Aktuality & články

Současné dění i střípky minulosti. Nechte se nalákat k návštěvě katedrály připravovanými událostmi i příběhy, které vás přenesou do její historie. Vyhledávat můžete dle témat a klíčových výrazů.

Nový seriál. Králové ve výslužbě na Pražském hradě i v katedrále

Nový seriál. Králové ve výslužbě na Pražském hradě i v katedrále

Význam pražské katedrály rostl společně s postavením Českého knížectví a později království v Evropě. Již samotné založení románské rotundy svatého Víta na Pražském hradě naším svatým knížetem Václavem mělo svůj původ v mezinárodních vztazích a zahraniční politice našeho knížete. Relikvii římského světce z počátku 4. století, svatého Víta, získal náš kníže od saského vévody a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka. V následujících staletích se český stát etabloval jako součást středověké Svaté říše římské a jeho význam nadále rostl. V roce 1212 získává český kníže Přemysl Otakar I. od císaře Friedricha II. dědičný královský titul a český král se v průběhu 13. století stal jedním ze sedmi říšský kurfiřtů, nejmocnějších knížat v říši s právem volit jejího panovníka. Tím byl římský král, který směl být po splnění několika podmínek korunován v Římě císařem.  

Výročí 65 let úmrtí kanovníka Josefa Čiháka

Výročí 65 let úmrtí kanovníka Josefa Čiháka

Dne 18. února uplyne 65 let od úmrtí našeho kanovníka Josefa Čiháka, věrného Kristova kněze a mučedníka komunistického režimu. Přestože se dožil věku 80 let, posledních 10 let svého života prožil v těžkém utrpení jako vězeň. V důsledku věznění prodělal řadu těžkých onemocnění. Přes opakované žádosti lékařů již do konce života nebyl z vězení propuštěn. V naší kapitule se stal nástupcem Antonína Podlahy v roli kapitulního archiváře a knihovníka. Proslul rovněž dlouhým a činorodým působením nejen v metropolitní kapitule, ale i ve farnostech, na gymnáziích a na teologické fakultě Univerzity Karlovy.

Vzpomínáme na výročí úmrtí Mons. Podlahy. Biskupa, děkana, archeologa, historika, knihovníka

Vzpomínáme na výročí úmrtí Mons. Podlahy. Biskupa, děkana, archeologa, historika, knihovníka

V lednu a únoru vzpomínáme zvláště na našeho děkana Antonína Podlahu, jednoho z nejvýraznějších pražských kanovníků a nesmírně činorodého kněze a později biskupa ve 20. století. Dne 22. ledna uplynulo 160 let od jeho narození a 14. února uplyne 93 let od jeho smrti. Tento náš kanovník se zapsal tučným písmem také do dějin české archeologie a památkové péče. Jeho intenzivní a plodná činnost v těchto i dalších oborech ho v roce 1903 přivedla až do České akademie věd a umění, v roce 1906 se stal mimořádným členem Královské české společnosti nauk a v roce 1904 získal vyznamenání Pro Ecclesia et Pontifice. Místo svého posledního odpočinku pak nalezl v samotné nové arcibiskupské hrobce v severní boční lodi naší katedrály, přestože pražským arcibiskupem nebyl. Slavné vzkříšení tak očekává po boku arcibiskupů Františka Kordače, Karla Kardinála Kašpara, Františka kardinála Tomáška a Miloslava kardinála Vlka.  

Na naše zesnulé kanovníky vzpomínáme i v lednu a únoru nového roku

Na naše zesnulé kanovníky vzpomínáme i v lednu a únoru nového roku

Křesťané na celém světě vzpomínají v modlitbě na své zemřelé předky, vyprošují jim odpuštění hříchů a spásu jejich duše a připomínají si jejich životní příběhy. V rodinách pamatujeme zvláště na naše rodiče, prarodiče a další příbuzné, kteří nás předešli na věčnost. Nejinak je tomu v pražské metropolitní kapitule, jejíž kanovníci tvoří duchovní rodinu spolubratří biskupů a kněží, kteří po staletí pečují o naši katedrálu a její život. Kanovníci konají v naší katedrále slavnostní bohoslužby, scházejí se ke společné modlitbě v chóru a pomáhají arcibiskupovi při správě jeho diecéze. Děje se tak bez přerušení již déle než 1050 let. Za tu dobu naší kapitulou prošlo velké množství biskupů i kněží a mezi nimi mnoho významných osobností českých dějin. Výročí jejich narození a úmrtí bychom si tak mohli připomínat skoro každý den v roce. Modlíme se pravidelně za všechny a v tomto článku bychom rádi připomněli alespoň ty, kteří se významnějším způsobem zapsali do dějin české země i naší místní církve a v úvodu letošního roku si připomínáme jejich výročí.

Po stopách pražské katedrály ve Věčném městě – VI. díl: Kult svatého Vojtěcha na Tiberském ostrově

Po stopách pražské katedrály ve Věčném městě – VI. díl: Kult svatého Vojtěcha na Tiberském ostrově

Nedaleko samotného srdce starověkého Říma, na dohled od pahorku Palatinu s ruinami císařského paláce a přímo naproti zaniklému sportovišti nazývanému Circus Maximus se uprostřed Tibery nachází velký ostrov. S městem jej spojuje stařičký most zvaný Pons Fabricius, který zde stál již v době, kdy se v Judském království a pozdější římské provincii Judea narodil, žil a byl ukřižován náš Pán Ježíš Kristus. Na ostrově stojí krásná bazilika s bohatě zdobeným interiérem, zasvěcená svatému apoštolu Bartoloměji. Do barokní podoby byla přestavěna po povodních v 16. století, které ji těžce poškodily. Původně však byla tato římská bazilika zasvěcena našemu svatému mučedníkovi, druhému pražskému biskupovi a jednomu z hlavních patronů české země a naší katedrály svatému Vojtěchovi. Ještě dnes bychom zde našli dochované odkazy na tohoto našeho světce. Jedním z nich je starobylá mramorová studna, umístěná před hlavním oltářem. Na ní se dochovala plastika Krista, císaře Otty III. a právě svatého Vojtěcha.

V rámci výstavy Příběh českých svitků proběhne několik doprovodných akcí

V rámci výstavy Příběh českých svitků proběhne několik doprovodných akcí

Novou výstavu v Mladotově domě, kterou zahájila v neděli 26. ledna slavnostní vernisáž, doprovodí i bohatý program. Až do derniéry výstavy vás tedy můžeme s radostí pozvat na přednášky, představení knihy i diskusi, která výstavu v neděli 9. února zakončí.

Po stopách pražské katedrály ve Věčném městě – V. díl: útěk arcibiskupa Jana z Jenštejna

Po stopách pražské katedrály ve Věčném městě – V. díl: útěk arcibiskupa Jana z Jenštejna

Josef kardinál Beran nebyl prvním pražským arcibiskupem, který musel opustit Prahu a odebral se do samotného srdce církve. Již ve středověku se Řím stal azylovým městem pro 3. arcibiskupa pražského Jana z Jenštejna, který v Čechách rovněž upadl v nemilost u státní moci. Jeho spory s králem Václavem IV. vyústily v mučednickou smrt jeho generálního vikáře Jana z Pomuku, který se na začátku 18. století po svém svatořečení stal jedním z našich hlavních zemských patronů.

Po stopách pražské katedrály ve Věčném městě – IV. díl: hrob Josefa kardinála Berana

Po stopách pražské katedrály ve Věčném městě – IV. díl: hrob Josefa kardinála Berana

V prosinci roku 1993 se kanovníci naší metropolitní kapituly jednomyslně usnesli na iniciaci výzkumu týkajícího se osobního duchovního profilu a činnosti Josefa kardinála Berana, 33. arcibiskupa pražského, činorodého Kristova kněze a pastýře Jeho lidu, proslulého pevným charakterem, mimořádnou statečností, laskavostí a obětavostí. Tento výzkum byl nezbytným předpokladem, aby jednou mohl být prohlášen za svatého. Metropolitní kapitula tak požádala pražského arcibiskupa, aby zprostředkoval potřebný souhlas Kongregace pro záležitosti svatých v Římě. V následujících letech byl zahájen dlouholetý proces, který kontinuálně probíhá do dnešních dní. I během samotném beatifikačním procesu se životem a dílem Josefa kardinála Berana zabývalo několik našich kanovníků, zejména pak jako postulátor blahořečení prof. ThDr. Jan Matějka, Mons. doc. ThDr. Jiří Skoblík nebo ThDr. Jiří Svoboda, JC.D. V roce 2018 pak Služebník Boží Josef kardinál Beran nalezl místo svého posledního odpočinku v naší katedrále v kapli Bartoňů z Dobenína v severní boční lodi, kam bylo jeho tělo přeneseno z místa jeho původního hrobu v bazilice svatého Petra v Římě. Osobnost Josefa kardinála Berana proto naši katedrálu a diecézi také významným způsobem propojuje s Věčným městem a přinášíme Vám o něm IV. díl našeho seriálu.

Čtyřicet dní Ježíšova dětství a obrazy madony v pražské katedrále – I. díl

Čtyřicet dní Ježíšova dětství a obrazy madony v pražské katedrále – I. díl

Časové uspořádání liturgického roku, jeho svátků a období je v mnoha ohledech inspirováno Písmem svatým. V něm se velmi často setkáváme se čtyřicetidenními nebo dokonce čtyřicetiletými obdobími. V První knize Mojžíšově čteme o potopě světa, kterou způsobil déšť trvající čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Čtyřicet let putoval Izrael pouští a čtyřicet dní byl Mojžíš na hoře Sinaji. David a Šalamoun vládli čtyřicet let a čtyřicet dní a čtyřicet nocí putoval prorok Eliáš k hoře Chorebu. Město Ninive mělo čtyřicet dní, aby konalo pokání a konečně náš Pán Ježíš Kristus se čtyřicet dní postil na poušti. Po svém slavném vzkříšení se zjevoval apoštolům, než po čtyřiceti dnech vstoupil do nebe. V liturgickém roce pak prožíváme postní dobu trvající čtyřicet dní a v latinském jazyce se toto období také nazývá „Tempus Quadragesimae.“ Po slavnosti Zmrtvýchvstání Páně pak dalších čtyřicet dní oslavujeme tuto největší událost v dějinách spásy, abychom posléze oslavili Kristovo nanebevstoupení.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení