Zemřel papež František

První návštěva papeže v pražské katedrále v dějinách – II. díl

Ikonickou se stala fotografie, která zachytila okamžik, kdy papež Jan Pavel II. vystoupil z letadla v Ruzyni a poprvé tak vstoupil na naši půdu. Padl na zem a uctil naši zemi políbením.

„Věřící z Čech, Moravy a Slovenska mají v Římě pastýře, který rozumí jejich řeči. Rozumí i jejich mlčení. V době, kdy byla církev této země umlčena, považoval jsem za součást svého poslání být jejími ústy. Nyní je mým hlavním posláním vůči místní církvi to, co Ježíš svěřil Petrovi, posilovat své bratry.“

První návštěva papeže v pražské katedrále v dějinách – I. díl

„Nevím, zda vím, co je to zázrak. Přesto se odvažuji říct, že jsem v tomto okamžiku účastníkem zázraku.“ Václav Havel, prezident ČSFR, 21. dubna 1990

Na začátku dubna celý svět vzpomínal na jednoho z největších papežů v dějinách, svatého Jana Pavla II. Uplynulo totiž přesně 20 let od chvíle, kdy ho náš Pán povolal z tohoto světa. Pro naši katedrálu však letošní duben přináší ještě jedno významné výročí, které je s papežem Janem Pavlem II. spojené. Dne 21. dubna totiž uplyne přesně 35 let od chvíle, kdy vůbec poprvé v dějinách vstoupil papež na české území a kdy také navštívil naši katedrálu, kde se setkal s českými biskupy. Symbolika toho, že ve stejný den odešel papež František nás tíží právě v těchto dnech, kdy jej věřící na celém světě vyprovázejí na cestě z vzkříšeným Pánem…

DŮLEŽITÉ: Ranní mše svaté přesunuty do Svatováclavské kaple

Vzhledem k tomu, že Chórová kaple katedrály bude v následujících týdnech procházet náročnou rekonstrukcí interiéru a restaurací mobiliáře, tak vedení Metropolitní kapituly rozhodlo o přesunutí ranních mší svatých v 07:00 do Svatováclavské kaple. Katedrální svatostánek bude rovněž přesunut do Svatováclavské kaple. 

Bohužel v katedrále není jiný důstojný prostor k tiché modlitbě v průběhu dne, a tak se páteční celodenní výstav Nejsvětější svátosti po dobu rekonstrukce ruší. 

Za omezení se omlouváme, katedrála je v průběhu dne věřícím k dispozici k modlitbě dle platných dohod mezi Metropolitní kapitulou a Pražským hradem. 

Výročí úmrtí Karla kardinála Kašpara, našeho kanovníka a knížete-arcibiskupa

V krušných letech okupace českých zemí nacistickou Německou říší a v průběhu II. světové války odchází k Pánu velká osobnost naší církve, první československý kardinál, poslední kníže-arcibiskup pražský a někdejší kanovník naší metropolitní kapituly ThDr. JUDr. Karel Kašpar. Výročí jeho smrti si připomínáme dne 21. dubna, zemřel v roce 1941. O měsíc později, o slavnosti svatého Jana Nepomuckého dne 16. května, budeme slavit 155. výročí jeho narození.

O filii et filiae, Rex caelestis, Rex gloriae, morte surrexit hódie, Alleluia!

Každou neděli v 17 hodin se kanovníci naší metropolitní kapituly scházejí v chóru katedrály ke společné modlitbě v podobě slavnostních zpívaných nešpor. Jedním z jejich úkolů je totiž modlit se společně modlitby z liturgie hodin. Tuto takzvanou denní modlitbu církve se podle kanonického práva závazně modlí všichni duchovní, tedy biskupové, kněží a jáhni. Modlí se ji povinně většinou také mniši a mnozí řeholníci. Laici se ji mohou modlit dobrovolně. Některá společenství duchovních však jsou navíc vázána takzvanou chórovou povinností, kdy se modlí liturgii hodin společně v chóru svého kostela. Platí to zejména pro mnichy a mnišky církevních řádů a řeholníky a řeholnice některých kongregací a stejně tak pro kanovníky katedrálních i kolegiátních kapitul, kteří se za tím účelem scházejí ve své katedrále nebo kolegiátním chrámu. Kapituly kanovníků totiž byly svým založením klášterním společenstvím původně dost podobné, teprve postupem času se přetvořily v kolegia biskupů a kněží odlišného charakteru. Společná chórová modlitba jim však zůstala a v katedrálách a kolegiátních chrámech jsou v presbytáři umístěny chórové lavice, ve kterých kanovníci při společné modlitbě zasedají stejně jako mniši v klášterních chrámech.

Beránek ovce vykoupil, když muka kříže podstoupil, alleluja!

Slavnostní Zmrtvýchvstání Páně vstupujeme do dalšího a zároveň nejslavnostnějšího období celého liturgického roku vůbec. Kristus, který svou obětí na kříži přemohl pekelné mocnosti a zazářil jako světlo, které rozehnalo temnoty, vstává třetího dne z hrobu. Setkává se s Marií Magdalenou, s apoštoly a svými učedníky. „Nolli me tangere“ – „Nedotýkej se mě, ještě jsem se nevrátil k svému Otci. Běž a pověz bratřím, že odcházím k svému i vašemu Bohu a Otci.“ To byla Jeho první slova k Marii Magdaleně, když ho spatřila po Jeho slavném vzkříšení a poznala v něm našeho Pána. Ještě několikrát se svým učedníkům zjevil, než po čtyřiceti dnech slavně vstoupil na nebesa. Oslavený vzkříšený Kristus je zobrazován jako vítězný král v rudém plášti s ranami na rukou, nohou a v boku, s rozjasněnou tváří a s praporem v ruce.