6. Mezinárodní konference o katedrále

Metropolitní kapitula u sv. Víta, Arcibiskupství pražské a CTU při KTF UK zvou na šestou mezinárodní konferenci o katedrále, která se koná v pondělí 21. listopadu 2016 od 13.00 hodin v Arcibiskupském paláci (Hradčanské náměstí 16, Praha 1).

Letošní konference o katedrálách v Praze a Vratislavi bude již šestým ročníkem setkání zástupců evropských katedrál (po Paříži, Krakově, Milanu, Kolíně nad Rýnem a Vídni). Tato setkání se snaží představit souvislost pražského metropolitního kostela s ostatními evropskými katedrálami a ukázat tak univerzalitu fenoménu katedrály, ale zároveň také jedinečnost té pražské. Tématem konference o katedrálách v Praze a Vratislavi bude mezinárodní význam relikvií. Spojovalo putování ostatků středověkou Evropu nebo spíše evropské národy rozdělovalo? Jakou roli hrály ostatky v mezinárodní politice? A jaké místo mají v ideové koncepci evropských katedrál?

Program konference:

13:00 – úvodní slovo děkana kapituly Ondřeje Pávka

13:15 – úvodní slovo vratislavského arcibiskupa Józefa Kupnyho

13:45 – doc. Tomáš Petráček: Předpoklady ostatkové úcty ve středověku

14:15 – dr. Radek Martinek: Typologie relikvií

14:45 – doc. Vladimír Hrubý: Paralely mezi Vratislaví a Prahou

15:15 – diskuse

15:45 – přestávka

16:00 – dr. Czesław Mazur: Relikvie sv. Jana Křtitele

16:30 – prof. Jan Royt: Relikvie a ideová koncepce katedrály sv. Víta

17:00 – diskuse

18:00 – mše svatá ke cti sv. Cecílie v katedrále sv. Víta

Konferenci, která je určena všem zájemcům o fenomén katedrály, budou moderovat Aleš Pištora a Norbert Schmidt. Tlumočení do češtiny bude zajištěno.

Letošní rok je rokem 700. výročí narození Karla IV. Často se mluví o Karlově “sběratelské vášni”, která se měla týkat ostatků svatých. Přestože se někteří historikové domnívají, že šlo o sběratelství podobné „kabinetům kuriozit“ italských humanistů, u Karla IV. se kromě důvodů náboženských, kde bezpochyby hrála svou roli Karlova niterná zbožnost, jednalo také o důvody politické, zejména snaha o posvěcení císařského majestátu, které mělo vést k upevnění panovníkovy politické pozice. (Skutečnost, že ostatky hrály i svou mezinárodně politickou roli lze vidět např. i na případě Jindřicha Ptáčníka a svatého Václava, který zasvěcením chrámu na Pražském hradě sv. Vítu, zachoval a upevnil české knížectví.)

O významu, který Karel IV. přikládal ostatkům svatých, vypovídají dobové soupisy vzácných předmětů uložených ve svatovítském chrámovém pokladu v Praze a rovněž soupisy pokladu karlštejnského. Skutečnost, že Karel IV. nebyl pouhým sběratelem, dosvědčuje to, že část svých akvizic postupně předal do opatrování různým církevním institucím. Vratislavskému biskupovi Přeclavovi z Pohořelé např. daroval relikvii prstu sv. Jana Křtitele – hlavního patrona vratislavské diecéze. Jaký přesně význam měl tento akt v rámci integrace Slezska s Českým královstvím, jehož počátky nacházíme už v politice posledních Přemyslovců, které však vrcholí za vlády Karla IV.? A co lze o darování, ale někdy i loupení ostatků v době Karlově říci obecně? Jaký smysl mělo putování ostatků celou tehdejší Evropou? Spojovalo nebo spíše rozdělovalo evropské národy?

Dnes tento středověký zájem o ostatky můžeme lépe chápat na pozadí toho, jak jsou nám drahé věci našich blízkých. Středověký člověk viděl jako svou povinnost uctívat ostatky lidí, kteří byli v minulosti nástrojem Ducha svatého. Stejně tak jako dnes, ani v minulosti neuctívali věřící ostatky pro ně samé, ale pro duši, která byla spojena s jejich tělem. (Aleš Pištora, Norbert Schmidt)