Vzácná relikvie Poslední večeře Páně v naší katedrále

Vzácná relikvie Poslední večeře Páně v naší katedrále

Nejvýznamnější evropské katedrály uchovávají ve svých pokladech vzácné a unikátní relikvie, které jsou přímo spojené s utrpením našeho Pána Ježíše Krista. Získávali je pro ně jako ty nejcennější dary zbožní panovníci evropských států; císařové, králové i vládci menších knížectví. Různé větší i menší části Kristova kříže, ať už se jedná o relikvie získané matkou římského císaře Konstantina svatou Helenou v Jeruzalémě, nebo o takzvané relikvie přikládané, nalezneme v řadě chrámů. I naše katedrála uchovává jako ten nejcennější relikviář vůbec vzácný korunovační kříž, ve kterém jsou části Kristova kříže a dalších nástrojů Kristova umučení vložené a český král při své korunovaci tento kříž uctíval.

Konvice s ubrusem ze stolu Páně

 

V některých evropských katedrálách však nalezneme celistvé předměty, které souvisejí s pašijovými událostmi a píše se o nich v evangeliích. Pařížská katedrála Notre Dame tak uchovává Kristovu trnovou korunu, zajímavý osud potkával Longinovo kopí, které prohnalo Kristův bok, ze kterého vytryskla krev a voda a putovalo postupně po více evropských chrámech. V katedrále v Turíně je pro změnu uloženo plátno, do kterého mělo být tělo našeho Pána zavinuto a uloženo do hrobu a do tohoto plátna je vypálen obraz mučeného a ukřižovaného, jehož původ se dosud nepodařilo vědcům definitivně vysvětlit. Naše katedrála pak v době císaře a krále Karla IV. získala jeho zásluhou relikvie v křesťanském světě také naprosto unikátní. Jednou z nich je ubrus z Poslední večeře Páně, pro jehož uložení byla v polovině 14. století zhotovena nádherná křišťálová konvice se zlatou nohou a poklicí. Dnes je obtížné určit přesný původ těchto relikvií a garantovat jejich autenticitu, ačkoliv je dobře představitelné, že si křesťané mohli předávat tyto vzácné předměty z generace na generaci a důsledně je opatrovat až do dnešních dní.

Historii tohoto předmětu, pravděpodobného vzácného němého svědka události, kdy náš Pán Ježíš Kristus večeřel se svými učedníky a ustanovil svátost eucharistie, je dnes velmi obtížné přesně vystopovat. Ve většině dostupných publikací jeho bližší popis chybí. Nejvíce informací o něm nám patrně přináší náš mimořádně činorodý kanovník a děkan, biskup Antonín Podlaha, který ve spolupráci s vyšehradským kanovníkem Eduardem Šittlerem katalogizoval Svatovítský poklad a v letech 1902 – 1903 společně vydali brožuru Chrámový poklad u sv. Víta v Praze, jeho dějiny a popis.

Ubrus z Poslední večeře Páně přivezl do Prahy Tobiáš z Kamenice, posel našeho českého krále Karla Lucemburského, a to ve stejný rok, kdy se tento náš český král stal císařem Svaté říše římské Karlem IV., tedy v roce 1348. Ubrus mu daroval uherský král Ludvík I. Veliký. Na svátek svatého Ondřeje dne 30. listopadu dorazila tato relikvie do Prahy za obrovské slávy a s velikou pompou byla v přítomnosti císaře a krále Karla IV. nesena arcibiskupem Arnoštem z Pardubic na Pražský hrad, doprovázená procesím biskupů, kněží i řeholníků. V naší katedrále byla uložena do již zmíněné křišťálové konvice, okované pozlaceným stříbrem a posázené kamejemi a perlami. Náš císař a král se ještě téhož roku zasadil u papeže Klementa VI., aby byly uděleny odpustky těm, kteří vykonají v den Zeleného čtvrtku pouť k této relikvii.

Dnes už se tento ubrus v konvici nenachází. Vzácné textilie jsou totiž uloženy v depozitářích Pražského hradu a křišťálová konvice z poloviny 14. století je uchovávána ve Svatovítském pokladu a příležitostně bývá vystavována. Fotograf Josef Sudek však ubrus uložený ještě v konvici zachytil na černobílé fotografii.

 

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • O Květné neděli bude znít v katedrále hymnus ze 6. století

    O Květné neděli bude znít v katedrále hymnus ze 6. století

    „Hle, jak až k srdci proniká zbraň bezcitná a strašlivá! Z boku se řine s vodou krev a od hříchu nás omývá.“

    Květnou nedělí vstoupíme do Svatého týdne, kterým vrcholí celý liturgický rok a kdy budeme slavit vrcholné události z dějin spásy. Památka Poslední večeře Páně zpřítomňuje ustanovení eucharistie, kdy náš Pán Ježíš Kristus večer před svou smrtí na kříži vzal do rukou chléb a kalich vína a řekl svým učedníkům „toto je moje tělo, které se za vás vydává“ a „toto je má krev, která se za vás prolévá,“ „toto je smlouva nová a věčná“ a „to konejte na mou památku.“ Kristovo zatčení, odsouzení a následnou vykupitelskou smrt na kříži připomíná památka Umučení Páně, slavená na Velký pátek a následně v sobotu v noci budeme slavit vigilii Zmrtvýchvstání Páně, Kristovo slavné vzkříšení a vítězství nad smrtí.

  • Pašijový cyklus ve Svatováclavské kapli je klenot středověkého umění

    Pašijový cyklus ve Svatováclavské kapli je klenot středověkého umění

    „Hospodine, Ty vládneš nade vším. Tvá je, Hospodine, velikost a moc, nádhera, lesk i vznešenost, neboť Tobě patří všechno na nebi i na zemi.“

    Žalm, který zpíváme o slavnosti našeho svatého knížete a mučedníka Václava, oslavuje Hospodina jako nejvyššího vládce a krále, který je svrchovaně povýšený nade vším a od kterého pochází všechno bohatství a velebnost. Zdá se, jako by snad mohl být inspirací pro Petra Parléře, který nad hrobem našeho svatého knížete v pražské katedrále ke cti a slávě Boží vystavěl kapli natolik nádhernou a vznešenou, až poutníky zrak přechází.

  • Kopie obtisku Krista na roušce svaté Veroniky je i v katedrále

    Kopie obtisku Krista na roušce svaté Veroniky je i v katedrále

    Mnoho vzácných relikvií, které jsou součástí Svatovítského pokladu je dnes již mírně pozapomenuto, a přesto to byly ty nejvzácnější části tohoto cenného souboru. V postní době se však nabízí upřít pozornost na dílo, které přímo připomíná utrpení Ježíše Krista při stoupání na Golgotu, kde za nás zemřel a po třech dnech vstal z mrtvých.

  • Kulaté výročí narození kanovníka Antona Geberta

    Kulaté výročí narození kanovníka Antona Geberta

    V dubnu si připomínáme také 140. výročí narození našeho kanovníka Antona Geberta, perzekvovaného kněze a jednu z obětí nacistického režimu z řad členů naší metropolitní kapituly. Nacistickými koncentračními tábory prošla značná část našich kanovníků. Vězněni byli Otto Lev Stanovský a Otakar Švec a kruté zacházení nacistů nepřežil Antonín Bořek-Dohalský a právě Anton Gebert, přestože tento kanovník byl německé národnosti a na začátku okupace českých zemích nepatřil k odboji ani k otevřeným odpůrcům Třetí říše.

  • Velikonoce na Pražském hradě 2025

    Velikonoce na Pražském hradě 2025

    Jako každý i tento rok bude katedrála centrem velikonočních obřadů v arcidiecézi. Proběhnou v ní všechny obřady i mše svaté Svatého týdne a navíc i Missa Chrismatis, která se odehrává pouze tam. Velikonoce na Pražském hradě neznamenají jen velkolepé pontifikální obřady ve svatovítském dómu, byť ty samozřejmě lákají nejvíce. Pro některé věřící a hledající může být chvíle tichého rozjímání v Getsemanské zahradě kostela Všech svatých tím pravým uvedením do velikonočních tajemství.  

  • Výročí 107 let úmrtí kanovníka Františka Xavera Brusáka

    Výročí 107 let úmrtí kanovníka Františka Xavera Brusáka

    Dne 5. dubna pamatujeme na našeho kanovníka a později děkana naší metropolitní kapituly, světícího biskupa pražského a generálního vikáře pražské arcidiecéze Msgre. Františka Xavera Brusáka. Od jeho smrti uplyne 107 let. Na kněze byl vysvěcen již v roce 1868, poté působil nějaký čas v duchovní správě jako kaplan v Příbrami i v Praze. Od roku 1884 působil nejprve jako spirituál a následně jako rektor pražského kněžského semináře, kde byl ustanoven až do svého zvolení kanovníkem naší kapituly v roce 1890. Postupně se stal kanovníkem kazatelem a děkanem u sv. Apolináře, kanovníkem seniorem, kantorem a nakonec děkanem metropolitní kapituly. Na biskupa byl vysvěcen 17.5.1908.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení