10. 2. 2025

Vzpomínáme na výročí úmrtí Mons. Podlahy. Biskupa, děkana, archeologa, historika, knihovníka

V lednu a únoru vzpomínáme zvláště na našeho děkana Antonína Podlahu, jednoho z nejvýraznějších pražských kanovníků a nesmírně činorodého kněze a později biskupa ve 20. století. Dne 22. ledna uplynulo 160 let od jeho narození a 14. února uplyne 93 let od jeho smrti. Tento náš kanovník se zapsal tučným písmem také do dějin české archeologie a památkové péče. Jeho intenzivní a plodná činnost v těchto i dalších oborech ho v roce 1903 přivedla až do České akademie věd a umění, v roce 1906 se stal mimořádným členem Královské české společnosti nauk a v roce 1904 získal vyznamenání Pro Ecclesia et Pontifice. Místo svého posledního odpočinku pak nalezl v samotné nové arcibiskupské hrobce v severní boční lodi naší katedrály, přestože pražským arcibiskupem nebyl. Slavné vzkříšení tak očekává po boku arcibiskupů Františka Kordače, Karla Kardinála Kašpara, Františka kardinála Tomáška a Miloslava kardinála Vlka.

Životopis Antonína Podlahy je velmi obsáhlý. Jen na vyjmenování jeho publikací a zásluh by tento článek nestačil. Jeho uspořádání knihovny pražské metropolitní kapituly je zpracováno velmi precizním způsobem a z jeho díla dodnes čerpají čeští památkáři a archeologové. Společně s vyšehradským kanovníkem Eduardem Šittlerem nově uspořádal chrámový poklad v nové Hilbertově klenotnici v severní boční lodi katedrály a účastnil se společně s dalšími odborníky průzkumu našich korunovačních klenotů, které byly vystaveny během svatováclavských slavností roku 1929 v hlavní lodi katedrály. Tehdy pro ně byla zhotovena nová neprůstřelná vitrína podle návrhu architekta Josefa Gočára, která se příležitostně používá k vystavování českých korunovačních klenotů až do dnešních dnů.

Mons. Podlaha se Svatováclavskou korunou

Zásluhy našeho děkana Podlahy o pražskou katedrálu dokládá také umístění jeho pískovcové busty na triforium v dostavěné novogotické části chrámu, kde nalezneme osobnosti spojené zejména s dostavbou. Vedle českých aristokratů a politiků zde nalezneme busty stavitelů Josefa Krannera, Josefa Mockera i Kamila Hilberta, arcibiskupů Schönborna a Schwarzenberga, kanovníka Michala Pešiny z Čechorodu a právě děkana Antonína Podlahy. Nad ní je umístěna deska s nápisem „Dr. Antonín Podlaha, nar. v Praze r. 1865. R. 1903 stal se metropolitním kanovníkem, r. 1919 generálním vikářem a 1920 světícím biskupem. Vedle povolání kněžského a literární činnosti bohovědné věnoval se pracem historickým a archeologickým. R. 1903 jmenován byl členem České Akademie, r. 1909 členem uměleckého odboru Jednoty pro dostav. hlav. chrámu sv. Víta. Byl předsedou přípravného výboru pro oslavu svatováclavského tisíciletí a dal podnět k tomu, aby k oslavám byl dóm dobudován. R. 1929 v den sv. Václava otevřel dokončený dóm. Zemřel 14. II. 1932.“

Portrét Mons. Podlahy

V metropolitní kapitule působil Antonín Podlaha již od roku 1903, kdy byl zvolen kanovníkem. Následujícího roku byl instalován a vzápětí se stal kapitulním archivářem a knihovníkem. Za svého děkana ho kapitula zvolila v roce 1930, volba byla potvrzena papežem Piem XI., který ho ustanovil a následně byl slavnostně instalován. Biskupské svěcení přijal v roce 1920, o rok dříve se stává generálním vikářem pražské arcidiecéze.

O Msgre. Antonínu Podlahovi později napsal jeho velký ctitel, kapitulní probošt a další pražský světící biskup Jan Lebeda knihu „Sváteční člověk.“ O jeho významu svědčí také modlitba, jejíž text nalezneme nad jeho hrobem v katedrále:

„Všemohoucí Bože,

oslav mimořádně

svého věrného služebníka biskupa dr. Antonína Podlahu,

abychom získali nového přímluvce a orodovníka

před tváří tvé neskonalé velebnosti.

Skrze Krista, našeho Pána. Amen.“

Na našeho děkana Antonína Podlahu vzpomeneme ve výroční den jeho smrti dne 14. února při mši svaté v 7:00. Kéž ho náš Pán odmění za jeho věrnou službu a přijme ho do svého království!

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

Působivý mramorový oltář stojí skrytý v boční kapli svatého Ondřeje

31. 3. 2025

Zvláště krásné a mimořádně umělecky zdařilé dílo zobrazující utrpení našeho Pána Ježíše Krista se nachází v kapli svatého Ondřeje v chórovém ochozu katedrály. Podobně jako v chórové kapli zde nalezneme na jednom oltářním retáblu celý cyklus ukřižování, uložení do hrobu a zmrtvýchvstání našeho Pána Ježíše Krista. Veliký a nádherně zpracovaný oltář s antependiem a retáblem z bílého mramoru zhotovil německý sochař Wilhelm Theodor Achtermann, velmi zbožný umělec, který své dílo považoval za „modlitbu, bohoslužbu a povolání od Boha.“ Ne náhodou se proto dostal až do Říma, kde se připojil ke skupině malířů zvaných Nazaréni. Reliéfy na tomto oltáři zhotovil z Carrarského mramoru. Jedná se o jeden z nejznámějších mramorů na světě, těžený poblíž města Carrara v Toskánsku. Tento mramor se používal již od konce římské republiky a zvláště ho proslavil italský sochař Michelangelo Buonarroti. Ze stejného mramoru je vyhotovena například slavná Michelangelova pieta v bazilice svatého Petra v Římě nebo socha Davida ve Florencii. Použit byl i na stavbu Trajanova sloupu v Římě.
100 let archeologického výzkumu na Pražském hradě

31. 3. 2025

V letošním roce se setkává Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze s Archeologickým ústavem Akademie věd České republiky při několika mimořádných příležitostech. Obě instituce jsou zvláštním způsobem spřízněné. Zatímco naše metropolitní kapitula jakožto nejstarší nepřetržitě existující instituce na českém území již déle než 1000 let spoluvytváří slavnou historii českých zemí a Pražského hradu, Archeologický ústav AVČR pak prostřednictvím svého pracoviště na Pražském hradě již celé jedno století významným způsobem přispívá k jejímu poznání a studiu. A nejen to. Při větších stavebních projektech kapituly na Pražském hradě a na Hradčanském náměstí spolu obě instituce aktivně spolupracují při provádění archeologických výzkumů a ošetřování němých svědků historie, skrytých lidským očím pod úrovní terénu. Velmi intenzivní byla tato spolupráce při úspěšné rekonstrukci objektu Nového proboštství v letech 2020 – 2023, kdy díky péči kapituly a intenzivní účasti kvalifikovaných odborníků z Archeologického ústavu AVČR a Odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky bylo prostudováno, zdokumentováno a zakonzervováno velké množství dosud skrytých historických konstrukcí a pozůstatků renesančních i gotických budov, které byly objeveny při šetrné rekonstrukci nádvoří a suterénních prostor této unikátní novogotické památky.
Zvláštní cesta deskového relikviáře z Trevíru až do Prahy. Trevírský plenář a jeho osudy

27. 3. 2025

V seriálu článků o katedrále a pražském pobytu panovníků ve výslužbě jsme vzpomenuli na několik osobností královské krve, které přišly o trůn prožily na Pražském hradě závěr svého života. Zatímco našeho císaře a krále Ferdinanda V. Dobrotivého sesadil z trůnu revoluční rok 1848, parmská vévodkyně Marie Amálie Habsbursko-Lotrinská a francouzský král Karel X. Bourbonský přišli na Pražský hrad v důsledku revolučních událostí ve Francii. Velká francouzská revoluce a následné tažení Napoleona Bonaparte do Itálie vyhnaly z Parmy naši královskou princeznu Marii Amálii, pozdější Červencová revoluce v roce 1830 pak sesadila z francouzského trůnu Karla X., švagra její popravené sestry, francouzské královny Marie Antoinetty. Oba prožili na Pražském hradě několik let a na oba nám zůstaly v naší katedrále památky. Velká francouzská revoluce, která devastovala sakrální památky ve Francii i na územích okupovaných francouzskou republikánskou armádou, však do naší katedrály poslala ještě jeden zajímavý artefakt, jehož cesta do Prahy je dodnes zahalená tajemstvím a jako zázrakem unikl zkáze. Jedná se o nádherný relikviář, který je součástí Svatovítského pokladu a jeho kopii můžeme vidět na retáblu oltáře v kapli svaté Anny. Podle místa jeho původu ho nazýváme Trevírským plenářem.
Ve čtvrtek uplynulo 140 let od úmrtí Bedřicha kardinála Schwarzenberga

27. 3. 2025

Včera, tedy ve stejný den, kdy si připomínáme kulaté výročí narození kanovníka Jan Rudolfa hraběte Šporka, vzpomínáme pro změnu také kulaté výročí úmrtí další výrazné osobnosti spojené s naší katedrálou, 27. pražského arcibiskupa Bedřicha Jana Josefa Celestyna kardinála knížete ze Schwarzenbergu, jednoho z hlavních hybatelů dostavby naší katedrály ve II. polovině 19. století. Toho náš Pán povolal z tohoto světa přesně před 140 lety, dne 27. března 1885.
Vyjádření Metropolitní kapituly u sv. Víta k šířeným pomluvám a nepravdám týkajícím se obsazení pozice varhaníka v Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha

27. 3. 2025

Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze se rozhodla v roce 2023 vytvořit nové pracovní místo Zástupce ředitele kůru a varhaník, které do té doby v katedrále neexistovalo, a posílit tak personálně provoz katedrály v oblasti hudby. Kapitula má zájem rozvíjet hudbu během liturgie, ale také významně rozvinout mezinárodní varhanní festival v katedrále. Další hudební a kulturní život pak bude probíhat vedle katedrály, kde v současnosti Metropolitní kapitula připravuje víceúčelový sál.
Mecenáš, kreslíř a kanovník Metropolitní kapituly Jan Rudolf hrabě Špork

21. 3. 2025

Zajímavé kulaté výročí si připomínáme dne 27. března. Uplyne 330 let od narození další výrazné osobnosti mezi kanovníky Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze, J. Ex. Jana Rudolfa hraběte Šporka, který byl zároveň pomocným pražským biskupem. Jednalo se o velmi činorodého a schopného duchovního proslulého svojí dobročinností. Do dějin vstoupil především jako kněz, který se významným způsobem zasloužil o kanonizaci svatého Jana Nepomuckého, jednoho z hlavních patronů české země, jehož kult se posléze rozšířil do celého světa. V souvislosti s kanonizací svatého Jana pak byl v naší katedrále postaven jeho stříbrný náhrobek podle návrhu J. Emanuela Fischera z Erlachu a sochy svatého Jana Nepomuckého dnes nalezneme prakticky po celém světě, jedna z nich dokonce střeží slavný Milvijský most v Římě, kterému jsme se věnovali v jednom z předchozích článků.