3. 4. 2025

Výročí 107 let úmrtí kanovníka Františka Xavera Brusáka

Dne 5. dubna pamatujeme na našeho kanovníka a později děkana naší metropolitní kapituly, světícího biskupa pražského a generálního vikáře pražské arcidiecéze Msgre. Františka Xavera Brusáka. Od jeho smrti uplyne 107 let. Na kněze byl vysvěcen již v roce 1868, poté působil nějaký čas v duchovní správě jako kaplan v Příbrami i v Praze. Od roku 1884 působil nejprve jako spirituál a následně jako rektor pražského kněžského semináře, kde byl ustanoven až do svého zvolení kanovníkem naší kapituly v roce 1890. Postupně se stal kanovníkem kazatelem a děkanem u sv. Apolináře, kanovníkem seniorem, kantorem a nakonec děkanem metropolitní kapituly. Na biskupa byl vysvěcen 17.5.1908.

Fotografie Františka Xavera Brusáka z fondu Knihovny Metropolitní kapituly

V souladu s jedním z poslání kanovníků naší kapituly, kterým je mimo jiné pomoc biskupovi při správě diecéze, působil na pražském arcibiskupství jako rada arcibiskupské konzistoře a později jako generální vikář pražské arcidiecéze. V roce 1910 získal řád císaře Františka Josefa v hodnosti komtura se stříbrnou hvězdou.

V naší katedrále nalezneme památku na tohoto našeho kanovníka ve Valdštejnské kapli, která je zasvěcena svaté Marii Magdaleně. Pan kanovník Brusák financoval veškerou malířskou výzdobu nad vodorovnou římsou této kaple, jejímž autorem je malíř Zikmund Rudl. Malby pocházejí z let 1906 – 1907. Jedná se o výjevy ze života Pána Ježíše a Marie Magdaleny. Můžeme zde vidět scény, jak Marie Magdalena naslouchá Ježíšovi kázání, jak potkává zmrtvýchvstalého Ježíše či jak apoštolům přináší zprávu o Kristově slavném vzkříšení.

Kromě toho byl štědrým donátorem na stavby, opravy či vybavení dalších kostelů a založil nadaci pro podporu chudých na kapitulních panstvích.

V závěru svého života trpěl kanovník Brusák vážnou nemocí, kterou trpělivě snášel. Zemřel těsně před koncem I. světové války dne 5. dubna 1918. Na jeho náhrobku na hřbitově u svaté Markéty v pražském Břevnově nalezneme nápis „J. M. nejd. p. František Brusák, světící biskup a kapitolní děkan u sv. Víta v Praze. Zemřel 5. dubna 1918 v 78. roce věku svého. A jeho sestra Anna, soukromnice z Ohávče u Jičína. Odpočinutí věčné dej jim, ó Pane, a světlo věčné ať jim svítí!“

Na našeho kanovníka a biskupa Františka Xavera vzpomínáme v modlitbě a vyprošujeme mu Boží milosrdenství, odpuštění hříchů a aby ho náš Pán odměnil za jeho věrnou službu darem života věčného ve slávě svých svatých.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Působivý mramorový oltář stojí skrytý v boční kapli svatého Ondřeje

31. 3. 2025

Zvláště krásné a mimořádně umělecky zdařilé dílo zobrazující utrpení našeho Pána Ježíše Krista se nachází v kapli svatého Ondřeje v chórovém ochozu katedrály. Podobně jako v chórové kapli zde nalezneme na jednom oltářním retáblu celý cyklus ukřižování, uložení do hrobu a zmrtvýchvstání našeho Pána Ježíše Krista. Veliký a nádherně zpracovaný oltář s antependiem a retáblem z bílého mramoru zhotovil německý sochař Wilhelm Theodor Achtermann, velmi zbožný umělec, který své dílo považoval za „modlitbu, bohoslužbu a povolání od Boha.“ Ne náhodou se proto dostal až do Říma, kde se připojil ke skupině malířů zvaných Nazaréni. Reliéfy na tomto oltáři zhotovil z Carrarského mramoru. Jedná se o jeden z nejznámějších mramorů na světě, těžený poblíž města Carrara v Toskánsku. Tento mramor se používal již od konce římské republiky a zvláště ho proslavil italský sochař Michelangelo Buonarroti. Ze stejného mramoru je vyhotovena například slavná Michelangelova pieta v bazilice svatého Petra v Římě nebo socha Davida ve Florencii. Použit byl i na stavbu Trajanova sloupu v Římě.
100 let archeologického výzkumu na Pražském hradě

31. 3. 2025

V letošním roce se setkává Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze s Archeologickým ústavem Akademie věd České republiky při několika mimořádných příležitostech. Obě instituce jsou zvláštním způsobem spřízněné. Zatímco naše metropolitní kapitula jakožto nejstarší nepřetržitě existující instituce na českém území již déle než 1000 let spoluvytváří slavnou historii českých zemí a Pražského hradu, Archeologický ústav AVČR pak prostřednictvím svého pracoviště na Pražském hradě již celé jedno století významným způsobem přispívá k jejímu poznání a studiu. A nejen to. Při větších stavebních projektech kapituly na Pražském hradě a na Hradčanském náměstí spolu obě instituce aktivně spolupracují při provádění archeologických výzkumů a ošetřování němých svědků historie, skrytých lidským očím pod úrovní terénu. Velmi intenzivní byla tato spolupráce při úspěšné rekonstrukci objektu Nového proboštství v letech 2020 – 2023, kdy díky péči kapituly a intenzivní účasti kvalifikovaných odborníků z Archeologického ústavu AVČR a Odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky bylo prostudováno, zdokumentováno a zakonzervováno velké množství dosud skrytých historických konstrukcí a pozůstatků renesančních i gotických budov, které byly objeveny při šetrné rekonstrukci nádvoří a suterénních prostor této unikátní novogotické památky.
Zvláštní cesta deskového relikviáře z Trevíru až do Prahy. Trevírský plenář a jeho osudy

27. 3. 2025

V seriálu článků o katedrále a pražském pobytu panovníků ve výslužbě jsme vzpomenuli na několik osobností královské krve, které přišly o trůn prožily na Pražském hradě závěr svého života. Zatímco našeho císaře a krále Ferdinanda V. Dobrotivého sesadil z trůnu revoluční rok 1848, parmská vévodkyně Marie Amálie Habsbursko-Lotrinská a francouzský král Karel X. Bourbonský přišli na Pražský hrad v důsledku revolučních událostí ve Francii. Velká francouzská revoluce a následné tažení Napoleona Bonaparte do Itálie vyhnaly z Parmy naši královskou princeznu Marii Amálii, pozdější Červencová revoluce v roce 1830 pak sesadila z francouzského trůnu Karla X., švagra její popravené sestry, francouzské královny Marie Antoinetty. Oba prožili na Pražském hradě několik let a na oba nám zůstaly v naší katedrále památky. Velká francouzská revoluce, která devastovala sakrální památky ve Francii i na územích okupovaných francouzskou republikánskou armádou, však do naší katedrály poslala ještě jeden zajímavý artefakt, jehož cesta do Prahy je dodnes zahalená tajemstvím a jako zázrakem unikl zkáze. Jedná se o nádherný relikviář, který je součástí Svatovítského pokladu a jeho kopii můžeme vidět na retáblu oltáře v kapli svaté Anny. Podle místa jeho původu ho nazýváme Trevírským plenářem.
Ve čtvrtek uplynulo 140 let od úmrtí Bedřicha kardinála Schwarzenberga

27. 3. 2025

Včera, tedy ve stejný den, kdy si připomínáme kulaté výročí narození kanovníka Jan Rudolfa hraběte Šporka, vzpomínáme pro změnu také kulaté výročí úmrtí další výrazné osobnosti spojené s naší katedrálou, 27. pražského arcibiskupa Bedřicha Jana Josefa Celestyna kardinála knížete ze Schwarzenbergu, jednoho z hlavních hybatelů dostavby naší katedrály ve II. polovině 19. století. Toho náš Pán povolal z tohoto světa přesně před 140 lety, dne 27. března 1885.
Vyjádření Metropolitní kapituly u sv. Víta k šířeným pomluvám a nepravdám týkajícím se obsazení pozice varhaníka v Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha

27. 3. 2025

Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze se rozhodla v roce 2023 vytvořit nové pracovní místo Zástupce ředitele kůru a varhaník, které do té doby v katedrále neexistovalo, a posílit tak personálně provoz katedrály v oblasti hudby. Kapitula má zájem rozvíjet hudbu během liturgie, ale také významně rozvinout mezinárodní varhanní festival v katedrále. Další hudební a kulturní život pak bude probíhat vedle katedrály, kde v současnosti Metropolitní kapitula připravuje víceúčelový sál.
Mecenáš, kreslíř a kanovník Metropolitní kapituly Jan Rudolf hrabě Špork

21. 3. 2025

Zajímavé kulaté výročí si připomínáme dne 27. března. Uplyne 330 let od narození další výrazné osobnosti mezi kanovníky Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze, J. Ex. Jana Rudolfa hraběte Šporka, který byl zároveň pomocným pražským biskupem. Jednalo se o velmi činorodého a schopného duchovního proslulého svojí dobročinností. Do dějin vstoupil především jako kněz, který se významným způsobem zasloužil o kanonizaci svatého Jana Nepomuckého, jednoho z hlavních patronů české země, jehož kult se posléze rozšířil do celého světa. V souvislosti s kanonizací svatého Jana pak byl v naší katedrále postaven jeho stříbrný náhrobek podle návrhu J. Emanuela Fischera z Erlachu a sochy svatého Jana Nepomuckého dnes nalezneme prakticky po celém světě, jedna z nich dokonce střeží slavný Milvijský most v Římě, kterému jsme se věnovali v jednom z předchozích článků.