V pátek si při večerní mši svaté připomeneme 970 let od smrti českého knížete Břetislava I.

V pátek si při večerní mši svaté připomeneme 970 let od smrti českého knížete Břetislava I.

Každý rok se setkávají kanovníci Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze a Kolegiátní kapituly sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi o slavnosti hlavního patrona české země svatého Václava, která připadá na 28. září. Pro tento den je z naší katedrály na místo mučednické smrti v doprovodu představitelů obou kapitul a vojáků Hradní stráže vypravena některá ze světcových relikvií ke zbožné úctě poutníků. Tento pátek se však zástupci těchto kapitul setkají v naší katedrále při příležitosti kulatého výročí úmrtí dalšího přemyslovského knížete, který Prahu a Starou Boleslav spojuje.

Při mši svaté v 18:00, kterou bude u hlavního oltáře katedrály celebrovat v pátek 10. ledna kanovník a světící biskup pražský Mons. Zdenek Wasserbauer, budeme pamatovat na knížete Břetislava I., který zemřel přesně před 970 lety dne 10. ledna 1055 v Chrudimi. Jeho hrob pak nalezneme v císařské kapli naší katedrály za hlavním oltářem při její severní stěně. Opukový náhrobek, na kterém je umístěna socha ležícího knížete v kompletní zbroji, je dílem parléřovské huti. Kníže Břetislav je zde vyobrazen netradičně s hlavou zcela zakrytou rytířskou přilbou, socha tak vůbec nezobrazuje jeho tvář.

Tento kníže se významně zapsal do dějin obou našich poutních míst. Byl to on, kdo do Prahy přivezl ostatky druhého pražského biskupa svatého Vojtěcha, který patří mezi naše hlavní zemské patrony, vedle svatého Víta a Václava je i jemu zasvěcena naše katedrála a pražský arcibiskupský stolec je také nazýván jako svatovojtěšský. Hrob svatého Vojtěcha byl zřízen buď v samostatné kapli nebo v jedné z přistavěných apsid k tehdejší rotundě svatého Víta na Pražském hradě, která již v té době plnila funkci pražského katedrálního kostela, dnes symbolické místo hrobu nalezneme uprostřed hlavní lodi a světcovy ostatky jsou uloženy v oltáři ve Staré arcibiskupské kapli v chórovém ochozu katedrály. Lebka svatého Vojtěcha je pak uložena v samostatném relikviáři, který je součástí chrámového pokladu. Vyzvednutí světcových ostatků v Hnězdně však předcházelo válečné tažení českého knížete. Ten v roce 1039 tuto polskou metropoli dobyl a vyloupil její arcibiskupskou katedrálu. Z ní převezl do pražské katedrály spolu s ostatky svatého Vojtěcha i ostatky svatého Radima, Vojtěchova bratra a prvního arcibiskupa v Hnězdně a dále ostatky svatých Pěti bratří. Polský kníže Kazimír I. Obnovitel po tomto vyplenění Hnězdna přenesl své sídlo do Krakova, který se stal novým centrem polského státu.

S těmito událostmi však souvisí i vznik druhé nejstarší kapituly na českém území, a to právě kolegiátní kapituly ve Staré Boleslavi. Její zřízení a založení baziliky svatého Václava nad místem mučednické smrti našeho hlavního zemského patrona totiž provedl po roce 1039 právě kníže Břetislav I. jako akt pokání, které mu uložil papež Benedikt IX. za vydrancování Hnězdna. Staroboleslavská kapitula od počátku své existence až do dnešních dní pečuje o místo mučednické smrti svatého Václava a šíří úctu k němu.

Mnoho duchovních pak získalo kanonikáty v obou kapitulách a úřad staroboleslavského probošta býval spojován s kanonikátem právě v pražské metropolitní kapitule. Příkladem takového kněze je slavný český kronikář Václav Hájek z Libočan, který byl proboštem kapituly ve Staré Boleslavi od roku 1544 a tři roky před tím byl očitým svědkem velkého požáru naší katedrály, jehož průběh podrobně popsal. Jeho portrét jakožto pražského kanovníka nalezneme na klenbě sálu v přízemí kapitulního děkanství v sousedství katedrály. Sám hlavní celebrant páteční mše svaté, biskup Zdenek Wasserbauer, který je nyní členem naší kapituly, působil v minulosti také jako čestný kanovník ve Staré Boleslavi. V tomto směru spojoval Prahu a Starou Boleslav také biskup a náš někdejší probošt Jan Lebeda.

Na našeho knížete pamatujeme v modlitbě a prosíme Pána, aby ho přijal do svého království.

 

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Knihovna pražské metropolitní kapituly

Aktuality & články

  • Působivý mramorový oltář stojí skrytý v boční kapli svatého Ondřeje

    Působivý mramorový oltář stojí skrytý v boční kapli svatého Ondřeje

    Zvláště krásné a mimořádně umělecky zdařilé dílo zobrazující utrpení našeho Pána Ježíše Krista se nachází v kapli svatého Ondřeje v chórovém ochozu katedrály. Podobně jako v chórové kapli zde nalezneme na jednom oltářním retáblu celý cyklus ukřižování, uložení do hrobu a zmrtvýchvstání našeho Pána Ježíše Krista. Veliký a nádherně zpracovaný oltář s antependiem a retáblem z bílého mramoru zhotovil německý sochař Wilhelm Theodor Achtermann, velmi zbožný umělec, který své dílo považoval za „modlitbu, bohoslužbu a povolání od Boha.“ Ne náhodou se proto dostal až do Říma, kde se připojil ke skupině malířů zvaných Nazaréni. Reliéfy na tomto oltáři zhotovil z Carrarského mramoru. Jedná se o jeden z nejznámějších mramorů na světě, těžený poblíž města Carrara v Toskánsku. Tento mramor se používal již od konce římské republiky a zvláště ho proslavil italský sochař Michelangelo Buonarroti. Ze stejného mramoru je vyhotovena například slavná Michelangelova pieta v bazilice svatého Petra v Římě nebo socha Davida ve Florencii. Použit byl i na stavbu Trajanova sloupu v Římě.

  • 100 let archeologického výzkumu na Pražském hradě

    100 let archeologického výzkumu na Pražském hradě

    V letošním roce se setkává Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze s Archeologickým ústavem Akademie věd České republiky při několika mimořádných příležitostech. Obě instituce jsou zvláštním způsobem spřízněné. Zatímco naše metropolitní kapitula jakožto nejstarší nepřetržitě existující instituce na českém území již déle než 1000 let spoluvytváří slavnou historii českých zemí a Pražského hradu, Archeologický ústav AVČR pak prostřednictvím svého pracoviště na Pražském hradě již celé jedno století významným způsobem přispívá k jejímu poznání a studiu. A nejen to. Při větších stavebních projektech kapituly na Pražském hradě a na Hradčanském náměstí spolu obě instituce aktivně spolupracují při provádění archeologických výzkumů a ošetřování němých svědků historie, skrytých lidským očím pod úrovní terénu. Velmi intenzivní byla tato spolupráce při úspěšné rekonstrukci objektu Nového proboštství v letech 2020 – 2023, kdy díky péči kapituly a intenzivní účasti kvalifikovaných odborníků z Archeologického ústavu AVČR a Odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky bylo prostudováno, zdokumentováno a zakonzervováno velké množství dosud skrytých historických konstrukcí a pozůstatků renesančních i gotických budov, které byly objeveny při šetrné rekonstrukci nádvoří a suterénních prostor této unikátní novogotické památky.

  • Zvláštní cesta deskového relikviáře z Trevíru až do Prahy. Trevírský plenář a jeho osudy

    Zvláštní cesta deskového relikviáře z Trevíru až do Prahy. Trevírský plenář a jeho osudy

    V seriálu článků o katedrále a pražském pobytu panovníků ve výslužbě jsme vzpomenuli na několik osobností královské krve, které přišly o trůn prožily na Pražském hradě závěr svého života. Zatímco našeho císaře a krále Ferdinanda V. Dobrotivého sesadil z trůnu revoluční rok 1848, parmská vévodkyně Marie Amálie Habsbursko-Lotrinská a francouzský král Karel X. Bourbonský přišli na Pražský hrad v důsledku revolučních událostí ve Francii. Velká francouzská revoluce a následné tažení Napoleona Bonaparte do Itálie vyhnaly z Parmy naši královskou princeznu Marii Amálii, pozdější Červencová revoluce v roce 1830 pak sesadila z francouzského trůnu Karla X., švagra její popravené sestry, francouzské královny Marie Antoinetty. Oba prožili na Pražském hradě několik let a na oba nám zůstaly v naší katedrále památky. Velká francouzská revoluce, která devastovala sakrální památky ve Francii i na územích okupovaných francouzskou republikánskou armádou, však do naší katedrály poslala ještě jeden zajímavý artefakt, jehož cesta do Prahy je dodnes zahalená tajemstvím a jako zázrakem unikl zkáze. Jedná se o nádherný relikviář, který je součástí Svatovítského pokladu a jeho kopii můžeme vidět na retáblu oltáře v kapli svaté Anny. Podle místa jeho původu ho nazýváme Trevírským plenářem.

  • Ve čtvrtek uplynulo 140 let od úmrtí Bedřicha kardinála Schwarzenberga

    Ve čtvrtek uplynulo 140 let od úmrtí Bedřicha kardinála Schwarzenberga

    Včera, tedy ve stejný den, kdy si připomínáme kulaté výročí narození kanovníka Jan Rudolfa hraběte Šporka, vzpomínáme pro změnu také kulaté výročí úmrtí další výrazné osobnosti spojené s naší katedrálou, 27. pražského arcibiskupa Bedřicha Jana Josefa Celestyna kardinála knížete ze Schwarzenbergu, jednoho z hlavních hybatelů dostavby naší katedrály ve II. polovině 19. století. Toho náš Pán povolal z tohoto světa přesně před 140 lety, dne 27. března 1885.

  • Vyjádření Metropolitní kapituly u sv. Víta k šířeným pomluvám a nepravdám týkajícím se obsazení pozice varhaníka v Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha

    Vyjádření Metropolitní kapituly u sv. Víta k šířeným pomluvám a nepravdám týkajícím se obsazení pozice varhaníka v Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha

    Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze se rozhodla v roce 2023 vytvořit nové pracovní místo Zástupce ředitele kůru a varhaník, které do té doby v katedrále neexistovalo, a posílit tak personálně provoz katedrály v oblasti hudby. Kapitula má zájem rozvíjet hudbu během liturgie, ale také významně rozvinout mezinárodní varhanní festival v katedrále. Další hudební a kulturní život pak bude probíhat vedle katedrály, kde v současnosti Metropolitní kapitula připravuje víceúčelový sál.

  • Mecenáš, kreslíř a kanovník Metropolitní kapituly Jan Rudolf hrabě Špork

    Mecenáš, kreslíř a kanovník Metropolitní kapituly Jan Rudolf hrabě Špork

    Zajímavé kulaté výročí si připomínáme dne 27. března. Uplyne 330 let od narození další výrazné osobnosti mezi kanovníky Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze, J. Ex. Jana Rudolfa hraběte Šporka, který byl zároveň pomocným pražským biskupem. Jednalo se o velmi činorodého a schopného duchovního proslulého svojí dobročinností. Do dějin vstoupil především jako kněz, který se významným způsobem zasloužil o kanonizaci svatého Jana Nepomuckého, jednoho z hlavních patronů české země, jehož kult se posléze rozšířil do celého světa. V souvislosti s kanonizací svatého Jana pak byl v naší katedrále postaven jeho stříbrný náhrobek podle návrhu J. Emanuela Fischera z Erlachu a sochy svatého Jana Nepomuckého dnes nalezneme prakticky po celém světě, jedna z nich dokonce střeží slavný Milvijský most v Římě, kterému jsme se věnovali v jednom z předchozích článků.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení