Vůbec první kostel, který na místě dnešního Svatovítského chrámu kdy stál, založil kníže Václav asi v roce 929. Předrománská rotunda postavená na pražském hradišti se stala vůbec třetím kostelem hlavního města.
Význam rotundy výrazně vzrostl po založení sboru kanovníků kapituly svatovítské a zřízení pražského biskupství. Nebylo divu, že volba padla právě na malý kostelík v tak těsné blízkosti pražského hradu a centra metropole.
Za nahrazením původního kostela trojlodní bazilikou v roce 1060 stál kníže Spytihněv, který zemřel pouhý rok po zahájení prací. Bazilika byla oproti rotundě pětinásobná a dál rostl i její význam – stala se místem korunovací i posledních odpočinků českých králů.
Ke zřízení arcibiskupství svolil papež Klement VI. bulou z 5. května 1344 a bazilika se tak stala chrámem metropolitním. Opět se ale musela přizpůsobit svému významu a 21. listopadu stejného roku král Jan Lucemburský položil základní kámen nového chrámu – již třetího na stejném místě – a to i za přítomnosti kralevice Karla.
Hrobka ve svatovítské katedrále je vůbec největším pohřebištěm českých panovníků. Místo posledního odpočinku tu našlo 14 českých knížat a králů a nacházejí se zde sarkofágy Karla IV., Václava IV., Ladislava Pohrobka, Jiřího z Poděbrad a Rudolfa II. V podzemí kapli sv. Václava je pohřben svatý Václav.
Trvalo dlouhých 585 let, než byl Svatovítský chrám skutečně dokončen. Chrám, na jehož stavbě se podílela více než desítka největších architektů svých dob, byl vysvěcen a oficiálně otevřen 28. září 1929 za účasti prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka a arcibiskupa Františka Kordače.
Svatovítská katedrála zůstává důležitým symbolem českého národa a významnou turistickou atrakcí, přitahující návštěvníky z celého světa. Řadí se k nejnavštěvovanějším turistickým cílům v Česku a její interiér si přichází prohlédnout asi 1,5 milionu návštěvníků každý rok.
Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení
