kanovník Metropolitní kapituly Tomáš Roule slaví kulaté výročí

Své životní jubileum slaví tuto neděli kanovník naší metropolitní kapituly ThLic. Mgr. Tomáš Roule, současný spirituál Papežské koleje Nepomucenum v Římě, kde doprovází naše bohoslovce na jejich cestě ke kněžství. Přejeme mu hojnost Božích milostí a požehnání, stálou ochranu jeho svatých patronů, pevné zdraví, radostnou mysl a mnoho sil do jeho další služby pro Kristovu církev!

Tomáš Roule působil v duchovní správě nejprve jako jáhen ve farnostech Dřevčice a Stará Boleslav. Na kněze byl vysvěcen dne 22. června 2002 v Praze a následně sloužil jako kaplan v Roudnici nad Labem a excurrendo v okolních středočeských farnostech poblíž Mělníka. Od roku 2004 pak působil jako osobní sekretář 35. pražského arcibiskupa Miloslava kardinála Vlka i jeho nástupce Dominika kardinála Duky. Kanovníkem pražské metropolitní kapituly se stal na začátku roku 2012 a dne 5. února t.r. byl instalován jako canonicus ecclesiastes et Joanneus III. V dalších letech pak v naší kapitule postoupil na místo děkana u sv. Apolináře, v roce 2024 pak na místo canonicus senior. Jako spirituál Papežské koleje Nepomucenum působí od 1.2.2014. Tuto službu vykonává mj. jako nástupce J. Em. Prof. ThDr. Tomáše kardinála Špidlíka SJ, který byl spirituálem tohoto českého kněžského semináře v Římě v letech 1951 – 1989. Po kardinálu Špidlíkovi a P. Aloisi Storkovi je P. Tomáš Roule třetím nejdéle sloužícím spirituálem Nepomucena vůbec.

Kořeny českého semináře v Římě sahají až do roku 1884. Toho roku byla založena kolej Bohemicum, která byla původně umístěna v prostorách německého semináře. U zrodu Bohemica stál papež Lev XIII. a tehdejší českobudějovický biskup František z Pauly hrabě Schönborn, pozdější 28. arcibiskup pražský. Dne 1. ledna 1890 pak papež Lev XIII. kanonicky potvrdil existenci této koleje a udělil jí práva a výsady kolejí papežských. Nároky na kněžský seminář však postupně rostly, zejména pak po vzniku Československé republiky, kdy se ztrojnásobil počet diecézí. To si vyžádalo stavbu nové koleje.

Nová budova kněžského semináře, pojmenovaná podle svatého Jana Nepomuckého, byla stavěna od roku 1927 a posvěcena v roce svatováclavského milenia 1929. Kolej vysvětil pražský arcibiskup František Kordač. O rok později, 23. dubna 1930 papež Pius XI. přenesl apoštolskou konstitucí Ubi primum práva, majetek a povinnosti české koleje Bohemicum na nově postavené Nepomucenum.

Kolejí pak prošla řada budoucích českých biskupů i významných českých kněží. Mezi její alumny patřili i pražští arcibiskupové a kardinálové Karel Kašpar a Josef Beran, biskupové Mořic Pícha, Jaroslav Škarvada nebo Karel Otčenášek, další naši kanovníci a oběti nacistického a komunistického režimu jako byl Antonín Bořek Dohalský, Josef Čihák, Otakar Švec a celá řada dalších známých duchovních.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Lucie Horníková a Anička Guthrie/Člověk a Víra

Aktuality & články

Působivý mramorový oltář stojí skrytý v boční kapli svatého Ondřeje

31. 3. 2025

Zvláště krásné a mimořádně umělecky zdařilé dílo zobrazující utrpení našeho Pána Ježíše Krista se nachází v kapli svatého Ondřeje v chórovém ochozu katedrály. Podobně jako v chórové kapli zde nalezneme na jednom oltářním retáblu celý cyklus ukřižování, uložení do hrobu a zmrtvýchvstání našeho Pána Ježíše Krista. Veliký a nádherně zpracovaný oltář s antependiem a retáblem z bílého mramoru zhotovil německý sochař Wilhelm Theodor Achtermann, velmi zbožný umělec, který své dílo považoval za „modlitbu, bohoslužbu a povolání od Boha.“ Ne náhodou se proto dostal až do Říma, kde se připojil ke skupině malířů zvaných Nazaréni. Reliéfy na tomto oltáři zhotovil z Carrarského mramoru. Jedná se o jeden z nejznámějších mramorů na světě, těžený poblíž města Carrara v Toskánsku. Tento mramor se používal již od konce římské republiky a zvláště ho proslavil italský sochař Michelangelo Buonarroti. Ze stejného mramoru je vyhotovena například slavná Michelangelova pieta v bazilice svatého Petra v Římě nebo socha Davida ve Florencii. Použit byl i na stavbu Trajanova sloupu v Římě.
100 let archeologického výzkumu na Pražském hradě

31. 3. 2025

V letošním roce se setkává Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze s Archeologickým ústavem Akademie věd České republiky při několika mimořádných příležitostech. Obě instituce jsou zvláštním způsobem spřízněné. Zatímco naše metropolitní kapitula jakožto nejstarší nepřetržitě existující instituce na českém území již déle než 1000 let spoluvytváří slavnou historii českých zemí a Pražského hradu, Archeologický ústav AVČR pak prostřednictvím svého pracoviště na Pražském hradě již celé jedno století významným způsobem přispívá k jejímu poznání a studiu. A nejen to. Při větších stavebních projektech kapituly na Pražském hradě a na Hradčanském náměstí spolu obě instituce aktivně spolupracují při provádění archeologických výzkumů a ošetřování němých svědků historie, skrytých lidským očím pod úrovní terénu. Velmi intenzivní byla tato spolupráce při úspěšné rekonstrukci objektu Nového proboštství v letech 2020 – 2023, kdy díky péči kapituly a intenzivní účasti kvalifikovaných odborníků z Archeologického ústavu AVČR a Odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky bylo prostudováno, zdokumentováno a zakonzervováno velké množství dosud skrytých historických konstrukcí a pozůstatků renesančních i gotických budov, které byly objeveny při šetrné rekonstrukci nádvoří a suterénních prostor této unikátní novogotické památky.
Zvláštní cesta deskového relikviáře z Trevíru až do Prahy. Trevírský plenář a jeho osudy

27. 3. 2025

V seriálu článků o katedrále a pražském pobytu panovníků ve výslužbě jsme vzpomenuli na několik osobností královské krve, které přišly o trůn prožily na Pražském hradě závěr svého života. Zatímco našeho císaře a krále Ferdinanda V. Dobrotivého sesadil z trůnu revoluční rok 1848, parmská vévodkyně Marie Amálie Habsbursko-Lotrinská a francouzský král Karel X. Bourbonský přišli na Pražský hrad v důsledku revolučních událostí ve Francii. Velká francouzská revoluce a následné tažení Napoleona Bonaparte do Itálie vyhnaly z Parmy naši královskou princeznu Marii Amálii, pozdější Červencová revoluce v roce 1830 pak sesadila z francouzského trůnu Karla X., švagra její popravené sestry, francouzské královny Marie Antoinetty. Oba prožili na Pražském hradě několik let a na oba nám zůstaly v naší katedrále památky. Velká francouzská revoluce, která devastovala sakrální památky ve Francii i na územích okupovaných francouzskou republikánskou armádou, však do naší katedrály poslala ještě jeden zajímavý artefakt, jehož cesta do Prahy je dodnes zahalená tajemstvím a jako zázrakem unikl zkáze. Jedná se o nádherný relikviář, který je součástí Svatovítského pokladu a jeho kopii můžeme vidět na retáblu oltáře v kapli svaté Anny. Podle místa jeho původu ho nazýváme Trevírským plenářem.
Ve čtvrtek uplynulo 140 let od úmrtí Bedřicha kardinála Schwarzenberga

27. 3. 2025

Včera, tedy ve stejný den, kdy si připomínáme kulaté výročí narození kanovníka Jan Rudolfa hraběte Šporka, vzpomínáme pro změnu také kulaté výročí úmrtí další výrazné osobnosti spojené s naší katedrálou, 27. pražského arcibiskupa Bedřicha Jana Josefa Celestyna kardinála knížete ze Schwarzenbergu, jednoho z hlavních hybatelů dostavby naší katedrály ve II. polovině 19. století. Toho náš Pán povolal z tohoto světa přesně před 140 lety, dne 27. března 1885.
Vyjádření Metropolitní kapituly u sv. Víta k šířeným pomluvám a nepravdám týkajícím se obsazení pozice varhaníka v Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha

27. 3. 2025

Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze se rozhodla v roce 2023 vytvořit nové pracovní místo Zástupce ředitele kůru a varhaník, které do té doby v katedrále neexistovalo, a posílit tak personálně provoz katedrály v oblasti hudby. Kapitula má zájem rozvíjet hudbu během liturgie, ale také významně rozvinout mezinárodní varhanní festival v katedrále. Další hudební a kulturní život pak bude probíhat vedle katedrály, kde v současnosti Metropolitní kapitula připravuje víceúčelový sál.
Mecenáš, kreslíř a kanovník Metropolitní kapituly Jan Rudolf hrabě Špork

21. 3. 2025

Zajímavé kulaté výročí si připomínáme dne 27. března. Uplyne 330 let od narození další výrazné osobnosti mezi kanovníky Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze, J. Ex. Jana Rudolfa hraběte Šporka, který byl zároveň pomocným pražským biskupem. Jednalo se o velmi činorodého a schopného duchovního proslulého svojí dobročinností. Do dějin vstoupil především jako kněz, který se významným způsobem zasloužil o kanonizaci svatého Jana Nepomuckého, jednoho z hlavních patronů české země, jehož kult se posléze rozšířil do celého světa. V souvislosti s kanonizací svatého Jana pak byl v naší katedrále postaven jeho stříbrný náhrobek podle návrhu J. Emanuela Fischera z Erlachu a sochy svatého Jana Nepomuckého dnes nalezneme prakticky po celém světě, jedna z nich dokonce střeží slavný Milvijský most v Římě, kterému jsme se věnovali v jednom z předchozích článků.