Aktuality & články

Vzácná relikvie Poslední večeře Páně v naší katedrále

Nejvýznamnější evropské katedrály uchovávají ve svých pokladech vzácné a unikátní relikvie, které jsou přímo spojené s utrpením našeho Pána Ježíše Krista. Získávali je pro ně jako ty nejcennější dary zbožní panovníci evropských států; císařové, králové i vládci menších knížectví. Různé větší i menší části Kristova kříže, ať už se jedná o relikvie získané matkou římského císaře Konstantina svatou Helenou v Jeruzalémě, nebo o takzvané relikvie přikládané, nalezneme v řadě chrámů. I naše katedrála uchovává jako ten nejcennější relikviář vůbec vzácný korunovační kříž, ve kterém jsou části Kristova kříže a dalších nástrojů Kristova umučení vložené a český král při své korunovaci tento kříž uctíval.

Pašijový cyklus ve Svatováclavské kapli je klenot středověkého umění

„Hospodine, Ty vládneš nade vším. Tvá je, Hospodine, velikost a moc, nádhera, lesk i vznešenost, neboť Tobě patří všechno na nebi i na zemi.“

Žalm, který zpíváme o slavnosti našeho svatého knížete a mučedníka Václava, oslavuje Hospodina jako nejvyššího vládce a krále, který je svrchovaně povýšený nade vším a od kterého pochází všechno bohatství a velebnost. Zdá se, jako by snad mohl být inspirací pro Petra Parléře, který nad hrobem našeho svatého knížete v pražské katedrále ke cti a slávě Boží vystavěl kapli natolik nádhernou a vznešenou, až poutníky zrak přechází.

Kopie obtisku Krista na roušce svaté Veroniky je i v katedrále

Mnoho vzácných relikvií, které jsou součástí Svatovítského pokladu je dnes již mírně pozapomenuto, a přesto to byly ty nejvzácnější části tohoto cenného souboru. V postní době se však nabízí upřít pozornost na dílo, které přímo připomíná utrpení Ježíše Krista při stoupání na Golgotu, kde za nás zemřel a po třech dnech vstal z mrtvých.

Působivý mramorový oltář stojí skrytý v boční kapli svatého Ondřeje

Zvláště krásné a mimořádně umělecky zdařilé dílo zobrazující utrpení našeho Pána Ježíše Krista se nachází v kapli svatého Ondřeje v chórovém ochozu katedrály. Podobně jako v chórové kapli zde nalezneme na jednom oltářním retáblu celý cyklus ukřižování, uložení do hrobu a zmrtvýchvstání našeho Pána Ježíše Krista. Veliký a nádherně zpracovaný oltář s antependiem a retáblem z bílého mramoru zhotovil německý sochař Wilhelm Theodor Achtermann, velmi zbožný umělec, který své dílo považoval za „modlitbu, bohoslužbu a povolání od Boha.“ Ne náhodou se proto dostal až do Říma, kde se připojil ke skupině malířů zvaných Nazaréni. Reliéfy na tomto oltáři zhotovil z Carrarského mramoru. Jedná se o jeden z nejznámějších mramorů na světě, těžený poblíž města Carrara v Toskánsku. Tento mramor se používal již od konce římské republiky a zvláště ho proslavil italský sochař Michelangelo Buonarroti. Ze stejného mramoru je vyhotovena například slavná Michelangelova pieta v bazilice svatého Petra v Římě nebo socha Davida ve Florencii. Použit byl i na stavbu Trajanova sloupu v Římě.

100 let archeologického výzkumu na Pražském hradě

V letošním roce se setkává Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze s Archeologickým ústavem Akademie věd České republiky při několika mimořádných příležitostech. Obě instituce jsou zvláštním způsobem spřízněné. Zatímco naše metropolitní kapitula jakožto nejstarší nepřetržitě existující instituce na českém území již déle než 1000 let spoluvytváří slavnou historii českých zemí a Pražského hradu, Archeologický ústav AVČR pak prostřednictvím svého pracoviště na Pražském hradě již celé jedno století významným způsobem přispívá k jejímu poznání a studiu. A nejen to. Při větších stavebních projektech kapituly na Pražském hradě a na Hradčanském náměstí spolu obě instituce aktivně spolupracují při provádění archeologických výzkumů a ošetřování němých svědků historie, skrytých lidským očím pod úrovní terénu. Velmi intenzivní byla tato spolupráce při úspěšné rekonstrukci objektu Nového proboštství v letech 2020 – 2023, kdy díky péči kapituly a intenzivní účasti kvalifikovaných odborníků z Archeologického ústavu AVČR a Odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky bylo prostudováno, zdokumentováno a zakonzervováno velké množství dosud skrytých historických konstrukcí a pozůstatků renesančních i gotických budov, které byly objeveny při šetrné rekonstrukci nádvoří a suterénních prostor této unikátní novogotické památky.

Zvláštní cesta deskového relikviáře z Trevíru až do Prahy. Trevírský plenář a jeho osudy

V seriálu článků o katedrále a pražském pobytu panovníků ve výslužbě jsme vzpomenuli na několik osobností královské krve, které přišly o trůn prožily na Pražském hradě závěr svého života. Zatímco našeho císaře a krále Ferdinanda V. Dobrotivého sesadil z trůnu revoluční rok 1848, parmská vévodkyně Marie Amálie Habsbursko-Lotrinská a francouzský král Karel X. Bourbonský přišli na Pražský hrad v důsledku revolučních událostí ve Francii. Velká francouzská revoluce a následné tažení Napoleona Bonaparte do Itálie vyhnaly z Parmy naši královskou princeznu Marii Amálii, pozdější Červencová revoluce v roce 1830 pak sesadila z francouzského trůnu Karla X., švagra její popravené sestry, francouzské královny Marie Antoinetty. Oba prožili na Pražském hradě několik let a na oba nám zůstaly v naší katedrále památky. Velká francouzská revoluce, která devastovala sakrální památky ve Francii i na územích okupovaných francouzskou republikánskou armádou, však do naší katedrály poslala ještě jeden zajímavý artefakt, jehož cesta do Prahy je dodnes zahalená tajemstvím a jako zázrakem unikl zkáze. Jedná se o nádherný relikviář, který je součástí Svatovítského pokladu a jeho kopii můžeme vidět na retáblu oltáře v kapli svaté Anny. Podle místa jeho původu ho nazýváme Trevírským plenářem.

Kapli svatého Kříže zdobí pozdně renesanční Milánský kříž

Další zajímavou ukázku sochařského a pasířského zpracování Kristova utrpení Vám přinášíme z kaple, která je svatému Kříži přímo zasvěcena. Tuto kapli nalezneme v chórovém ochozu v těsném sousedství tzv. královské oratoře, které jsme se již věnovali v samostatném článku v loňském roce. Kaple samotná je unikátní svým nepravidelným půdorysem a oknem umístěným mimo její osu. Tato nepravidelnost má však logickou stavebně-historickou příčinu. Matyáš z Arrasu, první stavitel katedrály, zakládal boční kaple na půdorysu části pravidelného osmiúhelníku a jeho kaple tak uzavírá pět stěn. Kaple svatého Kříže však byla postavena v těsném sousedství tehdy ještě stojící románské baziliky s kapitulním domem a zde mistr Matyáš své dílo skončil. Teprve jeho nástupce Petr Parléř se pustil do postupné demolice románského areálu a navázal stavbou dalších kaplí a vysokého chóru. Parléř však kaple zakládal na obdélníkovém nebo čtvercovém půdorysu a právě tato změna vyvolala nutný geometrický zlom, který se projevil právě v kapli svatého Kříže. Nepravidelnou spáru mezi dílem Matyáše z Arrasu a Petra Parléře můžeme vidět vedle okna této kaple, na protější straně chóru katedrály ji nalezneme na stěně Staré sakristie hned vedle pilíře sousední kaple sv. Anny.

Poslední český král žil skoro 30 let na královském Pražském hradě

Dvanáct poměrně klidných let panování posledního korunovaného českého krále a císaře rakouského Ferdinanda V. přerušily revoluční události roku 1848. Ferdinand V. na nátlak okolí dne 2. prosince toho roku abdikoval a předal žezlo svému synovci, osmnáctiletému Františkovi Josefovi I. Stalo se tak v Arcibiskupském paláci v Olomouci. Svůj státnický důchod pak Ferdinand trávil na Pražském hradě, kde pro něj bylo upraveno jedno křídlo Nového královského paláce na II. nádvoří. Z Prahy často odjížděl na zámky v Ploskovicích a v Zákupech. Ačkoliv ho od narození provázely vážné zdravotní problémy, které mu znemožnily samostatně vykonávat vládu, dožil se na svou dobu úctyhodného věku 82 let a jako panovník ve výslužbě obýval Pražský hrad celých 27 let.

Zvěstování Páně oslavíme v katedrále v úterý 25. března

V průběhu liturgického roku opakovaně prožíváme a oslavujeme nejvýznamnější události v dějinách spásy. Od očekávání příchodu Krista na svět přes jeho narození, klanění Tří Králů a křest, veřejné působení, slavný vjezd do Jeruzaléma, Poslední večeři, odsouzení, ukřižování, a smrt až po jeho zmrtvýchvstání, nanebevstoupení a seslání Ducha Svatého. Události, které se odehrály dle tradice v rozmezí 33 let a ve skutečnosti možná ještě o něco více, neboť Kristus byl dle některých pramenů ukřižován až ve svých 40 letech, si připomeneme vždy během cyklu, který trvá pouhý jeden rok.