Seriál k výročí položení základního kamene – část 2. – rotunda svatého Víta

Seriál k výročí položení základního kamene – část 2. – rotunda svatého Víta

Při příležitosti oslav 680. výročí položení základního kamene současné gotické katedrály jsme připomněli existenci dvou předchozích románských kostelů zasvěcených sv. Vítu, které v areálu Pražského hradu plnily již od desátého století rovněž funkci kostela biskupského, tj. katedrálního. Zatímco románská rotunda sv. Víta zanikla již v jedenáctém století, kdy ustoupila stavbě baziliky založené knížetem Spytihněvem, bazilika sloužila další tři století. Chór nové gotické katedrály vyrůstal nejprve vedle ní, než Petr Parléř započal s její postupnou demolicí. 

Jak bývalo v dřívějších staletích obvyklé, snažili se stavitelé v maximální možné míře využít konstrukce původních staveb. I Parléř založil některé pilíře nového gotického dómu na pravděpodobně upravených základech baziliky a románského kapitulního domu při její severní stěně. Mnoho románských stavebních konstrukcí a prvků z původních kostelů se také dochovalo pod úrovní podlahy současné stavby a byly odkryty a zpřístupněny během archeologického průzkumu prováděného v rámci dostavby katedrály. Díky tomu se archeologům podařilo získat velmi přesný obraz o umístění a půdorysu starších románských kostelů a stavebně-historických souvislostech. Přesnou podobu těchto staveb a jejích vybavení se již nikdy nepodaří zpětně určit, novodobé kresby a modely se snaží na základě známých skutečností a dostupných pramenů představit alespoň jejich předpokládaný tvar.

 

Rekonstrukce podoby rotundy svatého Víta

 

Jak ale vůbec kostel sv. Víta na Pražském hradě vznikl? Svatý Vít, který zemřel mučednickou smrtí ve velmi mladém věku již na počátku 4. století na jihu Itálie v tehdejší Římské říši, osobně v Čechách nikdy nebyl, nemáme ani podrobné a spolehlivé zprávy o podobě českého území a jeho osídlení v této době. Relikvie tohoto světce se k nám dostala až prostřednictvím našeho zemského patrona a svatého knížete Václava, který ji měl získat od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka a postavit pro ni na Pražském hradě kostel. Samotný vztah svatého Václava k Východofranské říši a konkrétně Saskému vévodství byl rovněž předmětem dohadů historiků a velmi úzce souvisí s tím, zda svatý Václav zemřel v roce 929, jak předpokládal například český historik prof. Josef Pekař, nebo až v roce 935, jak tvrdí jiní historici. Jisté však je, že tělo svatého Václava, které bylo dle Kristiánovy legendy převezeno ze Staré Boleslavi do Prahy tři roky po jeho mučednické smrti, bylo uloženo do hrobu v jižní apsidě rotundy svatého Víta. Apsida se světcovým hrobem byla o století později zabudována do románské baziliky a stala se součástí její jižní lodi. Ve 14. století pak po demolici baziliky postavil Petr Parléř nad hrobem zakladatele chrámu sv. Václava nádhernou a bohatě vyzdobenou Svatováclavskou kapli, která se nám zachovala dodnes.

O vznik biskupství usiloval patrně již otec sv. Václava, kníže Vratislav, zakladatel sousední baziliky sv. Jiří, která tedy stála na Pražském hradě ještě dříve, než náš svatý kníže Václav vůbec ostatky sv. Víta získal. Je proto pravděpodobné, že pražskou katedrálou se měla stát původně právě Vratislavova svatojiřská bazilika. Vzniku pražského biskupství však předcházela řada politických jednání  a definitivně se ho podařilo prosadit knížeti Boleslavovi až v roce 973, a to mimo jiné díky novému regensburskému biskupovi svatému Wolfgangovi, který souhlasil s vyčleněním nové diecéze z jeho území. V té době se již v o poznání menší rotundě sv. Víta nacházely ostatky dvou světců, neboť vznik kultu našeho svatého knížete Václava dle tehdy platných pravidel souvisel právě s přenesením jeho ostatků do Prahy. Pravděpodobně tato skutečnost přispěla k tomu, že sídelním kostelem biskupa se stala svatovítská rotunda, zatímco při bazilice sv. Jiří se usadily benediktinky a vznikl zde tak nejstarší český klášter.

 

Interiér baziliky svatého Jiří při stejnojmenném klášteře

 

Přestože románská rotunda sv. Víta existovala pouze jedno století, i její stavební vývoj byl postupný. K původně jednoduché stavbě na kruhovém půdorysu s jedinou východní apsidou přibyla později jižní apsida za účelem zřízení hrobu svatého Václava. Zhruba ve 30. – 40. letech 11. století byla jižní apsida rozšířena a přistavěna byla ještě severní apsida. Ovšem ani přesný tvar půdorysu rotundy není známý, předmětem spekulací zůstalo, zda existovala apsida či dokonce věž na západní straně kostela. V některých pramenech se objevuje, avšak dosavadní archeologické průzkumy její existenci nepotvrdily, či dokonce spíše zpochybnily.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Člověk a Víra, Pražský hrad archeologický

Aktuality & články

  • Nový seriál. Králové ve výslužbě na Pražském hradě i v katedrále

    Nový seriál. Králové ve výslužbě na Pražském hradě i v katedrále

    Význam pražské katedrály rostl společně s postavením Českého knížectví a později království v Evropě. Již samotné založení románské rotundy svatého Víta na Pražském hradě naším svatým knížetem Václavem mělo svůj původ v mezinárodních vztazích a zahraniční politice našeho knížete. Relikvii římského světce z počátku 4. století, svatého Víta, získal náš kníže od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka. V následujících staletích se český stát etabloval jako součást středověké Svaté říše římské a jeho význam nadále rostl. V roce 1212 získává český kníže Přemysl Otakar I. od císaře Friedricha II. dědičný královský titul a český král se v průběhu 13. století stal jedním ze sedmi říšský kurfiřtů, nejmocnějších knížat v říši s právem volit jejího panovníka. Tím byl římský král, který směl být po splnění několika podmínek korunován v Římě císařem.  

  • Výročí 65 let úmrtí kanovníka Josefa Čiháka

    Výročí 65 let úmrtí kanovníka Josefa Čiháka

    Dne 18. února uplyne 65 let od úmrtí našeho kanovníka Josefa Čiháka, věrného Kristova kněze a mučedníka komunistického režimu. Přestože se dožil věku 80 let, posledních 10 let svého života prožil v těžkém utrpení jako vězeň. V důsledku věznění prodělal řadu těžkých onemocnění. Přes opakované žádosti lékařů již do konce života nebyl z vězení propuštěn. V naší kapitule se stal nástupcem Antonína Podlahy v roli kapitulního archiváře a knihovníka. Proslul rovněž dlouhým a činorodým působením nejen v metropolitní kapitule, ale i ve farnostech, na gymnáziích a na teologické fakultě Univerzity Karlovy.

  • Pořad bohoslužeb o svátcích, památkách a výročích konaných v bočních kaplích katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze

    Pořad bohoslužeb o svátcích, památkách a výročích konaných v bočních kaplích katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze

    Římskokatolická farnost u svatého Víta, Václava a Vojtěcha ve spolupráci s Metropolitní kapitulou u svatého Víta v Praze zahájila na jaře roku 2024 cyklus mší svatých nazvaný „Putování po katedrále“. Tento cyklus má za cíl obnovit duchovní život v bočních kaplích katedrály. 

  • Kanovník Metropolitní kapituly Tomáš Roule slaví kulaté výročí

    Kanovník Metropolitní kapituly Tomáš Roule slaví kulaté výročí

    Své životní jubileum slaví tuto neděli kanovník naší metropolitní kapituly ThLic. Mgr. Tomáš Roule, současný spirituál Papežské koleje Nepomucenum v Římě, kde doprovází naše bohoslovce na jejich cestě ke kněžství. Přejeme mu hojnost Božích milostí a požehnání, stálou ochranu jeho svatých patronů, pevné zdraví, radostnou mysl a mnoho sil do jeho další služby pro Kristovu církev!

  • První Putování po katedrále roku zavítá do Nové arcibiskupské kaple

    První Putování po katedrále roku zavítá do Nové arcibiskupské kaple

    I v letošním roce pokračujeme v našem cyklu Putování po katedrále, kdy sloužíme ranní mše svaté v těch kaplích naší katedrály, jejichž zasvěcení, historie či účel souvisí s aktuálním svátkem nebo výročím. Cyklus je součástí Jubilejního roku 2025. První dvě zastavení v roce nás zavedou do Nové arcibiskupské kaple v severní boční lodi katedrály. V pátek dne 14. února zde vzpomeneme na našeho kapitulního děkana a světícího biskupa pražského Antonína Podlahu, dne 18. března zde budeme slavit mši svatou ve výroční den úmrtí 35. arcibiskupa pražského Miloslava kardinála Vlka. Oba jmenovaní nalezli místo svého posledního odpočinku v prostorné hrobce umístěné přímo pod touto kaplí a na západní stěně kaple pak můžeme vidět jejich pamětní desky.  

  • Vzpomínáme na výročí úmrtí Mons. Podlahy. Biskupa, děkana, archeologa, historika, knihovníka

    Vzpomínáme na výročí úmrtí Mons. Podlahy. Biskupa, děkana, archeologa, historika, knihovníka

    V lednu a únoru vzpomínáme zvláště na našeho děkana Antonína Podlahu, jednoho z nejvýraznějších pražských kanovníků a nesmírně činorodého kněze a později biskupa ve 20. století. Dne 22. ledna uplynulo 160 let od jeho narození a 14. února uplyne 93 let od jeho smrti. Tento náš kanovník se zapsal tučným písmem také do dějin české archeologie a památkové péče. Jeho intenzivní a plodná činnost v těchto i dalších oborech ho v roce 1903 přivedla až do České akademie věd a umění, v roce 1906 se stal mimořádným členem Královské české společnosti nauk a v roce 1904 získal vyznamenání Pro Ecclesia et Pontifice. Místo svého posledního odpočinku pak nalezl v samotné nové arcibiskupské hrobce v severní boční lodi naší katedrály, přestože pražským arcibiskupem nebyl. Slavné vzkříšení tak očekává po boku arcibiskupů Františka Kordače, Karla Kardinála Kašpara, Františka kardinála Tomáška a Miloslava kardinála Vlka.  

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení