29. 8. 2024

Při nedělní mši svaté si připomeneme výročí smrti Antonína Bořka-Dohalského

Při nedělní mši svaté v 10:00, která je v katedrále pravidelně sloužena za živé a zemřelé členy naší metropolitní kapituly, pamatujeme zvláště na mimořádně statečného Kristova kněze, kanovníka a hrdinu protinacistického odboje ThDr. Antonína Bořka-Dohalského z Dohalic, od jehož mučednické smrti v koncentračním táboře Osvětim uplyne v úterý 3. září 82 let.

ThDr. Antonín Bořek-Dohalský

Tento kanovník pocházející ze starého českého hraběcího rodu Dohalských z Dohalic se narodil v roce 1889 v Přívozci u Sedlčan a na kněze byl vysvěcen společně s dalšími pozdějšími metropolitními kanovníky Jaroslavem Kulačem a Otakarem Švecem dne 24. února 1912 v Římě, kde před tím vystudoval na Univerzitě Kongregace de Propaganda fide. Dva roky poté vypukla I. světová válka, během které působil nejprve jako kaplan v Příbrami, posléze jako polní kurát na frontě i v různých nemocnicích v Čechách, nakonec se staral o italské zajatce. Poté se vrátil opět do duchovní správy v Příbrami a v dalších obcích. Jeho působení na pražských Hradčanech začalo v roce 1924, kdy si ho pražský arcibiskup František Kordač vybral jako svého sekretáře a ceremoniáře, v roce 1928 se pak stal papežským komořím a obdržel titul monsignore.

Kanovníkem naší kapituly ho papež Pius XI. jmenoval v roce 1931, bydlel pak v budově kapitulního děkanství (tzv. Mladotově domě) č.p. 37 ve Vikářské ulici v těsném sousedství naší katedrály. Téhož roku se stal kancléřem arcibiskupské kurie a působil v řadě dalších úřadů, mimo jiné také jako arcibiskupský komisař při zkouškách posluchačů teologické fakulty.

Pro své schopnosti a obětavou činnost pro diecézi se stal jedním z předních kandidátů na úřad arcibiskupa pražského, který byl uvolněn od 21. dubna 1941, kdy zemřel Karel kardinál Kašpar. O svatovojtěšský stolec však usilovali také někteří další kněží německé národnosti a okupační úřady chtěly do výběru nových biskupů zasahovat. Z toho důvodu nebyly uprázdněné biskupské stolce v okupovaných zemích obsazovány a pražskou arcidiecézi tak po zbytek II. světové války řídil kapitulní vikář ThDr. Bohumil Opatrný. Někteří ambiciózní němečtí kněží usilující o úřad pražského arcibiskupa a spolupracující s gestapem však v kanovníku Dohalském spatřovali významnou překážku, ten navíc udržoval kontakty s pracovníky odboje proti okupantům a v roce 1938 podepsal prohlášení české a moravské šlechty o věrnosti republice.

Pravděpodobně na základě udání jednoho z těchto německých kněží byl kanovník Dohalský 5. června 1942 zatčen. Stalo se tak po mši, kterou sloužil v Ústavu pro slepé dívky sester františkánek na Kampě. Byl vězněn na Pankráci a nakonec odvezen do Terezína. Pozdější litoměřický biskup a kardinál Štěpán Trochta, který byl v té době uvězněn tamtéž, později vzpomínal: „Protože měl ovázanou celou hlavu, ptal jsem se ho, co s ním prováděli a vyslovil jsem mu své politování. Odpověděl: ´Haec est vera imitatio Christi´ – ´To je pravé následování Krista´. Byl to šlechtic a jemný člověk. Proto na mě tento jeho výrok hluboce zapůsobil. Před odsunem do Osvětimi mě požádal o sv. zpověď.“

V Osvětimi se mu dostalo dalšího tvrdého a nelidského zacházení. Dle jednoho svědectví, které se dochovalo, byl posléze v tomto koncentračním táboře ubit při pochodu na práci, dle jiných pramenů byl zastřelen při práci v bažinách. Stalo se tak 3.9.1942. Jeho tělo bylo zpopelněno patrně v táborovém krematoriu, urna s jeho popelem se však do Prahy již nikdy nedostala.

Pamatujeme v modlitbě a prosíme Pána, aby ho přijal do své slávy.

Foto: Knihovna pražské metropolitní kapituly

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Působivý mramorový oltář stojí skrytý v boční kapli svatého Ondřeje

31. 3. 2025

Zvláště krásné a mimořádně umělecky zdařilé dílo zobrazující utrpení našeho Pána Ježíše Krista se nachází v kapli svatého Ondřeje v chórovém ochozu katedrály. Podobně jako v chórové kapli zde nalezneme na jednom oltářním retáblu celý cyklus ukřižování, uložení do hrobu a zmrtvýchvstání našeho Pána Ježíše Krista. Veliký a nádherně zpracovaný oltář s antependiem a retáblem z bílého mramoru zhotovil německý sochař Wilhelm Theodor Achtermann, velmi zbožný umělec, který své dílo považoval za „modlitbu, bohoslužbu a povolání od Boha.“ Ne náhodou se proto dostal až do Říma, kde se připojil ke skupině malířů zvaných Nazaréni. Reliéfy na tomto oltáři zhotovil z Carrarského mramoru. Jedná se o jeden z nejznámějších mramorů na světě, těžený poblíž města Carrara v Toskánsku. Tento mramor se používal již od konce římské republiky a zvláště ho proslavil italský sochař Michelangelo Buonarroti. Ze stejného mramoru je vyhotovena například slavná Michelangelova pieta v bazilice svatého Petra v Římě nebo socha Davida ve Florencii. Použit byl i na stavbu Trajanova sloupu v Římě.
100 let archeologického výzkumu na Pražském hradě

31. 3. 2025

V letošním roce se setkává Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze s Archeologickým ústavem Akademie věd České republiky při několika mimořádných příležitostech. Obě instituce jsou zvláštním způsobem spřízněné. Zatímco naše metropolitní kapitula jakožto nejstarší nepřetržitě existující instituce na českém území již déle než 1000 let spoluvytváří slavnou historii českých zemí a Pražského hradu, Archeologický ústav AVČR pak prostřednictvím svého pracoviště na Pražském hradě již celé jedno století významným způsobem přispívá k jejímu poznání a studiu. A nejen to. Při větších stavebních projektech kapituly na Pražském hradě a na Hradčanském náměstí spolu obě instituce aktivně spolupracují při provádění archeologických výzkumů a ošetřování němých svědků historie, skrytých lidským očím pod úrovní terénu. Velmi intenzivní byla tato spolupráce při úspěšné rekonstrukci objektu Nového proboštství v letech 2020 – 2023, kdy díky péči kapituly a intenzivní účasti kvalifikovaných odborníků z Archeologického ústavu AVČR a Odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky bylo prostudováno, zdokumentováno a zakonzervováno velké množství dosud skrytých historických konstrukcí a pozůstatků renesančních i gotických budov, které byly objeveny při šetrné rekonstrukci nádvoří a suterénních prostor této unikátní novogotické památky.
Zvláštní cesta deskového relikviáře z Trevíru až do Prahy. Trevírský plenář a jeho osudy

27. 3. 2025

V seriálu článků o katedrále a pražském pobytu panovníků ve výslužbě jsme vzpomenuli na několik osobností královské krve, které přišly o trůn prožily na Pražském hradě závěr svého života. Zatímco našeho císaře a krále Ferdinanda V. Dobrotivého sesadil z trůnu revoluční rok 1848, parmská vévodkyně Marie Amálie Habsbursko-Lotrinská a francouzský král Karel X. Bourbonský přišli na Pražský hrad v důsledku revolučních událostí ve Francii. Velká francouzská revoluce a následné tažení Napoleona Bonaparte do Itálie vyhnaly z Parmy naši královskou princeznu Marii Amálii, pozdější Červencová revoluce v roce 1830 pak sesadila z francouzského trůnu Karla X., švagra její popravené sestry, francouzské královny Marie Antoinetty. Oba prožili na Pražském hradě několik let a na oba nám zůstaly v naší katedrále památky. Velká francouzská revoluce, která devastovala sakrální památky ve Francii i na územích okupovaných francouzskou republikánskou armádou, však do naší katedrály poslala ještě jeden zajímavý artefakt, jehož cesta do Prahy je dodnes zahalená tajemstvím a jako zázrakem unikl zkáze. Jedná se o nádherný relikviář, který je součástí Svatovítského pokladu a jeho kopii můžeme vidět na retáblu oltáře v kapli svaté Anny. Podle místa jeho původu ho nazýváme Trevírským plenářem.
Ve čtvrtek uplynulo 140 let od úmrtí Bedřicha kardinála Schwarzenberga

27. 3. 2025

Včera, tedy ve stejný den, kdy si připomínáme kulaté výročí narození kanovníka Jan Rudolfa hraběte Šporka, vzpomínáme pro změnu také kulaté výročí úmrtí další výrazné osobnosti spojené s naší katedrálou, 27. pražského arcibiskupa Bedřicha Jana Josefa Celestyna kardinála knížete ze Schwarzenbergu, jednoho z hlavních hybatelů dostavby naší katedrály ve II. polovině 19. století. Toho náš Pán povolal z tohoto světa přesně před 140 lety, dne 27. března 1885.
Vyjádření Metropolitní kapituly u sv. Víta k šířeným pomluvám a nepravdám týkajícím se obsazení pozice varhaníka v Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha

27. 3. 2025

Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze se rozhodla v roce 2023 vytvořit nové pracovní místo Zástupce ředitele kůru a varhaník, které do té doby v katedrále neexistovalo, a posílit tak personálně provoz katedrály v oblasti hudby. Kapitula má zájem rozvíjet hudbu během liturgie, ale také významně rozvinout mezinárodní varhanní festival v katedrále. Další hudební a kulturní život pak bude probíhat vedle katedrály, kde v současnosti Metropolitní kapitula připravuje víceúčelový sál.
Mecenáš, kreslíř a kanovník Metropolitní kapituly Jan Rudolf hrabě Špork

21. 3. 2025

Zajímavé kulaté výročí si připomínáme dne 27. března. Uplyne 330 let od narození další výrazné osobnosti mezi kanovníky Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze, J. Ex. Jana Rudolfa hraběte Šporka, který byl zároveň pomocným pražským biskupem. Jednalo se o velmi činorodého a schopného duchovního proslulého svojí dobročinností. Do dějin vstoupil především jako kněz, který se významným způsobem zasloužil o kanonizaci svatého Jana Nepomuckého, jednoho z hlavních patronů české země, jehož kult se posléze rozšířil do celého světa. V souvislosti s kanonizací svatého Jana pak byl v naší katedrále postaven jeho stříbrný náhrobek podle návrhu J. Emanuela Fischera z Erlachu a sochy svatého Jana Nepomuckého dnes nalezneme prakticky po celém světě, jedna z nich dokonce střeží slavný Milvijský most v Římě, kterému jsme se věnovali v jednom z předchozích článků.