13. 1. 2025

Po stopách pražské katedrály ve Věčném městě – III. díl: Čeští světci v papežských bazilikách – svatý Jan Nepomucký

V předchozích dílech tohoto seriálu jsme se věnovali zejména odkazům na naši katedrálu a její světce v bazilice svatého Petra. V tomto článku půjdeme tentokrát po stopách svatého Jana Nepomuckého, který se v Římě objevuje nejméně na dvou velmi významných místech.

Ačkoliv je bazilika svatého Petra největší ze čtyř hlavních římských papežských bazilik s titulem basilica maior a nachází se v těsném sousedství Apoštolského paláce, není kostelem katedrálním. Tím je Arcibazilika Nejsvětějšího Spasitele, svatého Jana Křtitele a svatého Jana Evangelisty v Lateráně, matka a hlava všech kostelů města a světa. Nachází se v sousedství Aurelianových hradeb a v její hlavní apsidě je umístěn papežský stolec. I tato bazilika, která je římskou katedrálou, vyniká velmi bohatou výzdobou a byla založena rovněž již ve 4. století císařem Konstantinem I. Velikým.

V jižní boční lodi této baziliky se nachází kaple sv. Františka, na jejíž stěně je pověšen pozoruhodný barokní obraz. Na tmavém pozadí rozpoznáme Vltavu a Karlův most. Na břehu Vltavy pak skupina mužů drží v náručí mrtvé tělo svatého Jana Nepomuckého, oblečené v kanovnickém chórovém oděvu. Nad touto scénou se vznáší dva andělé, kteří drží na nebi zářící korunu z pěti hvězd, která výrazně kontrastuje s tmavým pozadím obrazu.

Barokní obraz Jana Nepomuckého

Tělo svatého Jana Nepomuckého bylo po jeho umučení králem Václavem IV. svrženo z Karlova mostu do Vltavy, ze které ho později vylovili rybáři a předali bratrům řádu Křižovníků s červeným srdcem, kteří jej pochovali nejprve ve svém kostele sv. Kříže na Starém Městě Pražském. Teprve později bylo tělo svatého Jana přeneseno do naší katedrály, kde je uloženo dodnes. Na Karlově mostě událost svržení těla světce do řeky dodnes připomíná křížek s pěti hvězdami a barokní kovaná mřížka na jeho zábradlí. Sochy svatého Jana se tak s velkou oblibou umisťují právě na mosty nejen v českých zemích. Velmi rozšířené jsou takové sochy zejména v sousedním Bavorsku a v Rakousku. V Římě však náš svatý Jan Nepomucký společně s Pannou Marií Immaculatou střeží vstup na jeden z historicky nejvýznamnějších mostů světa vůbec.

Socha Jana Nepomuckého na Milvijském mostě

Jedná se o Milvijský most, který stojí v severní části Věčného města již více než 2200 let. Most se stal svědkem několika významných bitev. Například v roce 78 před Kristem zde Quintus Catulus porazil Marca Lepida. V dějinách křesťanství však znamenala velký zlom bitva Flavia Valeria Constantina a Marca Aurelia Valeria Maxentia o císařský trůn, která se u tohoto mostu odehrála v roce 312. Podle legendy měl Constantinus před bitvou vidění. Na nebi se mu v poledním slunci ukázal zlatý kříž a nápis „In hoc signo vinces“ (= „v tomto znamení zvítězíš“). Constaninus tak na štíty svých vojáků nechal namalovat kříže (podle Eusebia s Kaisereie se mělo jednat o Kristův monogram) a v bitvě u Milvijského mostu Maxentia porazil. Maxentius během bitvy spadl do Tibery a utopil se a Constantinus se stal římským císařem, později nazývaným Konstantin I. Veliký. Ten o rok později vydává tzv. Edikt milánský, kterým povolil křesťanům na území Římské říše svobodně vyznávat víru v Krista. Císař Konstantin byl pak na smrtelné posteli pokřtěn.

Vidění císaře Konstantina

Socha svatého Jana Nepomuckého u vstupu na Milvijský most je zhotovena z bílého mramoru, pochází z roku 1731 a byla vytvořena sochařem Agostino Cornacchinim. Její zhotovení zadal uherský biskup a kardinál Michal Bedřich z Althanu, který pocházel z Kladska, studoval v Praze a posléze působil jako biskup ve Vácu. Socha Neposkvrněné Panny Marie na levé straně je pak o celé století mladší.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Ing. Ondřej Stříteský, Člověk a Víra/Anička Guthrie

Aktuality & články

Působivý mramorový oltář stojí skrytý v boční kapli svatého Ondřeje

31. 3. 2025

Zvláště krásné a mimořádně umělecky zdařilé dílo zobrazující utrpení našeho Pána Ježíše Krista se nachází v kapli svatého Ondřeje v chórovém ochozu katedrály. Podobně jako v chórové kapli zde nalezneme na jednom oltářním retáblu celý cyklus ukřižování, uložení do hrobu a zmrtvýchvstání našeho Pána Ježíše Krista. Veliký a nádherně zpracovaný oltář s antependiem a retáblem z bílého mramoru zhotovil německý sochař Wilhelm Theodor Achtermann, velmi zbožný umělec, který své dílo považoval za „modlitbu, bohoslužbu a povolání od Boha.“ Ne náhodou se proto dostal až do Říma, kde se připojil ke skupině malířů zvaných Nazaréni. Reliéfy na tomto oltáři zhotovil z Carrarského mramoru. Jedná se o jeden z nejznámějších mramorů na světě, těžený poblíž města Carrara v Toskánsku. Tento mramor se používal již od konce římské republiky a zvláště ho proslavil italský sochař Michelangelo Buonarroti. Ze stejného mramoru je vyhotovena například slavná Michelangelova pieta v bazilice svatého Petra v Římě nebo socha Davida ve Florencii. Použit byl i na stavbu Trajanova sloupu v Římě.
100 let archeologického výzkumu na Pražském hradě

31. 3. 2025

V letošním roce se setkává Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze s Archeologickým ústavem Akademie věd České republiky při několika mimořádných příležitostech. Obě instituce jsou zvláštním způsobem spřízněné. Zatímco naše metropolitní kapitula jakožto nejstarší nepřetržitě existující instituce na českém území již déle než 1000 let spoluvytváří slavnou historii českých zemí a Pražského hradu, Archeologický ústav AVČR pak prostřednictvím svého pracoviště na Pražském hradě již celé jedno století významným způsobem přispívá k jejímu poznání a studiu. A nejen to. Při větších stavebních projektech kapituly na Pražském hradě a na Hradčanském náměstí spolu obě instituce aktivně spolupracují při provádění archeologických výzkumů a ošetřování němých svědků historie, skrytých lidským očím pod úrovní terénu. Velmi intenzivní byla tato spolupráce při úspěšné rekonstrukci objektu Nového proboštství v letech 2020 – 2023, kdy díky péči kapituly a intenzivní účasti kvalifikovaných odborníků z Archeologického ústavu AVČR a Odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky bylo prostudováno, zdokumentováno a zakonzervováno velké množství dosud skrytých historických konstrukcí a pozůstatků renesančních i gotických budov, které byly objeveny při šetrné rekonstrukci nádvoří a suterénních prostor této unikátní novogotické památky.
Zvláštní cesta deskového relikviáře z Trevíru až do Prahy. Trevírský plenář a jeho osudy

27. 3. 2025

V seriálu článků o katedrále a pražském pobytu panovníků ve výslužbě jsme vzpomenuli na několik osobností královské krve, které přišly o trůn prožily na Pražském hradě závěr svého života. Zatímco našeho císaře a krále Ferdinanda V. Dobrotivého sesadil z trůnu revoluční rok 1848, parmská vévodkyně Marie Amálie Habsbursko-Lotrinská a francouzský král Karel X. Bourbonský přišli na Pražský hrad v důsledku revolučních událostí ve Francii. Velká francouzská revoluce a následné tažení Napoleona Bonaparte do Itálie vyhnaly z Parmy naši královskou princeznu Marii Amálii, pozdější Červencová revoluce v roce 1830 pak sesadila z francouzského trůnu Karla X., švagra její popravené sestry, francouzské královny Marie Antoinetty. Oba prožili na Pražském hradě několik let a na oba nám zůstaly v naší katedrále památky. Velká francouzská revoluce, která devastovala sakrální památky ve Francii i na územích okupovaných francouzskou republikánskou armádou, však do naší katedrály poslala ještě jeden zajímavý artefakt, jehož cesta do Prahy je dodnes zahalená tajemstvím a jako zázrakem unikl zkáze. Jedná se o nádherný relikviář, který je součástí Svatovítského pokladu a jeho kopii můžeme vidět na retáblu oltáře v kapli svaté Anny. Podle místa jeho původu ho nazýváme Trevírským plenářem.
Ve čtvrtek uplynulo 140 let od úmrtí Bedřicha kardinála Schwarzenberga

27. 3. 2025

Včera, tedy ve stejný den, kdy si připomínáme kulaté výročí narození kanovníka Jan Rudolfa hraběte Šporka, vzpomínáme pro změnu také kulaté výročí úmrtí další výrazné osobnosti spojené s naší katedrálou, 27. pražského arcibiskupa Bedřicha Jana Josefa Celestyna kardinála knížete ze Schwarzenbergu, jednoho z hlavních hybatelů dostavby naší katedrály ve II. polovině 19. století. Toho náš Pán povolal z tohoto světa přesně před 140 lety, dne 27. března 1885.
Vyjádření Metropolitní kapituly u sv. Víta k šířeným pomluvám a nepravdám týkajícím se obsazení pozice varhaníka v Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha

27. 3. 2025

Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze se rozhodla v roce 2023 vytvořit nové pracovní místo Zástupce ředitele kůru a varhaník, které do té doby v katedrále neexistovalo, a posílit tak personálně provoz katedrály v oblasti hudby. Kapitula má zájem rozvíjet hudbu během liturgie, ale také významně rozvinout mezinárodní varhanní festival v katedrále. Další hudební a kulturní život pak bude probíhat vedle katedrály, kde v současnosti Metropolitní kapitula připravuje víceúčelový sál.
Mecenáš, kreslíř a kanovník Metropolitní kapituly Jan Rudolf hrabě Špork

21. 3. 2025

Zajímavé kulaté výročí si připomínáme dne 27. března. Uplyne 330 let od narození další výrazné osobnosti mezi kanovníky Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze, J. Ex. Jana Rudolfa hraběte Šporka, který byl zároveň pomocným pražským biskupem. Jednalo se o velmi činorodého a schopného duchovního proslulého svojí dobročinností. Do dějin vstoupil především jako kněz, který se významným způsobem zasloužil o kanonizaci svatého Jana Nepomuckého, jednoho z hlavních patronů české země, jehož kult se posléze rozšířil do celého světa. V souvislosti s kanonizací svatého Jana pak byl v naší katedrále postaven jeho stříbrný náhrobek podle návrhu J. Emanuela Fischera z Erlachu a sochy svatého Jana Nepomuckého dnes nalezneme prakticky po celém světě, jedna z nich dokonce střeží slavný Milvijský most v Římě, kterému jsme se věnovali v jednom z předchozích článků.