Vzpomínáme na Msgre. Stanovského a profesora Opatrného

Vzpomínáme na Msgre. Stanovského a profesora Opatrného

V prosinci je katedrála nejen místem adventního usebrání doplněného zpěvem hravých adventních písní, ale také místem vzpomínání a občas i zapomínání… Tak je tomu i v případě několika výročí úmrtí, které bychom Vám rádi připomněli. Již 5. prosince vzpomeneme věčné památky Msgre. Otty Lva Stanovského a o dva dny později 7. prosince profesora Jana Opatrného. Oba dva si naši pozornost určitě zaslouží. 

Ve čtvrtek 5. prosince uplyne 79 let od chvíle, kdy na následky věznění a mučení nacisty zemřel význačný člen naší Metropolitní kapituly u sv. Víta a mimořádně statečný kněz, kanovník Msgre. ThDr. Otto Lev Stanovský (+ 5.12.1945). Proslul jako hluboce zbožný člověk, mimořádně nadaný hudebník a výborný zpěvák, v neposlední řadě také jako učitel a vychovatel. Mezi jeho svěřence patřili mimo jiné synové následníka rakouského, uherského a českého trůnu Františka Ferdinanda d´Este, v pozdějších letech se stal rektorem pražského arcibiskupského semináře. Členem pražské metropolitní kapituly při katedrále sv. Víta byl jmenován v roce 1934 a 21.10. t.r. instalován jako canonicus ecclesiastes et III. Ioanneus. Během nacistické okupace pomáhal pronásledovaným. V roce 1942 byl na základě udání zatčen gestapem a 21.1.1943 odsouzen k trestu smrti, neboť měl být informován o úkrytu sedmi parašutistů, kteří v rámci operace Anthropoid provedli atentát na zastupujícího říšského protektora, SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha. Tuto informaci však tajil před okupačními úřady. Po četných intervencích zejména ze strany berlínského nuncia mu byl trest smrti zmírněn na osmiletý žalář. Byl vězněn ve věznicích na Pakráci, v Berlíně, v Plötzensee a později ve Straubingu, kde strávil delší čas přikovaný řetězem v malé kobce. Do Prahy se vrátil 1.6.1945, ovšem v důsledku vážně poškozeného zdraví způsobeného krutým vězněním o půl roku později umírá.

 

Msgre. Stanovský pred Velkou válkou

 

V sobotu 7. prosince vzpomínáme na vysokoškolského pedagoga a teologa z řad kanovníků naší metropolitní kapituly, prof. ThDr. Jana Opatrného, kterého v tento den roku 1968 náš Pán povolal. Na kněze byl vysvěcen již v roce 1919. Nejprve sloužil v duchovní správě v Lužné u Rakovníka, brzy se však stal katechetou v Rakovníku a v roce 1932 již působil jako středoškolský profesor náboženství na reálném gymnáziu v Praze – Královských Vinohradech. V roce 1940 se stává arcibiskupským notářem, následně konsistorním radou a v roce 1948 tajným papežským komořím. Doktorem teologie se stal v roce 1936 a v letech druhé světové války vyučoval fundamentální teologii na Teologickém institutu v Dolních Břežanech. Členem metropolitní kapituly byl jmenován v roce 1948 na základě výsledků konkursu, kterým kapitula obsazovala místa uvolněná po tragicky zemřelých kanovnících v průběhu nacistické okupace. V kapitule se postupně dostal až na místo preláta arcijáhna a působil zde současně se svým bratrem Bohumilem, který zastával úřady kapitulního i generálního vikáře. Akademické působení ukončil v roce 1962. Po smrti byl pochován do kapitulní hrobky na břevnovském hřbitově v Praze.

Pamatujeme na oba naše pastýře s vděčností a prosíme Pána, aby je přijal do slávy svých svatých a bohatě odměnil za statečnost, se kterou Msgre. Stanovský snášel své utrpení a za život profesora Opatrného věnovaný vzdělávání dalších generací.

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • Působivý mramorový oltář stojí skrytý v boční kapli svatého Ondřeje

    Působivý mramorový oltář stojí skrytý v boční kapli svatého Ondřeje

    Zvláště krásné a mimořádně umělecky zdařilé dílo zobrazující utrpení našeho Pána Ježíše Krista se nachází v kapli svatého Ondřeje v chórovém ochozu katedrály. Podobně jako v chórové kapli zde nalezneme na jednom oltářním retáblu celý cyklus ukřižování, uložení do hrobu a zmrtvýchvstání našeho Pána Ježíše Krista. Veliký a nádherně zpracovaný oltář s antependiem a retáblem z bílého mramoru zhotovil německý sochař Wilhelm Theodor Achtermann, velmi zbožný umělec, který své dílo považoval za „modlitbu, bohoslužbu a povolání od Boha.“ Ne náhodou se proto dostal až do Říma, kde se připojil ke skupině malířů zvaných Nazaréni. Reliéfy na tomto oltáři zhotovil z Carrarského mramoru. Jedná se o jeden z nejznámějších mramorů na světě, těžený poblíž města Carrara v Toskánsku. Tento mramor se používal již od konce římské republiky a zvláště ho proslavil italský sochař Michelangelo Buonarroti. Ze stejného mramoru je vyhotovena například slavná Michelangelova pieta v bazilice svatého Petra v Římě nebo socha Davida ve Florencii. Použit byl i na stavbu Trajanova sloupu v Římě.

  • 100 let archeologického výzkumu na Pražském hradě

    100 let archeologického výzkumu na Pražském hradě

    V letošním roce se setkává Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze s Archeologickým ústavem Akademie věd České republiky při několika mimořádných příležitostech. Obě instituce jsou zvláštním způsobem spřízněné. Zatímco naše metropolitní kapitula jakožto nejstarší nepřetržitě existující instituce na českém území již déle než 1000 let spoluvytváří slavnou historii českých zemí a Pražského hradu, Archeologický ústav AVČR pak prostřednictvím svého pracoviště na Pražském hradě již celé jedno století významným způsobem přispívá k jejímu poznání a studiu. A nejen to. Při větších stavebních projektech kapituly na Pražském hradě a na Hradčanském náměstí spolu obě instituce aktivně spolupracují při provádění archeologických výzkumů a ošetřování němých svědků historie, skrytých lidským očím pod úrovní terénu. Velmi intenzivní byla tato spolupráce při úspěšné rekonstrukci objektu Nového proboštství v letech 2020 – 2023, kdy díky péči kapituly a intenzivní účasti kvalifikovaných odborníků z Archeologického ústavu AVČR a Odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky bylo prostudováno, zdokumentováno a zakonzervováno velké množství dosud skrytých historických konstrukcí a pozůstatků renesančních i gotických budov, které byly objeveny při šetrné rekonstrukci nádvoří a suterénních prostor této unikátní novogotické památky.

  • Zvláštní cesta deskového relikviáře z Trevíru až do Prahy. Trevírský plenář a jeho osudy

    Zvláštní cesta deskového relikviáře z Trevíru až do Prahy. Trevírský plenář a jeho osudy

    V seriálu článků o katedrále a pražském pobytu panovníků ve výslužbě jsme vzpomenuli na několik osobností královské krve, které přišly o trůn prožily na Pražském hradě závěr svého života. Zatímco našeho císaře a krále Ferdinanda V. Dobrotivého sesadil z trůnu revoluční rok 1848, parmská vévodkyně Marie Amálie Habsbursko-Lotrinská a francouzský král Karel X. Bourbonský přišli na Pražský hrad v důsledku revolučních událostí ve Francii. Velká francouzská revoluce a následné tažení Napoleona Bonaparte do Itálie vyhnaly z Parmy naši královskou princeznu Marii Amálii, pozdější Červencová revoluce v roce 1830 pak sesadila z francouzského trůnu Karla X., švagra její popravené sestry, francouzské královny Marie Antoinetty. Oba prožili na Pražském hradě několik let a na oba nám zůstaly v naší katedrále památky. Velká francouzská revoluce, která devastovala sakrální památky ve Francii i na územích okupovaných francouzskou republikánskou armádou, však do naší katedrály poslala ještě jeden zajímavý artefakt, jehož cesta do Prahy je dodnes zahalená tajemstvím a jako zázrakem unikl zkáze. Jedná se o nádherný relikviář, který je součástí Svatovítského pokladu a jeho kopii můžeme vidět na retáblu oltáře v kapli svaté Anny. Podle místa jeho původu ho nazýváme Trevírským plenářem.

  • Ve čtvrtek uplynulo 140 let od úmrtí Bedřicha kardinála Schwarzenberga

    Ve čtvrtek uplynulo 140 let od úmrtí Bedřicha kardinála Schwarzenberga

    Včera, tedy ve stejný den, kdy si připomínáme kulaté výročí narození kanovníka Jan Rudolfa hraběte Šporka, vzpomínáme pro změnu také kulaté výročí úmrtí další výrazné osobnosti spojené s naší katedrálou, 27. pražského arcibiskupa Bedřicha Jana Josefa Celestyna kardinála knížete ze Schwarzenbergu, jednoho z hlavních hybatelů dostavby naší katedrály ve II. polovině 19. století. Toho náš Pán povolal z tohoto světa přesně před 140 lety, dne 27. března 1885.

  • Vyjádření Metropolitní kapituly u sv. Víta k šířeným pomluvám a nepravdám týkajícím se obsazení pozice varhaníka v Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha

    Vyjádření Metropolitní kapituly u sv. Víta k šířeným pomluvám a nepravdám týkajícím se obsazení pozice varhaníka v Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha

    Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze se rozhodla v roce 2023 vytvořit nové pracovní místo Zástupce ředitele kůru a varhaník, které do té doby v katedrále neexistovalo, a posílit tak personálně provoz katedrály v oblasti hudby. Kapitula má zájem rozvíjet hudbu během liturgie, ale také významně rozvinout mezinárodní varhanní festival v katedrále. Další hudební a kulturní život pak bude probíhat vedle katedrály, kde v současnosti Metropolitní kapitula připravuje víceúčelový sál.

  • Mecenáš, kreslíř a kanovník Metropolitní kapituly Jan Rudolf hrabě Špork

    Mecenáš, kreslíř a kanovník Metropolitní kapituly Jan Rudolf hrabě Špork

    Zajímavé kulaté výročí si připomínáme dne 27. března. Uplyne 330 let od narození další výrazné osobnosti mezi kanovníky Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze, J. Ex. Jana Rudolfa hraběte Šporka, který byl zároveň pomocným pražským biskupem. Jednalo se o velmi činorodého a schopného duchovního proslulého svojí dobročinností. Do dějin vstoupil především jako kněz, který se významným způsobem zasloužil o kanonizaci svatého Jana Nepomuckého, jednoho z hlavních patronů české země, jehož kult se posléze rozšířil do celého světa. V souvislosti s kanonizací svatého Jana pak byl v naší katedrále postaven jeho stříbrný náhrobek podle návrhu J. Emanuela Fischera z Erlachu a sochy svatého Jana Nepomuckého dnes nalezneme prakticky po celém světě, jedna z nich dokonce střeží slavný Milvijský most v Římě, kterému jsme se věnovali v jednom z předchozích článků.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení