V předchozích dílech tohoto seriálu jsme se věnovali zejména odkazům na naši katedrálu a její světce v bazilice svatého Petra. V tomto článku půjdeme tentokrát po stopách svatého Jana Nepomuckého, který se v Římě objevuje nejméně na dvou velmi významných místech.
Každý rok se setkávají kanovníci Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze a Kolegiátní kapituly sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi o slavnosti hlavního patrona české země svatého Václava, která připadá na 28. září. Pro tento den je z naší katedrály na místo mučednické smrti v doprovodu představitelů obou kapitul a vojáků Hradní stráže vypravena některá ze světcových relikvií ke zbožné úctě poutníků. Tento pátek se však zástupci těchto kapitul setkají v naší katedrále při příležitosti kulatého výročí úmrtí dalšího přemyslovského knížete, který Prahu a Starou Boleslav spojuje.
V naší katedrále se vedle velkého množství relikviářů s ostatky svatých nachází hroby pěti hlavních patronů české země. Sám zakladatel našeho chrámu, náš svatý kníže Václav, je již bezmála 1100 let pochován v hrobě, nad kterým Petr Parléř vystavěl nádhernou Svatováclavskou kapli. Pro ostatky dalšího z našich zemských patronů, svatého Jana Nepomuckého, navrhl vídeňský sochař Josef Emanuel Fischer z Erlachu impozantní stříbrný sarkofág, který je v katedrále umístěn v jižní části chórového ochozu hned naproti Vlašimské kapli. Zatímco svatého Václava uctívaly generace našich předků jako věčného panovníka české země, kult svatého Jana Nepomuckého se významně šířil i v zahraničí do celého světa a jeho sochy nalézáme velmi často na mostech. Avšak oba světci pronikli až do samotného srdce křesťanského světa. V Římě jsou uctíváni mimo jiné ve dvou papežských bazilikách a socha sv. Jana stojí i na jednom z významných římských mostů.
O celosvětovém významu naší katedrály svědčí také četné odkazy ve Věčném městě, kdysi srdci někdejšího mocného římského impéria a posléze sídelním městě papeže, Kristova náměstka na Zemi a nástupce svatého apoštola Petra. Samotná stavba pražské katedrály, její světci a další osobnosti s ní spojené zanechali na nejvýznamnějších místech Říma mnohé zajímavé stopy, o kterých jsme pro vás připravili další seriál článků.
Předvánoční snění jsme vám před pár dny přetrhli prvním dílem dvoudílného miniseriálu o vyplenění katedrály v roce 1619. Při tomto výbuchu lidové zlosti bylo zničeno mnohé z původního středověkého a raně novověkého mobiliáře katedrály, tedy alespoň to, co přežilo husitské bouře. Z toho, co zbylo se ve velké většině nedochovalo vůbec nic, ale spolu s fragmenty jedné z památek vás můžeme vzít na poutavou cestu kunsthistorií.
Pražská katedrála zažívala v průběhu svých tisíciletých dějin období rozkvětu i pádů, budování i opakovaného barbarského ničení. Není proto divu, že ji ještě počátkem 60. let 19. století před zahájhením dostavby německý archeolog Franz Johann Joseph Bock nazval „impozantní zříceninou uprostřed hlavního města Čech.“ Dnes již můžeme obdivovat jen velmi málo z jejího původního gotického vybavení a uměleckých děl ryze středověkého původu. Významný díl viny nese obrazoborecké pustošení interiéru kalvinisty za vlády tzv. zimního krále Friedricha Falckého, od kterého v nadcházejících dnech uplyne přesně 405 let. O této nešťastné události, která znamenala zánik mnoha cenných uměleckých děl a zároveň podnítila pozdější barokní obnovu interiéru a pořízení nového mobiliáře, Vám přinášíme dvoudílný seriál článků.
Jak jsme již uvedli v prvním článku věnovanému letošnímu 680. výročí položení základního kamene pro stavbu již třetí a dodnes dochované katedrály sv. Víta na Pražském hradě, první architekt a stavitel tohoto gotického velechrámu Matyáš z Arrasu stihl postavit pouze část chórového ochozu s kaplemi a arkád okolo chóru po úroveň triforia. Tato nejstarší část katedrály byla dokončena již 8 let po položení základního kamene, kdy Matyáš z Arrasu umírá.
V prosinci vzpomínáme památky několika kanovníků Metropolitní kapituly. V neděli 8. prosince výročí úmrtí ThDr. Jiřího Svobody, ve středu 11. prosince výročí úmrtí Mons. Jiřího Paďoura, OFMCap. a konečně v pátek 13. prosince výročí úmrtí ThDr. Jiřího Skoblíka. Již dříve jsme vzpomenuli světlé památky otců Lva Stanovského a Opatrného. Článek o nich naleznete zde.
V prosinci je katedrála nejen místem adventního usebrání doplněného zpěvem hravých adventních písní, ale také místem vzpomínání a občas i zapomínání… Tak je tomu i v případě několika výročí úmrtí, které bychom Vám rádi připomněli. Již 5. prosince vzpomeneme věčné památky Msgre. Otty Lva Stanovského a o dva dny později 7. prosince profesora Jana Opatrného. Oba dva si naši pozornost určitě zaslouží.
Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení