První návštěva papeže v pražské katedrále v dějinách – I. díl

První návštěva papeže v pražské katedrále v dějinách – I. díl

„Nevím, zda vím, co je to zázrak. Přesto se odvažuji říct, že jsem v tomto okamžiku účastníkem zázraku.“ Václav Havel, prezident ČSFR, 21. dubna 1990

Na začátku dubna celý svět vzpomínal na jednoho z největších papežů v dějinách, svatého Jana Pavla II. Uplynulo totiž přesně 20 let od chvíle, kdy ho náš Pán povolal z tohoto světa. Pro naši katedrálu však letošní duben přináší ještě jedno významné výročí, které je s papežem Janem Pavlem II. spojené. Dne 21. dubna totiž uplyne přesně 35 let od chvíle, kdy vůbec poprvé v dějinách vstoupil papež na české území a kdy také navštívil naši katedrálu, kde se setkal s českými biskupy. Symbolika toho, že ve stejný den odešel papež František nás tíží právě v těchto dnech, kdy jej věřící na celém světě vyprovázejí na cestě z vzkříšeným Pánem…

Jednalo se o vskutku historickou a výjimečnou chvíli, která je dodnes právem spojována s pádem komunistického režimu a znovunabytím svobody v naší zemi. Papeže totiž na návštěvu Československa pozvali sám prezident Václav Havel a pražský arcibiskup František kardinál Tomášek a sám prezident Havel význam jeho návštěvy zdůraznil v emotivním uvítacím proslovu:

„Vítám Vás, Svatý Otče, mezi námi hříšníky! Nevím, zda vím, co je to zázrak. Přesto se odvažuji říct, že jsem v tomto okamžiku účastníkem zázraku: Člověk, který byl ještě před šesti měsíci zatýkán jako nepřítel svého státu, vítá dnes jako jeho prezident prvního papeže v dějinách katolické církve, který stanul na půdě, kde tento stát leží.“

Neznamená to však, že by České země stály po celá předchozí staletí stranou zájmu papežů. Důvod, proč se naše katedrála a celá vlast dočkala takové pocty až v roce 1990, je mnohem prostší. Papežové totiž v minulosti příliš necestovali a Řím opouštěli spíše výjimečně. Průkopníkem se stal až Pavel VI., který podnikl mnoho cest po celém světě a navštívil prakticky všechny kontinenty. V Evropě pak zavítal do Švýcarska a do Portugalska. Ačkoliv v Československu osobně nebyl, měl k němu úzké vazby. Jmenoval v něm dva kardinály, a sice pražského arcibiskupa Josefa Berana a litoměřického biskupa Štěpána Trochtu. Když komunistický režim odmítl Josefu Beranovi povolit návrat do vlasti, rozhodl papež o uložení jeho ostatků v papežské hrobce poblíž hrobu svatého apoštola Petra. V Praze povýšil v roce 1974 kostel svatého Jakuba na Starém Městě na baziliku minor a naší katedrále věnoval mimo jiné nádherný kříž.

Pontifikát jeho nástupce Jana Pavla I. trval pouhý jeden měsíc, avšak Jan Pavel II. pak do našich zemí zavítal hned třikrát. Znovu navštívil již samostatnou Českou republiku v letech 1995 a 1997. Záměr pozvat papeže na návštěvu Československa čerstvě osvobozeného od komunistického režimu vznikl prakticky souběžně se zvolením Václava Havla prezidentem. Pozvání bylo odesláno ještě 29. prosince 1989 v den prezidentské volby a nově zvolený prezident ho podepsal společně s pražským arcibiskupem Františkem kardinálem Tomáškem. Kladná odpověď přišla již 24. ledna. Papež v ní vzpomněl na svůj záměr navštívit Československo již v roce 1979 při výročí 1100 let slovanských věrozvěstů, kdy však komunistický režim takovou návštěvu neumožnil. Vyjádřil svou vděčnost Boží Prozřetelnosti, Kristu Pánu a jeho svaté Matce, našim svatým patronům a v první řadě svaté Anežce České za změnu situace v naší vlasti. Naší zemi pak požehnal těmito slovy:

„Žehnám celému Československu. Pozdravuji všechny a každého. Přicházím k Vám ve jménu Páně a všem přináším poselství pokoje a lásky!“

O první návštěvě papeže v českých zemích a v naší katedrále vám přinášíme tento krátký seriál článků, kterým chceme na tohoto velkého papeže vzpomenout.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • První návštěva papeže v pražské katedrále v dějinách – II. díl

    První návštěva papeže v pražské katedrále v dějinách – II. díl

    Ikonickou se stala fotografie, která zachytila okamžik, kdy papež Jan Pavel II. vystoupil z letadla v Ruzyni a poprvé tak vstoupil na naši půdu. Padl na zem a uctil naši zemi políbením.

    „Věřící z Čech, Moravy a Slovenska mají v Římě pastýře, který rozumí jejich řeči. Rozumí i jejich mlčení. V době, kdy byla církev této země umlčena, považoval jsem za součást svého poslání být jejími ústy. Nyní je mým hlavním posláním vůči místní církvi to, co Ježíš svěřil Petrovi, posilovat své bratry.“

  • DŮLEŽITÉ: Ranní mše svaté přesunuty do Svatováclavské kaple

    DŮLEŽITÉ: Ranní mše svaté přesunuty do Svatováclavské kaple

    Vzhledem k tomu, že Chórová kaple katedrály bude v následujících týdnech procházet náročnou rekonstrukcí interiéru a restaurací mobiliáře, tak vedení Metropolitní kapituly rozhodlo o přesunutí ranních mší svatých v 07:00 do Svatováclavské kaple. Katedrální svatostánek bude rovněž přesunut do Svatováclavské kaple. 

    Bohužel v katedrále není jiný důstojný prostor k tiché modlitbě v průběhu dne, a tak se páteční celodenní výstav Nejsvětější svátosti po dobu rekonstrukce ruší. 

    Za omezení se omlouváme, katedrála je v průběhu dne věřícím k dispozici k modlitbě dle platných dohod mezi Metropolitní kapitulou a Pražským hradem. 

  • Zemřel papež František

    Zemřel papež František

    V pondělí 21. dubna 2025, ve věku 88 let zemřel papež katolické církve František. O úmrtí Svatého otce informoval vatikánský komoří, kardinál Kevin Farrell. Papežův skon těsně po oslavě velikonočního tridua zasáhl věřící po celém světě, kteří nyní oslavují zmrtvýchvstání Páně a zároveň s nadějí pamatují v modlitbách na svého zesnulého pastýře.

  • Výročí úmrtí Karla kardinála Kašpara, našeho kanovníka a knížete-arcibiskupa

    Výročí úmrtí Karla kardinála Kašpara, našeho kanovníka a knížete-arcibiskupa

    V krušných letech okupace českých zemí nacistickou Německou říší a v průběhu II. světové války odchází k Pánu velká osobnost naší církve, první československý kardinál, poslední kníže-arcibiskup pražský a někdejší kanovník naší metropolitní kapituly ThDr. JUDr. Karel Kašpar. Výročí jeho smrti si připomínáme dne 21. dubna, zemřel v roce 1941. O měsíc později, o slavnosti svatého Jana Nepomuckého dne 16. května, budeme slavit 155. výročí jeho narození.

  • O filii et filiae, Rex caelestis, Rex gloriae, morte surrexit hódie, Alleluia!

    O filii et filiae, Rex caelestis, Rex gloriae, morte surrexit hódie, Alleluia!

    Každou neděli v 17 hodin se kanovníci naší metropolitní kapituly scházejí v chóru katedrály ke společné modlitbě v podobě slavnostních zpívaných nešpor. Jedním z jejich úkolů je totiž modlit se společně modlitby z liturgie hodin. Tuto takzvanou denní modlitbu církve se podle kanonického práva závazně modlí všichni duchovní, tedy biskupové, kněží a jáhni. Modlí se ji povinně většinou také mniši a mnozí řeholníci. Laici se ji mohou modlit dobrovolně. Některá společenství duchovních však jsou navíc vázána takzvanou chórovou povinností, kdy se modlí liturgii hodin společně v chóru svého kostela. Platí to zejména pro mnichy a mnišky církevních řádů a řeholníky a řeholnice některých kongregací a stejně tak pro kanovníky katedrálních i kolegiátních kapitul, kteří se za tím účelem scházejí ve své katedrále nebo kolegiátním chrámu. Kapituly kanovníků totiž byly svým založením klášterním společenstvím původně dost podobné, teprve postupem času se přetvořily v kolegia biskupů a kněží odlišného charakteru. Společná chórová modlitba jim však zůstala a v katedrálách a kolegiátních chrámech jsou v presbytáři umístěny chórové lavice, ve kterých kanovníci při společné modlitbě zasedají stejně jako mniši v klášterních chrámech.

  • Beránek ovce vykoupil, když muka kříže podstoupil, alleluja!

    Beránek ovce vykoupil, když muka kříže podstoupil, alleluja!

    Slavnostní Zmrtvýchvstání Páně vstupujeme do dalšího a zároveň nejslavnostnějšího období celého liturgického roku vůbec. Kristus, který svou obětí na kříži přemohl pekelné mocnosti a zazářil jako světlo, které rozehnalo temnoty, vstává třetího dne z hrobu. Setkává se s Marií Magdalenou, s apoštoly a svými učedníky. „Nolli me tangere“ – „Nedotýkej se mě, ještě jsem se nevrátil k svému Otci. Běž a pověz bratřím, že odcházím k svému i vašemu Bohu a Otci.“ To byla Jeho první slova k Marii Magdaleně, když ho spatřila po Jeho slavném vzkříšení a poznala v něm našeho Pána. Ještě několikrát se svým učedníkům zjevil, než po čtyřiceti dnech slavně vstoupil na nebesa. Oslavený vzkříšený Kristus je zobrazován jako vítězný král v rudém plášti s ranami na rukou, nohou a v boku, s rozjasněnou tváří a s praporem v ruce.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení