Po stopách pražské katedrály ve Věčném městě – II. díl: Čeští světci v papežských bazilikách – svatý Václav

Po stopách pražské katedrály ve Věčném městě – II. díl: Čeští světci v papežských bazilikách – svatý Václav

V naší katedrále se vedle velkého množství relikviářů s ostatky svatých nachází hroby pěti hlavních patronů české země. Sám zakladatel našeho chrámu, náš svatý kníže Václav, je již bezmála 1100 let pochován v hrobě, nad kterým Petr Parléř vystavěl nádhernou Svatováclavskou kapli. Pro ostatky dalšího z našich zemských patronů, svatého Jana Nepomuckého, navrhl vídeňský sochař Josef Emanuel Fischer z Erlachu impozantní stříbrný sarkofág, který je v katedrále umístěn v jižní části chórového ochozu hned naproti Vlašimské kapli. Zatímco svatého Václava uctívaly generace našich předků jako věčného panovníka české země, kult svatého Jana Nepomuckého se významně šířil i v zahraničí do celého světa a jeho sochy nalézáme velmi často na mostech. Avšak oba světci pronikli až do samotného srdce křesťanského světa. V Římě jsou uctíváni mimo jiné ve dvou papežských bazilikách a socha sv. Jana stojí i na jednom z významných římských mostů.

Náš svatý kníže Václav se stal křestním patronem našeho slavného krále a císaře Svaté říše římské Karla Lucemburského, o kterém hovoříme jako o císaři Karlu IV., ačkoliv jakožto český král byl prvním tohoto jména. Karel IV. svého křestního patrona velmi ctil a zasvětil mu mimo jiné korunu českých králů, kterou také nazýváme korunou svatováclavskou. Středověké římské říši vládl jako císař v letech 1355 – 1378 a korunován byl v bazilice svatého Petra dne  5. dubna 1355 papežským legátem kardinálem Pierre de Colombiers. Právě od dob vlády císaře Karla IV. je datována úcta ke svatému Václavu v největší papežské bazilice a již v době Karla IV. měl být našemu hlavnímu zemskému patronu zasvěcen jeden z jejích oltářů.

 

První starořímská, později gotizovaná bazilika sv. Petra

 

V době císaře Karla IV. vypadala bazilika svatého Petra zcela jinak než dnes. Kostel nad hrobem svatého Petra založil již ve 4. století císař Konstantin a jednalo se tak ještě o starověkou římskou baziliku, která byla později upravena v gotickém slohu. V důsledku dlouhodobé nepřítomnosti papeže, který pobýval v Avignonu, však stejně jako jiné římské kostely a stavby značně zchátrala a už roku 1451 vydal papež Mikuláš V. dekret na výstavbu nového chrámu. Výstavba současné mohutné a bohatě vyzdobené renesanční baziliky probíhala od začátku 16. do II. poloviny 17. století a dokončována byla již v barokním slohu. Nad hrobem svatého apoštola Petra navrhl architekt Michelangelo Buonarroti mohutnou kopuli. Největší papežská bazilika v Římě tak zcela změnila své uspořádání a podobu, nicméně na hlavního patrona české země papež nezapomněl a oltář zasvěcený svatému Václavu tak dodnes stojí v severní části transeptu baziliky, na dohled od impozantního Berniniho baldachýnu uprostřed baziliky, pod kterým je pochován svatý apoštol Petr.  

 

Kaple svatého Václava v bazilice svatého Petra, zleva obrazy svatého Cyrila, Václava a Metoděje

 

Velmi netradiční je ztvárnění svatého Václava na velkém obrazu umístěném v retáblu oltáře. Stejně jako mnoho dalších obrazů v této bazilice je řešen jako mozaika, ovšem natolik dokonale provedená, že laik ji od malovaného obrazu nerozezná. Mozaika byla zhotovena v roce 1740 dle originálu namalovaného v roce 1632 italským malířem Angelo Carosellim. Svatý Václav je zde vyobrazen zcela jinak, než jak jej známe například z naší katedrály. Namísto obvyklých atributů má na hlavně zlatou korunu a je oblečen v brnění a červeném plášti římského legionáře. Je opásán mečem a v ruce drží kopí s praporcem, na kterém je vyobrazena černá orlice, avšak bez plamínků, které k přemyslovské orlici patří. Na pozadí mozaiky je rovněž zobrazen basreliéf se scénou zavraždění svatého Václava jeho bratrem Boleslavem ve Staré Boleslavi. Po stranách oltáře pak jsou umístěny další mozaiky zobrazující svaté Cyrila a Metoděje. Umístění oltáře zasvěceného našemu hlavnímu zemskému patronu a zakladateli naší katedrály na tak významném místě je pro naši zemi a naši katedrálu velká pocta.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Ing. Ondřej Stříteský, https://stpetersbasilica.info/Altars/StWenceslas/StWenceslas.htm 

Aktuality & články

  • Působivý mramorový oltář stojí skrytý v boční kapli svatého Ondřeje

    Působivý mramorový oltář stojí skrytý v boční kapli svatého Ondřeje

    Zvláště krásné a mimořádně umělecky zdařilé dílo zobrazující utrpení našeho Pána Ježíše Krista se nachází v kapli svatého Ondřeje v chórovém ochozu katedrály. Podobně jako v chórové kapli zde nalezneme na jednom oltářním retáblu celý cyklus ukřižování, uložení do hrobu a zmrtvýchvstání našeho Pána Ježíše Krista. Veliký a nádherně zpracovaný oltář s antependiem a retáblem z bílého mramoru zhotovil německý sochař Wilhelm Theodor Achtermann, velmi zbožný umělec, který své dílo považoval za „modlitbu, bohoslužbu a povolání od Boha.“ Ne náhodou se proto dostal až do Říma, kde se připojil ke skupině malířů zvaných Nazaréni. Reliéfy na tomto oltáři zhotovil z Carrarského mramoru. Jedná se o jeden z nejznámějších mramorů na světě, těžený poblíž města Carrara v Toskánsku. Tento mramor se používal již od konce římské republiky a zvláště ho proslavil italský sochař Michelangelo Buonarroti. Ze stejného mramoru je vyhotovena například slavná Michelangelova pieta v bazilice svatého Petra v Římě nebo socha Davida ve Florencii. Použit byl i na stavbu Trajanova sloupu v Římě.

  • 100 let archeologického výzkumu na Pražském hradě

    100 let archeologického výzkumu na Pražském hradě

    V letošním roce se setkává Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze s Archeologickým ústavem Akademie věd České republiky při několika mimořádných příležitostech. Obě instituce jsou zvláštním způsobem spřízněné. Zatímco naše metropolitní kapitula jakožto nejstarší nepřetržitě existující instituce na českém území již déle než 1000 let spoluvytváří slavnou historii českých zemí a Pražského hradu, Archeologický ústav AVČR pak prostřednictvím svého pracoviště na Pražském hradě již celé jedno století významným způsobem přispívá k jejímu poznání a studiu. A nejen to. Při větších stavebních projektech kapituly na Pražském hradě a na Hradčanském náměstí spolu obě instituce aktivně spolupracují při provádění archeologických výzkumů a ošetřování němých svědků historie, skrytých lidským očím pod úrovní terénu. Velmi intenzivní byla tato spolupráce při úspěšné rekonstrukci objektu Nového proboštství v letech 2020 – 2023, kdy díky péči kapituly a intenzivní účasti kvalifikovaných odborníků z Archeologického ústavu AVČR a Odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky bylo prostudováno, zdokumentováno a zakonzervováno velké množství dosud skrytých historických konstrukcí a pozůstatků renesančních i gotických budov, které byly objeveny při šetrné rekonstrukci nádvoří a suterénních prostor této unikátní novogotické památky.

  • Zvláštní cesta deskového relikviáře z Trevíru až do Prahy. Trevírský plenář a jeho osudy

    Zvláštní cesta deskového relikviáře z Trevíru až do Prahy. Trevírský plenář a jeho osudy

    V seriálu článků o katedrále a pražském pobytu panovníků ve výslužbě jsme vzpomenuli na několik osobností královské krve, které přišly o trůn prožily na Pražském hradě závěr svého života. Zatímco našeho císaře a krále Ferdinanda V. Dobrotivého sesadil z trůnu revoluční rok 1848, parmská vévodkyně Marie Amálie Habsbursko-Lotrinská a francouzský král Karel X. Bourbonský přišli na Pražský hrad v důsledku revolučních událostí ve Francii. Velká francouzská revoluce a následné tažení Napoleona Bonaparte do Itálie vyhnaly z Parmy naši královskou princeznu Marii Amálii, pozdější Červencová revoluce v roce 1830 pak sesadila z francouzského trůnu Karla X., švagra její popravené sestry, francouzské královny Marie Antoinetty. Oba prožili na Pražském hradě několik let a na oba nám zůstaly v naší katedrále památky. Velká francouzská revoluce, která devastovala sakrální památky ve Francii i na územích okupovaných francouzskou republikánskou armádou, však do naší katedrály poslala ještě jeden zajímavý artefakt, jehož cesta do Prahy je dodnes zahalená tajemstvím a jako zázrakem unikl zkáze. Jedná se o nádherný relikviář, který je součástí Svatovítského pokladu a jeho kopii můžeme vidět na retáblu oltáře v kapli svaté Anny. Podle místa jeho původu ho nazýváme Trevírským plenářem.

  • Ve čtvrtek uplynulo 140 let od úmrtí Bedřicha kardinála Schwarzenberga

    Ve čtvrtek uplynulo 140 let od úmrtí Bedřicha kardinála Schwarzenberga

    Včera, tedy ve stejný den, kdy si připomínáme kulaté výročí narození kanovníka Jan Rudolfa hraběte Šporka, vzpomínáme pro změnu také kulaté výročí úmrtí další výrazné osobnosti spojené s naší katedrálou, 27. pražského arcibiskupa Bedřicha Jana Josefa Celestyna kardinála knížete ze Schwarzenbergu, jednoho z hlavních hybatelů dostavby naší katedrály ve II. polovině 19. století. Toho náš Pán povolal z tohoto světa přesně před 140 lety, dne 27. března 1885.

  • Vyjádření Metropolitní kapituly u sv. Víta k šířeným pomluvám a nepravdám týkajícím se obsazení pozice varhaníka v Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha

    Vyjádření Metropolitní kapituly u sv. Víta k šířeným pomluvám a nepravdám týkajícím se obsazení pozice varhaníka v Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha

    Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze se rozhodla v roce 2023 vytvořit nové pracovní místo Zástupce ředitele kůru a varhaník, které do té doby v katedrále neexistovalo, a posílit tak personálně provoz katedrály v oblasti hudby. Kapitula má zájem rozvíjet hudbu během liturgie, ale také významně rozvinout mezinárodní varhanní festival v katedrále. Další hudební a kulturní život pak bude probíhat vedle katedrály, kde v současnosti Metropolitní kapitula připravuje víceúčelový sál.

  • Mecenáš, kreslíř a kanovník Metropolitní kapituly Jan Rudolf hrabě Špork

    Mecenáš, kreslíř a kanovník Metropolitní kapituly Jan Rudolf hrabě Špork

    Zajímavé kulaté výročí si připomínáme dne 27. března. Uplyne 330 let od narození další výrazné osobnosti mezi kanovníky Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze, J. Ex. Jana Rudolfa hraběte Šporka, který byl zároveň pomocným pražským biskupem. Jednalo se o velmi činorodého a schopného duchovního proslulého svojí dobročinností. Do dějin vstoupil především jako kněz, který se významným způsobem zasloužil o kanonizaci svatého Jana Nepomuckého, jednoho z hlavních patronů české země, jehož kult se posléze rozšířil do celého světa. V souvislosti s kanonizací svatého Jana pak byl v naší katedrále postaven jeho stříbrný náhrobek podle návrhu J. Emanuela Fischera z Erlachu a sochy svatého Jana Nepomuckého dnes nalezneme prakticky po celém světě, jedna z nich dokonce střeží slavný Milvijský most v Římě, kterému jsme se věnovali v jednom z předchozích článků.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení