Vůbec první kostel, který na místě dnešního Svatovítského chrámu kdy stál, založil kníže Václav asi v roce 929. Předrománská rotunda postavená na pražském hradišti se stala vůbec třetím kostelem hlavního města.
Význam rotundy výrazně vzrostl po založení sboru kanovníků kapituly svatovítské a o dva roky později zřízení pražského biskupství. Nebylo divu, že volba padla právě na malý kostelík v tak těsné blízkosti Pražského hradu a centra metropole.
Za nahrazením původního kostela trojlodní bazilikou v roce 1060 stál kníže Spytihněv, který zemřel pouhý rok po zahájení prací. Bazilika byla oproti rotundě pětinásobná a dál rostl i její význam – stala se místem korunovací i posledního odpočinku mnohých českých knížat a králů.
Ke zřízení arcibiskupství svolil papež Klement VI. bulou z 5. května 1344 a bazilika se tak stala chrámem metropolitním. Opět se ale musela přizpůsobit svému významu a 21. listopadu stejného roku král Jan Lucemburský položil základní kámen nového chrámu – již třetího na stejném místě – a to i za přítomnosti kralevice Karla.
Nový chrám nejdříve začal stavět Matyáš z Arrasu. Jeho francouzský styl gotiky později německým vlivem okořenil Petr Parléř a pokračoval v práci zesnulého předchůdce. Oba dva se díky svému umění dostali právem do národních dějin neřkuli mytologie.
V chrámech předešlých byli a v katedrále jsou pohřbeni čeští světci svatý Václav, Vojtěch i Jan Nepomucký nebo světci cizí jako svatý Vít a svatý Zikmund. Královská hrobka ve svatovítské katedrále je vůbec největším pohřebištěm českých panovníků. Místo posledního odpočinku tu našlo 14 českých knížat a králů a nacházejí se zde sarkofágy Karla IV., Václava IV., Ladislava Pohrobka, Jiřího z Poděbrad a Rudolfa II.
Práce na trojlodní gotické katedrále přerušily náboženské bouře v Čechách. Parléřovi synové zabednili torzo katedrály prkennou stěnou a dóm zůstal opuštěným torzem uprostřed hradního komplexu, který ztratil za husitských válek výsadu centra moci.
Nový život vdechla katedrále až doba Jagellonská. Král Vladislav nechal přistavět královskou oratoř zdobenou ornamenty vinné révy a vymalovat vrchní cyklus v kapli svatého Václava, který zobrazuje legendu o tomto světci.
Velký požár Hradčan značně poničil i Pražský hrad. Z katedrály zbyla pouze torza Jižní věže a chóru. Velké plány na dostavbu tak musely jít stranou a prioritou se stala záchrana zbytků stavby. Přesto se povedlo v průběhu rekonstrukce dodat i něco nového, například Wohlmutova kruchta.
V době opětovně zjitřeného náboženského konfliktu, který zažehl třicetiletou válku vládl krátce protestantský král Fridrich Falcký. Za něj došlo k výbuchu lidové zlosti, při kterém byla katedrála vyrabována a poslední zbytky staršího mobiliáře byly rozbity nebo rozkradeny.
Za vlády Leopolda I. iniciovala Metropolitní kapitula a pražské arcibiskupství barokní dostavbu chrámu. Ten měl dostat zbrusu nový závěr i vysokou kopuli. Bohužel se po smrti arcibiskupa Matouše Ferdinanda Sobka z Bílenberka práce zastavily a rozestavěné barokní sloupy byly strženy při novogotické dostavbě.
Jan Nepomucký se stal barokní hvězdou v Čechách i v Evropě. Opulentní zbožnost té doby dokládá i jeho náhrobek z roku 1736, který je vyroben dle návrhu Josefa Emanuela Fischera z Erlachu z ryzího tepaného stříbra. Dodnes okouzluje dokonalostí provedení i krásou blyštivého kovu.
V druhém roce sedmileté války oblehli Prusové pod velením svého krále Fridricha II. Velikého Prahu. Města se nemohli pro malý počet vojáků zmocnit přímým útokem a začali ho proto ostřelovat. Katedrála byla silně poničena kanonádou, ale vydržela. V jejím interiéru se zachovalo několik památek na tyto události mimo jiné dělová koule a odstřelený schod po zásahu granátem.
Posledním korunovaným českým králem byl Ferdinand V. Ani František Josef ani Karel I. se již ve svatém Vítu korunovat v prvním případě nenechali a v druhém nestihli. Symbolický královský trůn však v presbytáři po boku arcibiskupské katedry vydržel až do začátku 21. století.
Ústřední postavou novogotické dostavby katedrály svatého Víta ztělesněné v Jednotě pro dostavbu byl děkan Metropolitní kapituly Mons. Antonín Podlaha. Jeho olbřímímu zápalu pro věc dostavby vděčíme za zahájení a hlavně dokončení prací na pražském velechrámu. Na stavbu přispělo množství lidí, církevních, soukromých i státních subjektů a mimo Národního divadla se katedrála stala nejdůležitější národní stavbou 19. a počátku 20. století.
Trvalo dlouhých 585 let, než byl Svatovítský chrám skutečně dokončen. Chrám, na jehož stavbě se podílela více než desítka největších architektů svých dob, byl vysvěcen a oficiálně otevřen 28. září 1929 za účasti prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka a arcibiskupa Františka Kordače. Katedrálu otevřel právě ten, který se o její dostavbu nejvíce zasloužil – Mons. Antonín Podlaha.
Kardinál Beran v roce 1948 ještě v katedrále odsloužil Te Deum pro nově zvoleného prezidenta Gottwalda, ale již v roce 1949 byl na témže místě po provokaci agentů StB přímo při slavnostní mši na Boží tělo zatčen a internován. Stal se symbolem utrpení mnoha kněží, řeholníků, řeholnic i prostých věřících v následujícím příliš dlouhém období socialismu.
Období socialismu, kdy byla Církev v katedrále přinejlepším jen trpěna, ukončila Sametová revoluce v roce 1989, kdy v ní zazněla památná slova kardinála Tomáška, že: „Já i celá katolická církev stojíme na straně národa.“ Nutno však říci, že se socialistický režim dovedl o velkou stavbu nedozírné hodnoty dobře starat a pravidelně ji rekonstruoval a restauroval. Jiné československé církevní památky takové štěstí neměly…
Podpisem dohody ukončili prezident republiky Václav Klaus a arcibiskup pražský Dominik Duka dlouholetý porevoluční spor o vlastnictví katedrály. Česká republika v instituci Správy Pražského hradu získala celou nemovitou stavbu a Metropolitní kapitule zůstal movitý mobiliář. Od tohoto roku se o katedrálu stará společně Církev a stát.
Svatovítská katedrála je symbolem českého katolicismu, zemské poutní místo a sídelní kostel arcibiskupa pražského. O její provoz se společně stará Metropolitní kapitula co do liturgických akcí a Správa Pražského hradu co do turistického provozu. Je jedním ze symbolů Prahy i národa a významnou turistickou atrakcí, přitahující návštěvníky z celého světa. Řadí se k nejnavštěvovanějším turistickým cílům v Česku a její interiér si přichází prohlédnout asi 1,5 milionu návštěvníků každý rok.
Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení
