Aktuality

14. prosince 2018 
15. prosince 2018 
16. prosince 2018 

<prosinec 2018>
poútstčtsone
262728293012
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31123456

Pravidelné bohoslužby

    Pondělí – Čtvrtek                  6:30

    Pátek                       6:30 a 18:00

    Neděle                    8:30 a 10:00

  Více                    Mimořádné bohoslužby

Pravidelná otevírací doba

    Pondělí – Sobota      9:00 – 15:40

    Neděle                   12:00 – 15:40

  Více                                          Výjimky
Kultura > Hudba v katedrále > Pražská katedrální schola > Texty o gregoriánském chorálu

 

Texty o gregoriánském chorálu

 

Yves-Marie Lelièvre: Život modlitby a společenství s Kristem

(in: Psalterium Folia 2008, překlad Tereza Hodinová)

 

Můžete nám říci něco o Vaší cestě k duchovnímu povolání?

Nejprve musím promluvit o tom, za co ve svém povolání vděčím své rodině. Moji rodiče mi dali příklad každodenního křesťanského života s velkou starostlivostí o druhé, s velkou vstřícností a zcela konkrétní štědrostí. Také moje teta, která je řeholnicí, a bratranci kněží byli pro mě skutečnými svědky Boha. Přesto jsem až do svých 25 let nikdy vážně nepomyslel na toto povolání. Byl jsem hudebník a počítal spíš s tím, že se ožením. Vše přišlo až jako odpověď na moji životní zkušenost v Mexiku, osobní prohloubení víry a četbu řehole sv. Benedikta. Musím vzpomenout i na událost v mém životě, kdy jsem vážně pomýšlel na to usadit se a oženit s jednou mexickou ženou. Tehdy jsem začal uvnitř jasně vnímat, že mě Pán Ježíš žádá, abych všechno opustil a následoval ho. Bylo to velmi zřetelné a zároveň velmi obtížné uskutečnit. Potřeboval jsem ještě dva a půl roku, abych víc dozrál a víc se modlil. Teprve pak jsem přišel zaklepat na dveře Solesmeského kláštera. 

 

Jak se vyvíjel Váš vztah ke gregoriánskému chorálu, jaký byl prvotní impulz k jeho studiu?

Hudba byla vždy součástí mého života, hlavně mezi devatenáctým a osmadvacátým rokem, kdy jsem působil v orchestru coby violista. Gregoriánský chorál jsem však ve skutečnosti neznal. Objevil jsem ho až v Solesmes při každodenní praxi sboru a během školení, kterého se mi dostalo v noviciátu. Otec novicmistr a otec Dom Jean-Claire, v té době hlavní  solesmeský kantor, mě povzbuzovali k prohloubení studia gregoriánského chorálu. V druhém roce noviciátu jsem se stal členem  scholy a od té doby jsem gregoriánský chorál nepřestal provozovat ani o něm přemýšlet.

 

Jaký je vztah benediktinské řehole a její spirituality k chorálu?

Svatý Benedikt říká, že náš duch musí být v souladu s naším hlasem. Mens concordet voci nostrae. Náš hlas během liturgie pronáší pouze slova, která nám církev ve své modlitbě vkládá do úst. Téměř všechna pocházejí z Bible nebo z děl křesťanských básníků. Všechny tyto texty nás obracejí k Bohu a skrze zpěv se spojují s naším srdcem. Tak živíme naši víru, naději a lásku. Benediktinská spiritualita je christologická a liturgická. Slavení Kristova tajemství skrze officium dané řeholí svatého Benedikta nalézá jedinečný výraz v gregoriánském chorálu právě díky způsobu, jakým se chorál hudebně snoubí s Božím slovem.

 

Jakou roli a jaký význam má chorál v současné liturgii ve Francii?

Gregoriánský chorál není ve francouzských farnostech stále příliš zastoupen. S větší pravidelností je zpíván v klášterech. Některé, jako u nás v Solesmes, ho provozují zcela výlučně, jiné kláštery zařazují i další skladby ve francouzštině. Přesto však dnes můžeme pozorovat skutečný zájem o gregoriánský chorál u mladých lidí, kteří již působí v různých sborech nebo si přejí se na jejich činnosti podílet. Pokud se dohodnou s knězem, může se ve farnosti konat jednou či víckrát měsíčně chorální mše. Existuje více možností, jak provozovat některé části mše chorálně, např. ordinarium; ostatní lze ponechat ve francouzštině. Konečně chorál zůstává zdrojem inspirace pro mladé skladatele liturgické hudby.

 

Jak to vypadá prakticky ve Francii, daří se začleňovat chorál živě do liturgie?

To záleží na tom, co máme na mysli pod pojmem "živě". Pokud předpokládáme, že by celé shromáždění mělo zpívat, odpověděl bych spíš ne. To platí přinejmenším pro části propria, ale také pro Credo či Gloria, které lze provádět pouze v sezpívaném shromáždění. Pokud pojem "živě" vnímáme tak, že chorál sytí život modlitby a společenství s Kristem v jeho církvi, moje odpověď by byla ano. Sbor, který důstojně zazpívá gregoriánské proprium, nebo i pouze jeden, dva kusy, jako třeba graduale či offertorium, přispěje skutečně ke kráse liturgie a tedy i k jejímu živému přijetí věřícími.

 

Může mít teologická hloubka chorálu praktický význam i pro laiky, kteří mu "pouze" naslouchají?

Tato otázka navazuje pěkně na tu předcházející. Gregoriánský chorál ve své duchovní a teologické hloubce vytváří svou krásou významnou oporu pro modlitbu věřících, kteří nejen že naslouchají, ale duchovně se sjednocují v hlubším usebrání, které právě gregoriánský chorál zprostředkovává. Jeho teologický obsah je velmi jistý, neboť čerpá z Božího slova, především z žalmů a Evangelia. Díla církevních autorů, často svatých, prošla zkouškou staletí a hlavně posouzením církve. Hudba má zcela jistě dar dotýkat se srdcí a gregoriánský chorál svou čistotou pomáhá věřícím, kteří mu s účastí naslouchají, očistit jejich víru.

 

Jaký je nejlepší první krok pro případného vážnějšího zájemce o tento liturgický zpěv?

Nejprve je třeba se začlenit do nějakého sboru, nebo pokud je zpěváků víc, jeden takový sbor vytvořit. Potom se učit pomocí běžné praxe, specializované četby, účastí na různých seminářích nebo naopak zvaním osob, které jsou v tomto oboru vzdělaní. Nakonec je možné nabídnout své aktivity některé farnosti, což nebrání tomu vystupovat na koncertech, zejména duchovního rázu.

 

Vedete v Solesmes mnišskou scholu, můžete nám přiblížit způsob nácviku?

Každý pátek večer od sedmi do půl osmé máme zkoušku s celou komunitou. Tam nacvičujeme kusy pro nadcházející týden a tam dávám pokyny k interpretaci. Může se to zdát málo, ale nesmíme zapomínat, že se všichni sedmkrát denně shromažďujeme v chóru při samotné praxi, někteří již více než sedmdesát let ... Pracuji také se scholou - malým sborem složeným z osmi zpěváků - kantorů, a to přibližně jedenkrát za tři týdny. Zde je harmonogram pružnější s ohledem na potřeby a běh liturgického roku. Se scholou se věnujeme více technickému aspektu zpěvu. U kantorů se také předpokládá, že budou pracovat samostatně. Konečně mám na starost školení noviců. Většinou s nimi pracuji individuálně, abych se přizpůsobil schopnostem každého z nich. Ty, kteří dosáhli podobné úrovně, nechávám pracovat společně. Vždy jim však radím, aby dobře poslouchali sbor a učili se tak jeho vnímáním.

 

Má chorální schola v Solesmes nějaké pravidelné posluchače?

Některé sbory k nám přijíždějí pravidelně, mnoho hostů je rovněž pravidelných, ale to nejsou posluchači typu publika přivyklého opeře. První krok je vždy duchovní. Pro ty, kteří se k nám pravidelně vracejí, je motivací liturgická modlitba a rytmus mnišského života. To nám jasně ukazuje skutečný rozměr našeho zpěvu: vést k modlitbě, k životu pod Božím pohledem, k naslouchání Božímu hlasu.

 

V Čechách jste několik let vedl chorální třídy gregoriánského chorálu. Jak hodnotíte zájem, připravenost a úroveň Vašich studentů?

Z letních setkání mám ty nejlepší vzpomínky a vlastně víc než vzpomínky. Vše je ve mně totiž stále živé a je mi zdrojem úvah, které mi pomáhají v hudební praxi. Tyto semináře mi pomohly ujasnit způsob, jak gregoriánský chorál pedagogicky uceleně prezentovat po historické a interpretační stránce. Nejdůležitější jsou ale pro mě osobní setkání. Takovéto semináře velmi dobře vystihují svým obsahem ideály prvních křesťanských komunit tak, jak to vidíme ve skutcích apoštolů, kde sdílení v modlitbě a lásce je v samotném centru života. Semináře se konaly v nádherných místech, která samy o sobě vyzývaly k díkůvzdání našemu Stvořiteli. Jsem velmi šťastný, že udržuji kontakty s některými z vás a že jsem si tyto letní semináře mohl tak trochu připomenout tím, že jsem odpovídal na vaše otázky, jak nejlépe jsem uměl.


Yves-Marie Lelièvre: Má doporučení pro uplatnění gregoriánského chorálu v praxi

(Mes conseils pour pratiquer le chant liturgique, in: le site de La Vie, 2010, překlad Tereza Hodinová, Jiří Hodina)

 

1: Pěstujte ticho

Toto je paradoxně moje první rada. Ticho je základní ctností benediktinského života, neboť vytváří prostor vhodný k naslouchání. Vždyť liturgický zpěv není ničím jiným než Božím slovem, jež se v překypujícím srdci stává zpěvem. Tichu se můžeme naučit v čase pro modlitbu, snáze však v každodenním životě. Můžeme si například více všímat svého postoje k člověku, s nímž hovoříme. Posloucháme skutečně, co nám říká? Podobně si můžeme ohlídat, abychom automaticky nezaplňovali prostor pro ticho tím, že zapneme rádio či televizi.

 

2: Setrvávejte v pozici žáka

Po celý život se učme od druhých. Je to obzvlášť důležité při učení posvátného zpěvu, který vyžaduje pozornost tomu, co je nám předáváno: práci s hlasem a dechem podle daných pokynů, hledání správného výrazu, oproštěného od jakéhokoliv ega. Tento postoj nám umožní nechat se nadchnout, zasáhnout a být překvapen tím, co objevujeme. A to jsou emoce, které podpoří naši motivaci.

 

3: Přihlaste se do sboru

Rozměr společenství je pro zpěvní praxi základní. Společenství nás utváří a poskytuje prostor pro sdílení s druhými. To je přinejmenším naším cílem, ale již samotné úsilí, které to vyžaduje, je zajímavou prací na sobě.

 

4: Poznávejte gregoriánský chorál

Existuje mnoho gregoriánských sborů a jednorázových seminářů, v nichž můžeme objevovat tento liturgický zpěv. Tím, že přetrval staletí, má velkou výhodu co do zkušenosti. Proto otcové druhého Vatikánského koncilu doporučili pro liturgická slavení přednostní užití toho, co nazvali „vlastním zpěvem římské liturgii“.