Kaple svatého Václava skrývá nejen korunovační klenoty

Kaple svatého Václava skrývá nejen korunovační klenoty

Nezapomeňte si při návštěvě naší katedrály prohlédnout kapli sv. Václava, nejvzácnější a nejcennější prostor, který lze bez nadsázky nazvat srdcem české země a pro návštěvníky i účastníky bohoslužeb jsou jeho dveře otevřeny alespoň k nahlédnutí.

Kaple byla zbudována nad hrobem svatého Václava, knížete a věčného panovníka Českého království, který zde odpočívá již déle než 1000 let. Původně bylo jeho tělo po převezení ze Staré Boleslavi pochováno v apsidě románské rotundy, která se stala součástí i pozdější tzv. Spytihněvovy baziliky. Ta byla v souvislosti se stavbou gotického chrámu zbořena, ale hrob světce zůstal na svém místě. Jistě nemusíme připomínat obecně známé skutečnosti o uložení korunovačních klenotů Českého království v Korunní komoře přístupné právě z této kaple.

Socha svatého Václava

 

V rámci seriálu příspěvků na téma skryté poklady naší katedrály Vám chceme zprostředkovat detailnější pohled na unikátní a překrásnou výzdobu tohoto vzácného prostoru. Pod zděnou římsou je kaple vyzdobena jako nebeský Jeruzalém, popsaný v Písmu Svatém v knize Zjevení svatého Jana: „…Město mělo mohutné a vysoké hradby, dvanáct bran střežených dvanácti anděly a na branách napsaná jména dvanácti pokolení synů Izraele. Tři brány byly na východ, tři brány na sever, tři brány na jih a tři brány na západ…. Hradby jsou postaveny z jaspisu a město je z ryzího zlata, zářícího jako křišťál.“ Čtyři stěny kaple jsou skutečně rozděleny každá na tři díly a jsou dekorovány jaspisy a dalšími polodrahokamy vloženými do pozlacené malty. Obdobně je ostatně koncipována i koruna svatého Václava, která se skládá ze 4 dílů ve tvaru lilie se třemi listy, posázené drahými kameny. Výzdoba pod římsou pochází ještě z doby císaře Karla IV. a mezi polodrahokamy nalezneme malby zobrazující světce a nad oltářem Krista na kříži, kterému se klaní sám císař Karel s jednou ze svých manželek – některé prameny hovoří o Blance z Valois, jiné o Elišce Pomořanské.

Hlavní oltář kaple

 

Za pozornost ale stojí také o něco mladší nástěnné malby nad římsou, které nechal vyhotovit král Vladislav Jagellonský. Sám je zobrazen nad hlavním oltářem se svojí manželkou Annou z Foix. Autor těchto maleb není bezpečně doložen, někdy jsou přisuzovány Mistru Litoměřického oltáře. Malby zobrazují několik scén ze života svatého Václava. Přímo nad vstupem na schodiště do korunní komory, uzavřeným známými dveřmi se sedmi zámky, můžeme vidět setkání knížete Václava se saským vévodou a východofranským králem Jindřichem Ptáčníkem, který Václavovi předává ostatky svatého Víta, hlavního patrona naší katedrály. Nad západním vstupem do kaple pak uvidíme setkání knížete Václava s Jindřichem Ptáčníkem na říšském sněmu. Zobrazena je zde také událost propuštění nespravedlivě uvězněných při převozu těla světce do Prahy, jeden ze zázraků připisovaných svatému Václavu.

Jagellonská nástěnná výzdoba

 

V neposlední řadě pak stojí za pozornost scéna zavraždění svatého Václava bratrem Boleslavem u dveří kostele sv. Kosmy a Damiána, kterou můžeme nejlépe vidět při pohledu od západních dveří kaple přímo nad náhrobkem světce. Náš svatý kníže se v poslední chvíli svého pozemského života drží klepadla na dveřích ve tvaru lví hlavy. Takové klepadlo je k vidění na dveřích severního vstupu do kaple a dle legendy sem bylo přeneseno právě ze Staré Boleslavi. Zda se ho svatý Václav v okamžiku své smrti opravdu držel, není nikde písemně doloženo. Původ tohoto klepadla je však kladen skutečně nejpozději do 11. století, mohlo by tedy být ještě starší a jeho autenticitu proto nelze ani vyloučit.

Autor: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • Výročí úmrtí Karla kardinála Kašpara, našeho kanovníka a knížete-arcibiskupa

    Výročí úmrtí Karla kardinála Kašpara, našeho kanovníka a knížete-arcibiskupa

    V krušných letech okupace českých zemí nacistickou Německou říší a v průběhu II. světové války odchází k Pánu velká osobnost naší církve, první československý kardinál, poslední kníže-arcibiskup pražský a někdejší kanovník naší metropolitní kapituly ThDr. JUDr. Karel Kašpar. Výročí jeho smrti si připomínáme dne 21. dubna, zemřel v roce 1941. O měsíc později, o slavnosti svatého Jana Nepomuckého dne 16. května, budeme slavit 155. výročí jeho narození.

  • O filii et filiae, Rex caelestis, Rex gloriae, morte surrexit hódie, Alleluia!

    O filii et filiae, Rex caelestis, Rex gloriae, morte surrexit hódie, Alleluia!

    Každou neděli v 17 hodin se kanovníci naší metropolitní kapituly scházejí v chóru katedrály ke společné modlitbě v podobě slavnostních zpívaných nešpor. Jedním z jejich úkolů je totiž modlit se společně modlitby z liturgie hodin. Tuto takzvanou denní modlitbu církve se podle kanonického práva závazně modlí všichni duchovní, tedy biskupové, kněží a jáhni. Modlí se ji povinně většinou také mniši a mnozí řeholníci. Laici se ji mohou modlit dobrovolně. Některá společenství duchovních však jsou navíc vázána takzvanou chórovou povinností, kdy se modlí liturgii hodin společně v chóru svého kostela. Platí to zejména pro mnichy a mnišky církevních řádů a řeholníky a řeholnice některých kongregací a stejně tak pro kanovníky katedrálních i kolegiátních kapitul, kteří se za tím účelem scházejí ve své katedrále nebo kolegiátním chrámu. Kapituly kanovníků totiž byly svým založením klášterním společenstvím původně dost podobné, teprve postupem času se přetvořily v kolegia biskupů a kněží odlišného charakteru. Společná chórová modlitba jim však zůstala a v katedrálách a kolegiátních chrámech jsou v presbytáři umístěny chórové lavice, ve kterých kanovníci při společné modlitbě zasedají stejně jako mniši v klášterních chrámech.

  • Beránek ovce vykoupil, když muka kříže podstoupil, alleluja!

    Beránek ovce vykoupil, když muka kříže podstoupil, alleluja!

    Slavnostní Zmrtvýchvstání Páně vstupujeme do dalšího a zároveň nejslavnostnějšího období celého liturgického roku vůbec. Kristus, který svou obětí na kříži přemohl pekelné mocnosti a zazářil jako světlo, které rozehnalo temnoty, vstává třetího dne z hrobu. Setkává se s Marií Magdalenou, s apoštoly a svými učedníky. „Nolli me tangere“ – „Nedotýkej se mě, ještě jsem se nevrátil k svému Otci. Běž a pověz bratřím, že odcházím k svému i vašemu Bohu a Otci.“ To byla Jeho první slova k Marii Magdaleně, když ho spatřila po Jeho slavném vzkříšení a poznala v něm našeho Pána. Ještě několikrát se svým učedníkům zjevil, než po čtyřiceti dnech slavně vstoupil na nebesa. Oslavený vzkříšený Kristus je zobrazován jako vítězný král v rudém plášti s ranami na rukou, nohou a v boku, s rozjasněnou tváří a s praporem v ruce.

  • Slavné Kristovo vzkříšení oslaví starobylý chvalozpěv

    Slavné Kristovo vzkříšení oslaví starobylý chvalozpěv

    „Ať slavné Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění!“

    Tímto zvoláním k zapálené a požehnané velikonoční svíci u velikonočního ohně, která symbolizuje vzkříšeného Krista, zahájí kněz po setmění procesí k oltáři. Tam budou slaveny obřady z vigilie veliké noci, kdy Kristus rozlomil pouta smrti, vstal z mrtvých, aby se následně ukázal svým učedníkům a po čtyřiceti dnech vstoupil na nebesa jako Král slávy. Veliké a nádherné tajemství této noci, tajemství naší spásy a vykoupení z otroctví hříchu je oslavováno jako světlo, které přináší Kristus a rozhání jím pekelné temnoty, Kristus sám je označován jako to světlo. Takto ho oslavuje i známá velikonoční píseň, zpívaná v českých zemích: „Aleluja! Vstal z mrtvých Kristus oslavený,  tma pekel před ním utíká! Z ran, jež jsou divem zaceleny, vítězná záře proniká!“

  • 15. výročí úmrtí kanovníka a faráře Mons. Miroslava Vágnera

    15. výročí úmrtí kanovníka a faráře Mons. Miroslava Vágnera

    Zelený čtvrtek je zároveň velkou slavností kněží. Ten den totiž náš Pán Ježíš Kristus ustanovil svátost kněžství, když při večeři se svými učedníky pozdvihl chléb a kalich s vínem a řekl: „Toto je moje tělo“ a „Toto je moje krev,“ „Toto je smlouva nová a věčná, to konejte na mou památku!“ Proto se v dopoledních hodinách tradičně setkávají kněží z celé diecéze se svým biskupem v katedrálách, obnovují svůj slib poslušnosti a při slavné mši svaté, které je nazývána Missa chrismatis, jsou posvěceny oleje, užívané při udělování svátostí. I v naší katedrále je pravidelně takováto mše svatá slavena. Letos budeme na Zelený čtvrtek vzpomínat také na jednoho věrného a laskavého Kristova kněze, kanovníka naší pražské metropolitní kapituly a v letech 2001 – 2008 faráře naší katedrály Mons. Miroslava Vágnera. Uplyne totiž přesně 15 let od chvíle, kdy ho náš Pán povolal z tohoto světa. I on se pravidelně účastnil této slavné mše svaté s ostatními kněžími pražské arcidiecéze v naší katedrále a pevně věříme, že pro svou věrnou dlouholetou službu Kristu a Jeho církvi dnes slaví ve společenství Jeho svatých.

  • Velký pátek – hle, jak umírá Spravedlivý!

    Velký pátek – hle, jak umírá Spravedlivý!

    V postní době jsme zvláště intenzivně obraceli naše srdce k našemu Pánu, který se čtyřicet dní postil na poušti a který rozepjal ruce a dal se přibít na kříž, aby svou smrtí naši smrt přemohl a vykoupil nás pro život věčný. Rozjímali jsme o Kristově smrti při pobožnostech křížové cesty a v našem postním seriálu jsme se seznámili s obrazy Kristova utrpení v naší katedrále. 

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení