Svatý rok 2025 v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha – základní informace, odkazy, bohoslužby

Svatý rok 2025 v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha – základní informace, odkazy, bohoslužby

 „Spes non confundit“, „naděje neklame“ (Řím 5,5). Právě ve znamení naděje dodává apoštol Pavel odvahu komunitě křesťanů v Římě. Naděje je také hlavním poselstvím nadcházejícího Svatého roku, který papež podle starobylé tradice vyhlašuje každých pětadvacet let. Jubilejní roky se slaví již od roku 1300 a postupem doby se ustanovil pravidelný pořad vždy po 25 letech. Letos bude zahájen otevřením Svaté brány Svatopetrské baziliky na Štědrý den roku 2024. Svatou bránu tohoto chrámu otevírá papež pouze na začátku Svatého roku. Přinášíme základní informace o tom, jak bude Jubileum probíhat v naší katedrále.

Poutě

Zásadním prvkem každého Svatého roku je pouť. Ať už tradičně pěšky nebo některým z moderních dopravních prostředků se vydáváme buď sami nebo ve společenství jiných křesťanů i hledajících na cestu za Pánem do různých poutních kostelů a míst. Papež František píše v bule, která Svatý rok uvedla, že „pěší pouť velmi napomáhá ke znovuobjevení hodnoty ticha, námahy a toho, co je podstatné.“ Svatovítská katedrála je zemským poutním místem, ve kterém se soustředí největší poklad české zbožnosti: ostatky českých zemských patronů, mučedníků pro víru i mnoha svatých a světic. Je tedy skvěle vybavena k tomu, aby se stala „duchovní oázou“, jak píše papež. Metropolitní kapitula ve spolupráci se svou svatovítskou farností proto připravila velkou spoustu příležitostí, jak se na pouť do katedrály vydat. 

Známé a klasické jsou velké svátky českých patronů. Zvláště se jedná o čtyři hlavní svaté, kteří jsou s katedrálou spojeni – patrocinní svatý Vít, Václav i Vojtěch a také poněkud pozapomenutý svatý Zikmund, který leží v jedné ze severních kaplí katedrály. Dalšími důležitými světci, které si v katedrále připomínáme i mimořádnými bohoslužbami jsou například svatý Lukáš, svatá Ludmila nebo svatá Anežka. Svátky a slavnosti Páně a Panny Marie jsou též příležitostí se do katedrály vydat a získat tak plnomocné odpustky. Největším souborem bohoslužeb, které byly zařazeny dómskou správou do Svatého roku 2025 je pak cyklus poutních mší svatých Putování po katedrále. Ty jsou slaveny v bočních kaplích katedrály vždy v 07:00. V kalendáři na úvodní stránce webu je poznáte snadno – budou u sebe mít obrázek maskota Svatého roku poutničku Luce. Podobně jako ona, tak se i my často na své cestě za světlem, které září vstříc každému člověku (Jan 1:9), vydáváme skrz déšť a bahno všedních nesnází. Do katedrály můžete samozřejmě vyrazit i mimo oficiální příležitosti. Informace pro poutníky naleznete na stránce Poutní návštěva.

Program bohoslužeb najdete na našem webu zde.

 

Postavička Luce je maskotem Svatého roku 2025

 

Odpustky

Jubilejní odpustek je konkrétním projevem Božího milosrdenství, které přesahuje a přetváří hranice lidské spravedlnosti. Odpustek umožňuje osvobodit srdce od břemene hříchu, aby bylo možné v plné svobodě vykonat náležité zadostiučinění. V praktické rovině zahrnuje zkušenost Božího milosrdenství některé duchovní úkony určené papežem. Ti, kdo se kvůli nemoci nebo jiným okolnostem nemohou zúčastnit jubilejní pouti, jsou přesto zváni, aby se zapojili do duchovního putování, které jubilejní rok provází, obětovali utrpení svého každodenního života a účastnili se eucharistické slavnosti. Všichni opravdu kající věřící, kteří nemají zálibu v žádném hříchu a kteří, pohnuti duchem lásky, se v průběhu Svatého roku, očištěni skrze svátost smíření a občerstveni svatým přijímáním, modlí na úmysl Svatého otce, mohou z pokladu církve získat plnomocné odpustky a odpuštění hříchů pro sebe a pro duše v očistci vykonáním některého z následujících skutků:

1) Vykonání zbožné pouti: na některé z jubilejních svatých míst – tam zbožná účast na mši svaté nebo pomazání nemocných, na bohoslužbě slova, liturgii hodin (modlitba se čtením, ranní chvály, nešpory), křížové cestě, modlitbě růžence, hymnu Akathistos… 

2) zbožná návštěva svatých míst – kromě výše uvedeného budou moci věřící získat jubilejní odpustky, pokud jednotlivě nebo ve skupinkách zbožně navštíví kterékoli jubilejní místo a stráví tam přiměřeně dlouhou dobu v eucharistické adoraci a rozjímání, které zakončí modlitbou Otče náš, Vyznáním víry v jakékoli povolené formě a vzýváním Panny Marie, Matky Boží, aby v tomto Svatém roce všichni mohli „zakusit blízkost té nejláskyplnější z maminek, která nikdy neopouští své děti“.

V případě katedrály můžete tedy získat odpustek kupříkladu tak, že přijdete v pátek trochu dříve na pravidelnou páteční večerní mši svatou v 18:00, spočinete při pravidelném celodenním výstavu Nejsvětější Svátosti v adoraci, pak se před mší svatou vyzpovídáte, zúčastníte se celé mše svaté včetně svatého přijímání a v následujícím týdnu vykonáte pouť v rámci jedné ze mší cyklu Putování po katedrále. Svátost smíření se v katedrále udílí pravidelně před páteční večerní mší svatou a mezi nedělní mší v 08:30 a 10:00. Je také možné se na vyzpovídání dohodnout s dómským farářem Mons. Milanem Hanušem.

Více o odpustcích v průběhu Svatého roku naleznete zde.

Pár odkazů na závěr

Svatý rok 2025 má v České republice svůj vlastní web, kde se o něm dozvíte mnohem více. Navštivte jej zde. 

Česká biskupská konference rozhodla o uspořádání národní poutě českých a moravských diecézí, která se uskuteční s hlavním programem Svatého roku v Římě ve dnech 28.–30. března 2025 s účastí na společném přijetí darů Milostivého léta Páně (Svatého roku). Více naleznete zde.

Putovat mohou i teenagerky a teenageři mezi 12 až 17 lety a to 25.-27. dubna.  Více o jejich pouti do Říma zde.

A i mládež mezi 16 až 30 lety je bude následovat na přelomu července a srpna. Více zjistíte zde.

 

 

Text: Jan Novák

Schválil: Mons. Milan Hanuš, dómský farář a kanovník Metropolitní kapituly

Použité zdroje a literatura:
  • https://jubileum2025.cz/index.php
  • https://www.svetovednymladeze.cz/index.php
  • https://farnost.kkvys.cz/cs/bohosluzby/a/svaty-rok-2025-v-bazilice-na-vysehrade

Aktuality & články

  • Mecenáš, kreslíř a kanovník Metropolitní kapituly Jan Rudolf hrabě Špork

    Mecenáš, kreslíř a kanovník Metropolitní kapituly Jan Rudolf hrabě Špork

    Zajímavé kulaté výročí si připomínáme dne 27. března. Uplyne 330 let od narození další výrazné osobnosti mezi kanovníky Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze, J. Ex. Jana Rudolfa hraběte Šporka, který byl zároveň pomocným pražským biskupem. Jednalo se o velmi činorodého a schopného duchovního proslulého svojí dobročinností. Do dějin vstoupil především jako kněz, který se významným způsobem zasloužil o kanonizaci svatého Jana Nepomuckého, jednoho z hlavních patronů české země, jehož kult se posléze rozšířil do celého světa. V souvislosti s kanonizací svatého Jana pak byl v naší katedrále postaven jeho stříbrný náhrobek podle návrhu J. Emanuela Fischera z Erlachu a sochy svatého Jana Nepomuckého dnes nalezneme prakticky po celém světě, jedna z nich dokonce střeží slavný Milvijský most v Římě, kterému jsme se věnovali v jednom z předchozích článků.

  • Mezi kanovníky Metropolitní kapituly byli i dodnes známí kronikáři

    Mezi kanovníky Metropolitní kapituly byli i dodnes známí kronikáři

    Dne 18. března jsme vzpomínali na pražského arcibiskupa Miloslava kardinála Vlka, kterého v ten den náš Pán povolal z tohoto světa. Většina z nás na něj ještě velmi dobře pamatuje, vzpomněli jsme na něj proto i při ranní i večerní mši svaté v naší katedrále. Ve stejný den však odešel k Pánu také jeden z významných kanovníků naší kapituly, kronikář a spisovatel Václav Hájek z Libočan, od roku 1544 také probošt kolegiátní kapituly sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi. Rok jeho narození není přesně známý, ale víme o něm, že zemřel 18. března 1553 v Praze. I jemu věnujeme v těchto dnech naši vzpomínku a přinášíme několik zajímavostí o jeho životě a působení nejen v naší metropolitní kapitule.

  • Kapli svatého Kříže zdobí pozdně renesanční Milánský kříž

    Kapli svatého Kříže zdobí pozdně renesanční Milánský kříž

    Další zajímavou ukázku sochařského a pasířského zpracování Kristova utrpení Vám přinášíme z kaple, která je svatému Kříži přímo zasvěcena. Tuto kapli nalezneme v chórovém ochozu v těsném sousedství tzv. královské oratoře, které jsme se již věnovali v samostatném článku v loňském roce. Kaple samotná je unikátní svým nepravidelným půdorysem a oknem umístěným mimo její osu. Tato nepravidelnost má však logickou stavebně-historickou příčinu. Matyáš z Arrasu, první stavitel katedrály, zakládal boční kaple na půdorysu části pravidelného osmiúhelníku a jeho kaple tak uzavírá pět stěn. Kaple svatého Kříže však byla postavena v těsném sousedství tehdy ještě stojící románské baziliky s kapitulním domem a zde mistr Matyáš své dílo skončil. Teprve jeho nástupce Petr Parléř se pustil do postupné demolice románského areálu a navázal stavbou dalších kaplí a vysokého chóru. Parléř však kaple zakládal na obdélníkovém nebo čtvercovém půdorysu a právě tato změna vyvolala nutný geometrický zlom, který se projevil právě v kapli svatého Kříže. Nepravidelnou spáru mezi dílem Matyáše z Arrasu a Petra Parléře můžeme vidět vedle okna této kaple, na protější straně chóru katedrály ji nalezneme na stěně Staré sakristie hned vedle pilíře sousední kaple sv. Anny.

  • Poslední český král žil skoro 30 let na královském Pražském hradě

    Poslední český král žil skoro 30 let na královském Pražském hradě

    Dvanáct poměrně klidných let panování posledního korunovaného českého krále a císaře rakouského Ferdinanda V. přerušily revoluční události roku 1848. Ferdinand V. na nátlak okolí dne 2. prosince toho roku abdikoval a předal žezlo svému synovci, osmnáctiletému Františkovi Josefovi I. Stalo se tak v Arcibiskupském paláci v Olomouci. Svůj státnický důchod pak Ferdinand trávil na Pražském hradě, kde pro něj bylo upraveno jedno křídlo Nového královského paláce na II. nádvoří. Z Prahy často odjížděl na zámky v Ploskovicích a v Zákupech. Ačkoliv ho od narození provázely vážné zdravotní problémy, které mu znemožnily samostatně vykonávat vládu, dožil se na svou dobu úctyhodného věku 82 let a jako panovník ve výslužbě obýval Pražský hrad celých 27 let.

  • Zvěstování Páně oslavíme v katedrále v úterý 25. března

    Zvěstování Páně oslavíme v katedrále v úterý 25. března

    V průběhu liturgického roku opakovaně prožíváme a oslavujeme nejvýznamnější události v dějinách spásy. Od očekávání příchodu Krista na svět přes jeho narození, klanění Tří Králů a křest, veřejné působení, slavný vjezd do Jeruzaléma, Poslední večeři, odsouzení, ukřižování, a smrt až po jeho zmrtvýchvstání, nanebevstoupení a seslání Ducha Svatého. Události, které se odehrály dle tradice v rozmezí 33 let a ve skutečnosti možná ještě o něco více, neboť Kristus byl dle některých pramenů ukřižován až ve svých 40 letech, si připomeneme vždy během cyklu, který trvá pouhý jeden rok.

  • Ukřižovaný od Františka Bílka zdobí levou loď katedrály

    Ukřižovaný od Františka Bílka zdobí levou loď katedrály

    Výrazným, avšak trochu opomíjeným dílem zobrazujícím Kristovo ukřižování je takzvaný Bílkův oltář, umístěný v severní boční lodi katedrály. Jedná se o monumentální secesní dílo, započaté ještě v dobách Rakousko-Uherska a dokončené v době první Československé republiky. Svým osamělým umístěním, kdy vstupuje z boku do prostoru vstupní lodi, je kolemjdoucími spíše míjen a jedná se v podstatě pouze o sochařské dílo, ke slavení mše svaté totiž oltář není uzpůsoben. Na oltářní mense se nachází další plastiky a liturgické knihy (misály) na pultících zde jsou zde umístěny v podobě bronzových sochařských děl. Postava ukřižovaného Krista na retáblu oltáře je však vskutku monumentální. Oltář vznikl na objednávku prezidenta Československé republiky Tomáše G. Masaryka, jak připomíná tabulka na boku oltářní mensy. Prezidentovo jméno však bylo komunistickým režimem z oltáře odstraněno a nebylo již nikdy doplněno. Na tabulce tak se tak dočteme: „Oltář počat roku 1906, roku 1926 ukončen a zakoupen (……….) r. 1927 osazen ve chrámu sv. Víta.“

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení